Kniha zkušeností arabského bojovníka s křižáky
Usáma Ibn Munkiz
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178402/bmid_kniha-zkusenosti-arabskeho-bojovnik-aDB-178402.jpg
4
18
18
Autorem knihy je muslim, arabský emír ze severní Sýrie, válečník, politik, diplomat, dvořan, spisovatel, který žil na dvorech a v armádách seldžükovských a fátimovských vládců v Káhiře a v Damašku i mezi křižáky v Jeruzalémě. Usáma zde v pohledu stárnoucího muže zachycuje, co zažil, viděl a slyšel, přičemž „Kniha zkušeností“ je ve svém úhrnu vnějším i vnitřním svědectvím a zrcadlem doby prvních křižáckých výprav na Východ, současně také doby sestupu lesku a slávy islámského chalifátu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1971 , OdeonOriginální název:
Kitáb al-i’tibár
více info...
Přidat komentář
Máte rádi uhrančivý oči Olíka Blumy v království nebeském?
Tak na to zapomeňte, tohle je uhrančivej pohled fousáče z druhý strany barikády.
Myslel jsem si, že to bude lepší vyprávění o sekání hlav pošuků v brnění ve jménu boha. Je asi jedno jakýho, jeden má fousy a druhej nosí sandály. Je solidní, kolik lidí se vraždilo s takovou stupidní výhovorkou, ale zpět ke knize.
Bylo by se to četlo mnohem líp, kdyby se vynechaly všechny jména, nebo se prostě říkalo Franta s Pepou, nebo klidně s Hasanem. No uznej, Když řekne, že tam byl s bratrancem, strejcem a makali k tomu pro někoho třetího z okresního města, tak je půl stránky v hajzlu a stejně už nevim jak se jmenuje strejc, bratranec a ani to město. Chápu když to někde v tý době smolil do hliněný desky, tak neměl třeba gumu, aby to dodatečně promazal.
Takže je to plný zbytečnejch jmen, názvů a taky stránek. Dal jsem to až do konce, a to i přes silný valivý odpor mojí šišky při jejím pohybu z gauče na zem.
Život ve 12. století z pohledu člena arabské nižší šlechty, který neměl vlastní sídlo a žil na dvorech různých muslimských velmožů.
Jeho otec spravoval nedobytný hrad Šajzar nedaleko Damašku, ale dalšími vládci se tam stali synové otcova bratra.
Usáma Ibn Munkiz byl inteligentní a dokázal se rychle dostat do přízně významných mužů z jejichž štědrosti těžil. V knize to nezmiňuje, ale ví se, že se aktivně zapojoval do různých intrik, díky kterým musel urychleně opustit Damašek a později i Káhiru.
Kniha složená hlavně z jeho vzpomínek a částečně z vyprávění, která slyšel, nám líčí především šarvátky s křižáky a jeho lovecké zážitky.
Křižáci (mluví se o nich jako o "Francích", kteří tam převládali), jsou popisováni převážně jako stateční, měl mezi nimi i přátele, nicméně celkově o nich nemá valné mínění, jedním z důvodů, který zmiňuje několikrát je, že nežárlí na své ženy, které se jdouce po ulici se svým mužem dají klidně do řeči s mužem jiným a jejich muž počká na ně opodál až dohovoří... z čehož lze odvodit celkově špatné charakterové vlastnosti jejich manželů.
Ibn Munkiz se zúčastnil osobně mnoha bojů a častokrát prokázal svou statečnost. Líčené boje postrádají taktiku a většinou končí vítězstvím muslimských bojovníků, kteří zaženou křižáky na útěk.
Dále líčí lovecké zážitky, popisuje podrobně průběhy lovů a všeho, co je na ně potřeba, dozvídáme se např., že v jeho době se v oblasti Izraele, Libanonu a Sýrie běžně vyskytovali lvi.
Líčí také průběhy některých nemocí a jejich léčení, různé anekdoty a příběhy, kreré zaslechl. Některé z nich jsou nemožné, založené na náboženských dogmatech a neznalosti, přesto líčené jako pravdivé.
Autorovy knížky
| 1971 |  Kniha zkušeností arabského bojovníka s křižáky |
Usáma ibn Munkiz prožil bezpochyby velice zajímavý a z dnešního pohledu nevšední život, v němž se jedna vedle druhé střídají historicky významné osobnosti, epicentra soudobého politického života a rozhodné i dílčí bitvy, které utvářely běh dějin a formovaly tvář regionu. Je tedy více než politováníhodné, že jako muž mnoha rozličných kvalit nebyl natolik dobrým vypravěčem, aby prožité události dokázal ve své Knize vzpomínek odpovídajícím způsobem předat budoucím generacím.
Autor při líčení bohužel nikdy nejde do detailu a popisované děje tak téměř vždy zůstávají poněkud plytké, ploché a nebarvité. Zcela pak chybí kontext, přičemž tento nešvar svými historickými interpretacemi v předmluvě částečně vynahrazuje autor překladu - je mimochodem nepříjemné, že se jeho bohatý poznámkový aparát nevyvaroval faktografických chyb. Z literárního hlediska je nicméně Usámův didaktický počin pouze stínem toho, čím mohl být.
Ne však z pohledu historického, kde se naopak jedná o unikátní dobový pramen, zachycující tu zlomové události, tu banální každodennost reálií prvního století existence latinského panství v Outremeru pohledem šajzarského emíra; je tedy zajímavým doplňkem, respektive zrcadlem těm nemnoha západoevropským písemným svědectvím, která jsou dostupná v našem jazyce.