Kniha zrcadel
Eugen Ovidiu Chirovici
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324378/mid_kniha-zrcadel-lwZ-324378.jpg
4
113
113
Pravda jednoho je lží druhého. Významný literární agent Peter Katz obdrží nedokončený rukopis nazvaný Kniha zrcadel a je z něj nadšený. Autor knihy Richard Flynn popisuje svá studia na Princetonské univerzitě koncem osmdesátých let a svůj vztah se studentkou psychologie Laurou, chráněnkou slavného profesora Josepha Wiedera. Jedné noci těsně před Vánoci roku 1987 byl Wieder ve svém domě brutálně zavražděn, ale jeho smrt se nikdy neobjasnila. Peter Katz je přesvědčený o tom, že kompletní rukopis odhalí, kdo před pětadvaceti lety čin spáchal. Jenže chybí konec! Katz začne po autorovi a zbytku rukopisu pátrat, ale zjistí, že Flynn umírá v nemocnici a rukopis není k nalezení. Odhodlaný přijít vraždě na kloub předá případ svému kamarádovi, investigativnímu novináři Johnu Kellerovi, aby se pokusil rekonstruovat tehdejší události. Jenže cizí vzpomínky jsou nebezpečné a některé by možná měly raději zůstat pohřbené.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
The Book of Mirrors, 2017
více info...
Přidat komentář
"Spomienky sú ako guľky. Niektoré presvištia okolo a iba vás vystrašia. Iné vás zasiahnu a roztrhajú na kusy." Čo je pravda a čo je lož? To mi celý čas zamestnávalo hlavu, za mňa výborný príbeh.
Moc povedené. Přečetla jsem na tři zátahy a čtení mě bavilo. Škoda, že toho autor nenapsal víc.
Až dočtete, pochopíte nápis na obálce: Pravda jednoho je lží druhého.
4,5/5
Sice nejde o žádný masivně propagovaný bestseller, přesto by jich tato kniha polovinu strčila s přehledem do kapsy.
Na knihu jsem narazila náhodou, nevěděla jsem o co jde, jen to, že je to detektvika. Žádné přehnané očekávání jsem neměla a kniha mě opravdu mile překvapila. Přečetla jsem poznámku autora a pustila se do četby a musím říct, že tahle parádní začátek, kdy mě kniha vtáhla do děje jsem dlouho nezažila. Pak přišla druhá část a mírně zklamání, asi jsem měla jiné očekávání. Po pár stranách mě však opět rychlé vtáhla do děje.
Chytrá, příjemná a originální detektivka. Za mě rozhodně vydařené oddechové čtení, co není ztrátou času.
Zdánlivě triviální vypravěčský styl se silně propracovaným příběhem, z mého hlediska úměrně nízký počet zúčastněných postav s akcentem na tři hlavní protagonisty.
Za mě nesmírně čtivé, chytře fabulované a nádavkem i pár hlubokých myšlenek.
Rozhodně zajímavá kniha. Trošku zase něco jiného, než jsem četla dosud. Jeden vyšetřovatel uvízne ve slepé uličce, předá případ dál, druhý se o kousek někam posune a předá dál atd.
Knihu jsem si vybrala do Čtenářské výzvy, nebyla špatná, nedělalo mi větší obtíže ji přečíst, ale nebyla to taková ta kniha, co vás chytne v první větě a do poslední stránky nepustí. Zároveň ani nějaký překvapivý zvrat s wow efektem nepřišel.
Knihu zrcadel jsem četla kvůli Výzvě a byla lepší než jsem si očekávala. Což je dobrá varianta.
Zdařilý román s trochou detektivna, pro mě skutečné postavy, uvěřitelné zápletka, já prostě ráda věřím tomu, co čtu. Líbilo se mi rozdělení děje do tří částí, přičemž každou vypráví někdo jiný s jinou účasti v příběhu. To je zajímavý a originální nápad. Za mě zasloužené 4 *.
Slušná detektivka komornějšího ražení, co si vystačí „pouze“ s jednou vraždou. Problém je, že přebal čtenáře navnadí na něco šokujícího - jenže vše sklouzne akorát k tomu, že je vyslechnut ten a tenhle a vy musíte rozklíčovat, kdo z nich lže a čí vzpomínky jsou nepřesné. Finta samozřejmě spočívá v subjektivitě postavy, která je právě u kormidla. Jeden tvrdí, že spolu něco měli, druhý naopak že ne, a je jen na vás, na čí stranu se přikloníte, protože Eugen Ovidiu Chirovici v tomhle ohledu čtenáři nic neulehčí.
Příběh je rozdělen do tří částí, z nichž každou vypráví někdo jiný. Tyhle změny pohledu skvěle zatraktivňují vyšetřovací linii, avšak opakované pronikání do rodinné anamnézy toho kterého hrdiny je trochu nudné, vzhledem k tomu, že zrovna tyhle informace nejsou pro rozřešení zločinu podstatné. Ale četlo se to skvěle, neochota knihu odložit, dokud nebude dočtena, byla krajně neodbytná. Naneštěstí právě z tohoto důvodu pak finální vyústění zklamalo, především pro svou prachobyčejnost.
Velmi zapeklitý případ, vlastně víc případů (vražd, krádeží), které se po dlouhých letech nakonec podaří amatérům (a bývalému policistovi) rozlousknout. Spousta pravd a polopravd a domněnek, které se nakonec podaří složit do správného puzzle. Všichni aktéři viděli skutečnost jinak, a to ani nemuseli nutně cíleně lhát, nebo mít zdravotní problém s vybavením vzpomínek. Spousta jmen a životopisných údajů soukromých a profesních a několik nedokončených a ztracených rukopisů. Pozitivní závěr je dosažení odhalení skutečné pravdy, motivů a činů.
Pozn.: anglické úsloví ohledně pomýlené síly domněnek a předpokladů je průzračně jasné a trefné:
ASSUME = make an ASS of U and ME
Zamotané, ale vůbec ne nepřehledné. Vyprávění z pohledu více postav se výborně doplňuje a zároveň zaplétá. Konec nebyl velkým překvapením, ale taky se nedá říct, že by byl jasný hned od začátku.
výborné remeslo, ktoré sa nehrá na závažnú výpoveď, neuráža čitateľa, ponúka zmysluplný a logický príbeh bez falošných gest a emócií. čo si v dnešnej dobe prefabrikovaných tupých celevríť viac želať?
Nejzajímavější na tom podle mého bylo to pojetí - různé postavy říkají různé pohledy na jeden stejný příběh. A je jen na čtenáři, aby si sám pro sebe zkusil ujasnit, kde leží pravda. Protože pravda může být pro každého jiná. Vše záleží jen na úhlu pohledu a interpretaci. Jako detektivka to bylo velmi neobvyklé, ale to vůbec nebylo na škodu, naopak. Přesto tomu něco chybělo, abych to mohla hodnotit pěti hvězdami - osobně mi to celé přišlo takové neuzavřené, jako by tomu v závěru něco chybělo (co neumím přesně definovat). Každopádně zajímavý počin.
Nedlouho po dočtení a kniha ve mně nic nenechala. Četla se příjemně, netrápila jsem se s ní, ale to je tak vše.
Nudné, nezáživný děj, žádné napětí, nic. Nesedla mi ani psychologie postav, pro mne nedostatečně propracovaná.
Kniha, která mě pobavila, trochu překvapila a zároveň udržela mou pozornost a zvědavost ačkoli byla napsána svěže a nenuceně.
Zajímavě pojatá kniha - sestává se ze tří monologů. Autor se asi asi inspiroval "Měsíčním kamenem" a jako jeho prvotina Kniha zrcadel vůbec není špatná. Každý z vypravěčů přináší s sebou i nový okruh "nepřímých svědků", čímž se navyšuje počet postav nad běžnou normu uznávanou českým čtenářem. Mně to ale nevadilo.
I "pouhé" krimi romány mohou dát něco víc. A tahle kniha to potvrzuje. Jedinými negativy jsou: názvy lidí a událostí, které s případem nemají co dělat a jsou tam zakomponovány jen tak, dále 3 části obsahují 3 vypravěče. Nedá se ale rozlišit, kdo je kdo, dokud nezjistíte jeho povolání. Všichni se chovají stejně.
I přesto se mi líbí kniha stejně jako třeba série s Joonou Linou. Je tam něco víc!
Do příběhu jsem se začetla snadno a do půlky knihy se stránky otáčely úplně samy. A pak nastal propad. Dočetla jsem, ale konečný dojem byl velmi negativní, a nešlo jenom o hlubokou nespravedlnost řešení.
Klady - jedná se o velmi sofistikovaný příběh s komplikovaným vyústěním, který je naštěstí vyřešen. Sice mi chyběl aspoň nástin předpokládaného závěru Richardova románu, ale budiž. Překvapivě mi nevadily časté popisné pasáže v textu, za zvládnutí této královské disciplíny má autor palec nahoru. Autorovi se také občas podařil velmi trefný postřeh či hlubší myšlenka.
Zápory - příběh vyprávějí čtyři různé postavy, ale nebýt nadpisů jednotlivých částí, čtenář je není schopen odlišit. Všichni stejně uvažují i vyprávějí. A v důsledku mají i stejný osud. Jak jsem zmínila, nejsou dotaženy všechny linie příběhu a celkové vyznění je neuvěřitelně frustrující.
A motto "Pravda jednoho je lží druhého" vymyslel někdo v těžké kocovině. Jednotlivé pravdy se poměrně smysluplně doplňovaly, a ovšem vrah a ústřední padouch knihy lhali, jako když tiskne, což bylo jenom logické.
Kniha se tváří intelektuálně, ale ve skutečnosti na mě působila průměrně.
Taková akorát knížka na léto, čte se rychle. Přestože to nebyla úplná bomba, mně se moc líbila, takže dávám 4 hvězdy. Jediné, v čem jsem se hned neorientovala byly změny pohledů postav. A přišlo mi naopak vážně zajímavé, jak každý dokáže vidět danou situaci nebo něčí život úplně jinak.
Po první kapitole jsem chtěla knihu odložit, protože mi styl psaní přišel divný a nedokázala jsem se začíst. Neudělala jsem to a po celou dobu, kdy jsem knihu četla, jsem za to byla ráda, protože mě doslova vtáhla. Ale konec mě zklamal, no, čekala jsem více.
Kniha zrcadel
Nebyl to žádný trhák, ale docela dobré čtení. Příběh zamotaný, psaný z pohledu tří osob. Stránky jsem hltala, jak to bude dál, ale za měsíc nebudu vědět o čem kniha byla.