Kniha ztracených věcí
John Connolly
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452332/bmid_kniha-ztracenych-veci-0JG-452332.jpg
4
305
305
Druhé vydání kultovní knihy o síle příběhů! Dvanáctiletý David se snaží vyrovnat se smrtí své matky. Cítí se opuštěný, společnost mu dělají pouze knížky. A ty k němu začnou šeptem promlouvat... Příběh o smutku a o ztrátě, o věrnosti, o lásce, o válce a o zázračné síle vyprávěných příběhů. Kniha ztracených věcí vychází v češtině podruhé, tentokrát obohacená o dva bonusové příběhy, které autor napsal pro speciální edici publikovanou 10 let od prvního vydání. Obálku vytvořila Renáta Fučíková.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2020 , Albatros (ČR)Originální název:
The Book of Lost Things, 2006
více info...
Přidat komentář
SPOILER
Příběh začíná podobně jako zlodějka knih, malé dítě v období druhé světové války touží po mamince a hledá útěchu v knihách. Pak nabírá příběh trochu jiný směr. Stejně jako Alenka se náš hrdina ocitá v kouzelné říši, ve které na něj však z každého rohu číhá nebezpečí. Pomocí svých přátel, které postupně získává a ztrácí, prochází neznámým světem, který tak trochu připomíná příběhy bratří Grimmů. Kombinace, motivů se mi moc líbila. Knížka se čte moc dobře, ale nedoporučila bych ji malým dětem. Spíše zlobivým odrostlým dětem, kterým chcete pohrozit, že si je vezme do parády obézní Sněhurka a sedm soudruhů trpaslíků.
Trochu se ve mně sváří dva pocity. Rozmrzelost a nadšení. Rozmrzelost z toho, že už mám dočteno a že ten konec jsem si představovala jinak a nadšení z toho, jak mě Connolly dokázal vtáhnout do děje a vrátit do mladších let.
Vezmu to popořadě. Předně musím autorovi vyseknout ohromnou poklonu za celý tenhle příběh. Myslím, že se mu podařilo vyjádřit mnohé obavy onoho zvláštního období dospívání. Navíc se dotkl několika témat, která mohou být pro někoho matoucí a způsobovat uvnitř trápení. Další pochvala patří svéráznému podání všech příběhů, vzhledem k mé znalosti autorova dalšího díla mě to bavilo ještě víc. Jeho osobitý humor, skvěle vystavěná atmosféra, budování napětí, několik dost drsných scén i líčení postav, které chybují, cítí strach, umí být sobecké a ne vždy se rozhodují, tak jak by se očekávalo, což z nich dělá daleko živější osoby, to je přesně to, co na Connollyho knihách miluji. Navíc má cit pro vytvoření zaporáků (Hákáč se mu povedl, i když tady mám trochu soukromý problém - před lety by mi přišel děsivejší, ale po tom, co jsem už vše od Connollyho četla... ) Nebudu zastírat, od knihy jsem čekala hodně. Některá očekáváni byla naplněna beze zbytku, některá mají rezervy. Ale když to vše sečtu a podtrhnu, vychází mi jedna neobyčejná kniha, kterou s nadšením doporučím odrostlejším dětem (pro caparty to fakt není) a dospělým, kteří se do dětství chtějí ještě vrátit.
Je jen málo knih, které vás dokážou vrátit do dětství s takovou lehkostí, jako tomu bylo tady. Do dětství, kdy pohádky byly kruté, dospělí lhostejní, vy jste nepatřili do světa, ve kterém vyrůstáte a příběhy, které se odehrávaly v nás nepatřily tak úplně ani nám samotným. Toto je kniha ztracených věcí. A psalo ji každé dítě v nás.
Vzpomínáte někdy na své dětství, kdy jste zašití v koutku hltali pohádky a celou svou naivní, prostou dušičkou propadali kouzlu zvláštních světů? Já ano. Jak ráda bych vrátila ty doby, kdy jsem o prázdninách polehávala s knížkou na prababiččině půdě, nad hlavou mi bubnoval déšť, opodál kvasil burčák, z přístěnku vonělo seno a kolem mě byly všechny ty podivné, staré věci - zaprášená skříň, veliký obraz se srnami, ponk s nářadím a spousta dalších předmětů, o jejichž funkci jsem často neměla ani ponětí. Chalupu už dávno obývají cizí lidé a kouzlo je pryč. Ale občas, velmi zřídka, se objeví kniha, co část toho kouzla dětství dokáže přivolat - jako třeba Connollyho "Kniha ztracených věcí".
Tento autor proslul převážně psaním drastických thrillerů s mysteriózními prvky, lehce mě tedy překvapil románem pro děti. Nikoliv pro mrňata, pro ty by to bylo příliš temné a děsivé čtení, ale být mi 12-13 let, jako hlavnímu hrdinovi Davidovi, "Kniha ztracených věcí" by mě docela jistě nadchla. Pro dospělého čtenáře jde o příběh poněkud jednoduchý, možná však více ocení, co je psáno mezi řádky. Connolly nakousne téma války, nezalekne se ani tabuizované homosexuality (decentně, žádné teletubbies porno), ovšem primárně je to příběh o dospívání, o lidských vlastnostech - o zlu v nás a samozřejmě také o tom dobrém, co někde uvnitř každého z nás dřímá. Začneme v Londýně na prahu války, po pár desítkách stran následuje přesun do pohádkového světa, kdy jsem nějakou chvíli cítila zklamání, že jde pouze o ekvivalent Narnie. Naštěstí jsem se tomu nepoddala a nechala se románem vtáhnout. Jednotlivé epizody jsou neskrývaně inspirovány klasickými pohádkami a dojde také na několik svérázných převyprávění. Vzhledem k některým drsným scénám mě autor udržoval v příjemné mírné nejistotě, jak to celé dopadne. Nakonec vše završil dle předpokladů a klišé se vyhnul dovětkem cynického dospěláka (zapomeňte na žili byli šťastně a jestli neumřeli... bla bla bla). Navíc vše Connolly zaonačil tak, že donutil čtenáře přemýšlet, nakolik šlo o osobní výpověď.
Pochválit je třeba vzhled knihy, zvláště přebal působí luxusně se svými pozlacenými prvky a matným papírem. Vnitřku by slušely ilustrace, nebo alespoň nějak graficky zpracované úvody kapitol. Takřka bezchybná byla redakční práce a k překladu mám jen nepatrné výhrady (sem tam nějaký obrat mohl být zvolen lépe). Suma sumárum je jediný důvod, proč kniha dostane "pouze" 4*: jsem holt fosilní, s Davidem už jsem se nedokázala ztotožnit a šlo pro mě o příliš jednoduché čtení. Atmosféru dětství částečně prováleného s knížkami v podkroví nicméně tento román předal dokonale.
Po druhém přečtení už nejsem tak nadšená, ale asi jsem z toho jen vyrostla. I když si to tedy rozhodně pamatuji méně temné, takže rozhodně doporučuji až trochu starším dětem.
Moje zamilovaná knížka. Bylo tu několikrát zmíněno, že z hlediska té dovolím si to nazvat filosofické a morální stránky nepřináší nic nového. Ano, možná ano. Ale z hlediska podivnosti příběhu a kombinace už existujících nápadů je to podle mě jedinečné dílo. Styl vyprávění je úžasný a rozhodně to před spaním neskončí na "ještě jedné kapitole".
Navíc člověka i tak trochu připraví na situaci, kdy by se v nějakém příběhu ocitl sám. Vždycky, když se v knize objevili trolové a mosty, hrdinové se s jejich přítomností vypořádali po svém, ale jen Kniha ztracených věcí mě naučila, jak skutečně vyřešit jejich hádanku.
Což je další detail, který mi je velmi sympatický. David ze sebe nikdy žádného hrdinu nedělá. Má strach, má špatné vlastnosti, užírá ho žárlivost. Otevřeně přizná, že např. u trolího mostu o řešení už slyšel a jen si musí vzpomenout. Se spoustou hrdinských činů vlastně "jen" pomáhá Rolandovi, což právě dělá příběh realističtějším, vždyť je to pořád ještě vlastně kluk.
Co se týče Rolanda, (!POZOR, SPOILER!), já mu tak moc přála šťastný konec a hrozně mě mrzelo, že se mu tohoto konce nedostalo i v živé formě.
Popravdě nemám knížce co vytknout (i práce korektora byla na jedničku a obálka se mi líbí víc než ta anglická). Na mnoha místech jsem se nasmála, trpaslíci a Sněhurka jsou prostě úžasní. A pár slziček taky ukáplo, pro někoho možná nečekaně při znovushledání se Scyllou.
Strašně lituju, že jsem knihu vrátila do knihovny a nenechala si ji déle (čti: neunesla ji a nenechala si ji navždycky).
Radši nejdřív kritiku a pak chvály, že ano... Jsem možná trochu snob, ale originalitou myšlenek tohle dílo rozhodně nevyčnívá, nicméně myslím, že je pro mládež užitečná právě tím, že mladou formující se mysl zbytečně nešokuje spekulativními originálními odhaleními o smyslu bytí, ale spíše úhledně a působivě shrnuje určité morální axiomy. A je třeba říci, že to autor dělá velmi dobře, zbytečně neřeční a jde rovnou k jádru věci. Od prvních stran mě strhla temná, hutná atmosféra vyprávění, díky níž je vše řečené mnohem syrovější, působivější, mocnější. Na hororové mystičnosti ostatně celé dílo stojí, skvělé kulisy podtrhují akční děj, který ani na chvíli neustrne. Celkově jsem knihou nadšena a rozhodně bych ji doporučila mládeži, spolu se Zlodějkou knih a Lovcem draků okamžitě zařadit do povinné četby! (A vůbec se nebojím, že dědičky šokuje brutalita nebo něco takového, dětičky potřebují šok jako sůl). Dospělý si ale též najde své. Skvělá kniha.
Jsem nadšená.Nádherná a temná knížka.Strach nahánějící Hákáč.Ráda bych ji vlastnila,ale je k nesehnání.Určitě ne pro děti.I u dospělého nažene nejenom husí kůži,ale na konci třeba i slzičky.5 *****.
Moje nejoblíbenější knížka na světě. Po přečtení člověk dlouho přemýšlí o životě.
Když jsem si přečetla, že je to kniha popisující období mezi dětstvím a dospělostí, čekala jsem nějaký psychologický román. Tohle jsem rozhodně nečekala. Zezačátku jsem byla zklamaná, ale pak mě to úplně pohltilo a přečetla jsem to skoro na jeden dech. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, a rozhodně si pět hvězdiček zaslouží.
Jedna z najlepších kníh, aké som kedy čítala. Kniha plná prekvapení, fantázie, miestami hororu, miestami vtipná (najmä časť o Snehulienke a trpaslíkoch ;). Autor úžasne poňal vážnu tému straty rodiča a vojny a preniesol malého Davida do ... nuž to si asi každý sám predstaví, že kde a čo bolo to miesto, kde sa David ocitol. 5 hviezd bez zaváhania! AJ
Prečítala som si znova túto knihu po siedmich rokoch a musím povedať, že pocity z prvého čítania sa nezmenili, ale ešte viac sa prehĺbili. John Connelly vytvoril naozaj originálnu knihu, ktorá prepája realitu s fantáziou pomocou tradičných rozprávok ako Snehulienka, Janko a Marienka, ... a dáva im úplne nový rozmer na základe toho ako tieto príbehy vníma David a ako ho ovplyvňujú. Naozaj je to výborná kniha, stále miestami až nechutná či hororová, ale taktiež dojemná a plná emócií. Určite odporúčam prečítať a teším sa na jeho novú knihu The Land of Lost Things, kvôli ktorej som si znovu prečítala túto knihu.
Skvělá kniha, ne úplně pro děti, některé scény byly i pro mě šestnáctiletou strašlivě drsné (z jelení dívky se mi zvedá žaludek ještě teď :D) Dřevorubec je nejlepší postava! A Hákáč je taky dobrá postava, svým způsobem. S hádankou se dvěma mosty jsem se trápila snad dva dny :D Všechny postavy jsou skvěle vymyšlené, charakterizované a zápletka je taky výborná. Převyprávěné pohádky neměly chybu, u Sněhurky jsem se vážně pobavila.
Shrnuto podtrženo, úžasný netradiční příběh, na který nezapomenu.
Ze začátku mi nešlo se do ní pořádně začíst. Pak se to zlomilo a knížku jsem nemohla odložit. A na závěr mě ta kniha tak dostala, že si ji budu muset s odstupem času přečíst znovu.
Krásná pohádka pro dospělé. Místy i docela strašidelná, což oceňuji. Nejvíce se mi líbila postava Jelení dívky...brrr...také pohádky převyprávěné Dřevorubcem měly své kouzlo. Do poslední chvíle váhám s hodnocením, ale myslím, že i tu poslední hvězdu přidám a ráda se ke knize někdy vrátím.
Štítky knihy
Anglie láska smrt dospívání tajemství rodinné vztahy vyprávění, narace paralelní světy věrnost knihyAutorovy další knížky
| 2008 |  Kniha ztracených věcí |
| 2006 | Černý anděl |
| 2017 | Vlk v pasti |
| 2007 |  Nokturna |
| 2001 | Polibek smrti |
Kniha o dospívání pro mladší náctileté, ale i dospělák si přijde na své, protože je především o obavách, touhách a práci s nimi. Připomíná mi temnější knihy Astrid Lindgren - hned na začátku umře maminka, což se nehalí do jinotajů ani neuhlazuje, spíš naopak; hrdina má řádku nepěkných vlastností a nálad (pochopitelných) a potká ho hodně nepěkných věcí, díky nimž dospěje. Krví se nešetří, nic se nelakuje narůžovo - oni totiž nešťastní a naštvaní náctiletí moc růžové myšlenky nemají a posezením na sluníčku se jich nezbaví.
Parafráze pohádek jsou vtipné, chytré, a pokud násilné, tak z logických příčin. K tomu Connolly přidal svéráznou příručku tolerance k znevýhodněným skupinám, což bývá ošemetné téma, ale naštěstí se spokojil s nadhozením myšlenky, nepoučoval a z textu to nijak nevyčnívá.