Knihovna
Jan Bažant
Detektivní román o umění, starých tiscích a těch, pro něž jsou knihovny cennější než jejich vlastní život. Teatrální vražda ve zbrusu nové pražské ústřední knihovně na Letné je jako ruská matrjoška, ale je to neustále pachatel, kdo panenky jednu po druhé otevírá, aby před policisty nakonec vítězoslavně otevřel tu poslední, nejmenší. Samozřejmě že v ní nic není, protože policisté celou dobu viděli pouze to, co chtěli vidět. Nakonec se ukáže, že vrah byl ve skutečnosti obětí, ale možná bylo všechno úplně jinak. Dramatické události zasazené do temné atmosféry, v níž je smrt neustále na dosah ruky, nejsou cílem vyprávění, ale metaforou o smyslu práce historika a významu historie pro budoucnost.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s Galadwen. Kdybych knihu nečetla do knižní výzvy, tak bych skončila již v první třetině. Čekala jsem, že to bude opravdu detektivní román, ale připadalo mi to jako změť informací o ničem. Rozhodně bych tuto knihu nedoporučila svým známým. Někomu se může líbit, mě rozhodně ne.
Autor má velkou fantazii a spoustu skvělých nápadů, ale jejich zpracování, zdá se mi, značně pokulhává. Román je na začátku velmi čtivý, příběh se ale rychle rozjíždí do příliš mnoha stran, popisované události a situace jsou možná nápadité, ale bohužel postupně ztrácí na pravděpodobnosti. Jako by autor popustil uzdu své fantazii, ale pak ji nezvládl kočírovat. Škoda - námět má obrovský potenciál.
Text je velmi špatně zkorigován.
Začátek se rozjížděl ztuha a některé pasáže nebyli moc věrohodné, ale příběh se mi líbil. Kladně bych ohodnotil paralelní historický příběh, který zaznamenává fragmenty z výstavby pražského Belvedéru (letohrádek královny Anny) a sním související filosoficko - teologické debaty, dále potom to jak je hlavní příběh předkládán z různých úhlů pohledu a mozaikovitě předkládán čtenáři. Jako třešničku na dortu hodnotím závěr knihy, který mi vyloženě sedl.
Asi jsem musela číst něco jiného než předchozí komentátoři, protože nějak nemůžu přijít na to, co by se mi na knize líbilo. Příběh nemá hlavu ani patu, je plný zbytečných a zdlouhavých odboček, napsaný rozvláčně a neuvěřitelně nudně. (Každý začátečník ví, že pokud v textu na začátku visí na zdi puška, musí se z ní před koncem vystřelit. Tady je to hotová zbrojnice - a nic.) Postavy jsou nesympatické, z velké části nadbytečné a všechny se chovají jako blázni. Vylepšeno o logické chyby, věcná přehlédnutí (záměna června s červencem a různých podobných detailů) a bídný pravopis (několikrát dokonce i vadná shoda přísudku s podmětem, prakticky 100% špatně užívané ji/jí).
Kdybych knihu nepotřebovala do knižní výzvy, dávno před koncem bych ji odložila nebo spíš odhodila. Takhle jsem se tím horko těžko prolouskala, ale nikdy více.
No... Rozjelo se to výborně, ale nějak moc do široka, a jakoby zůstala spousta věcí otevřených, nebo byly zmíněny vlastně zbytečně, protože na další děj neměly vliv. Ale moc hezké postřehy a místy úplně poetický jazyk. O zajímavostech ze světa knih nemluvě.
"Neměl tušení, co Marie chce, aby udělal, ale věděl velmi dobře, co chce sám. Chtěl by slyšet Mariin hlas, vlastně by ho chtěl poslouchat už pořád. Co vlastně Marie řekla tak moudrého? Nic. Přesto jí chce slyšet, protože když mluví, je všechno v pořádku. I jeho chaotická a beztvará existence se tím, že jí naslouchá, jaksi vyjasňuje, jeho kontury jsou rázem zcela jasné tak, že by mohl po paměti namalovat svůj autoportrét, se všemi podrobnostmi, v celé jeho nepravidelnosti a s přesně odstíněnými barvami. V Mariině přítomnosti všechno dostává smysl a řád. Stačí jenom, aby otevřela ústa, a všechno se ihned rovná a vyjasňuje, takže se i Gabriel nejen smiřuje se svojí existencí, ale má se dokonce rád, protože i on sám je nedílnou součástí osoby, kterou miluje."
Ale není to jen o lásce, nebojte ;)
Četla jsem ji už před lety a stále patří k nejlepším knihám, které jsem kdy četla :) Ráda bych si ji přečetla znovu. Doporučuji všem milovníkům umění a hlavně těm, kdo milují napětí, které zde provází celou knihu.
Překvapivě dobrá kniha, trochu mi tam chybí více přímých řečí. Mám rád, když se v knize "mluví". Příběh je zajímavý, na konci překvapivé rozuzlení. A další plus je, že se odehrává v Praze.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Knihovna |
| 2008 | Faustovy děti |
| 2004 |  Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830 |
| 2017 |  Perseus a Medusa - Zobrazení mýtu od počátku do dneška |
| 2000 | Umění českého středověku a antika |
Od knihy jsem sice nic závratného nečekala, ale doufala jsem, že to alespoň půjde přečíst a bude se hodit do výzvy. Začátek nebyl úplně špatný. Skoro to vypadalo na lehkou detektivku s neotřelým námětem. Snad to způsobilo příliš mnoho retrospektiv, příliš mnoho vzpomínek, snů, vidin a příliš časté přechody mezi minulostí, současností, představami a realitou, takže nakonec z toho je splácanina o ničem. Trochu mi přišlo, jako když se autor nemohl rozhodnout zda píše román, detektivku, thriller, fantasy nebo knihu o historii.