Loutka I.

10.11.2020

Už po prvních stranách jsem cítila, jak mě Prusův neskutečně poutavý styl vyprávění (a jistě i výborný překlad Heleny Teigové) vtahuje do děje. Při posledních stránkách jsem již jistě věděla, že se kniha zařadí mezi má vůbec nejmilovanější díla. Prus, jakožto polský autor, není zdaleka tak znám jako jeho protějšky z Francie, k nimž bývá často přirovnáván (Zola, Flaubert, Stendhal), ale přesto si myslím, že se talentem může směle řadit mezi zmíněné. Ačkoli se jedná o realistické dílo popisující pokřivenou polskou společnost 19. století, Prus vkládá do hořkých myšlenek dávku krutě trefného humoru, která mě nutila nesčetněkrát se v průběhu čtení také nahlas zasmát. Co však dělá tuto knihu pro mne zcela výjimečnou, je její nepředvídatelnost a zaměření na detail. Prus nejede po povrchu, ale popisuje vztahy, krajinu i vzhled postav s tak svěžím slovníkem, že žádná emoce nebyla opsána otřepanými frázemi, které zub času prověřil jako nejvýstižnější, ale našel nový způsob jak je vykreslit, a dokonce s ještě větší přiléhavostí. Od mrazivě přesných pocitů nešťastné zamilovanosti, přes Isabelin strach i slepou povýšennost, až po vzájemné pohrdání dvou postav spolu hovořících v jejich myšlenkách - kniha nás nutí procházet stejnou emoční trajektorií jakou procházejí její hrdinové.
První díl je skvělou expozicí do děje, seznamuje nás do nejmenšího detailu s charakterem, hodnotami, vnitřním i vnějším světem jednotlivých postav a rozestavuje je do strategických pozic na šachovnici. Druhý díl začíná v moderní, megalomanské a elegantní Paříži, která naznačuje svištící tempo, v němž se zbytek knihy ponese. A skutečně, dalších 400 stran bude velmi těžké dát knihu z ruky.
Pokud vás zajímají kořeny antisemitismu v Evropě dávno před II. světovou válku, pokud vás fascinuje mikroskopický (a zároveň komplexní) vhled do všech společenských vrstev, pokud vás nikdy neomrzí příběhy velké lásky a pokud vám nevadí přes 800 stran než se doberete rozuzlení, pak věřím, že vás kniha také tak nadchne, alespoň já ji považuji za strhující.

01.12.2013

Opět výborná ukázka polské literatury. úštřední postavy netrpěli žádnými vadami, které by bránili v čtivosti. Ocitali se v pasti která, najdeme li vhodná synonyma nás svým způsobem svírá i dnes. Tím ralismus,ať jej napsal Zola, či příkladně zde Prus či někdo jiný onu zvláštní příchuť, která se špatně polyká. čas nestojí a svět se svým způsobem i mění a přesto v něm zůstává něco co je stejné pro devatenácté století i pro to jednadvacáté.
Jak Loutka I. tak Loutka II. poukazují na bezvýchodné situace, dávají ožívat pocitům, které nejsou zakrnělé ani prázdné ( ve všech pózách se mi zračilo dost rozčilení) jen se zaštiťují tu mládím a danou výchovou, tu zčásti hrdinstvým které tak úplně hrdinství není, stejně jako ukazují Varšavu - a nejen ji - tam, kde na " výchovu" nejsou peníze a na "mládí" moc času, kde je čas jen na ten život. Loutka je dost houževnatý kousek a dobrý kousek polské literatury.