Knihy a osudy

27.11.2023

Třicet let jsem měl tuto knihu zastrčenou v polici. Konečně jsem ji otevřel a ... nezavřel, dokud jsem ji nepřečetl. Jedná se o vzpomínky kusé, ne systematické, zacílené na konkrétní osobnosti, takže někomu je tu věnováno mnoho prostoru, někdo se tu jen mihne, což je škoda, protože autor umí velmi poutavě vyprávět. Myslím, že každého čtenáře po dočtení bude mrzet, že kniha není delší, nebo nemá více dílů. Vřele doporučuji všem zájemcům o meziválečnou českou literaturu.

03.01.2022

Knížku mi přivezl z exilu můj přítel ze základky – emigrant, který se za Husáka tzv. „vyplatil“ (tzn. zaplatil státu za své vzdělání) a byl mu po letech povolen vstup do naší krásné socialistické vlasti. Exilové knížky se většinou vydávaly brožované a docela malé, bylo to levné a také se to líp pašovalo.
Firt byl pozoruhodná osobnost s velkou invencí, jeho kniha je pokladem pro každého milovníka české literatury, neboť stál u zrodu mnoha krásných knih a projektů a stýkal se s plejádou velkých prvorepublikových spisovatelů i politiků. Dvakrát emigroval, nakonec se přece jen dočkal uznání, byť až posmrtně (Řád TGM)… Kolik takových lidiček zapadlo do pozapomnění za dlouhé éry komunismu?
Knihy a osudy vám nabídnou vzpomínky člověka, který „stál u toho“. Dobře se i pobavíte! Tak třeba: kterak se pan Bretschneider dostal do literatury jako prototyp konfidenta, jak Bass ke svému jménu přišel, komu byla určena věta „opustíš-li mne, nezahynu...“ tak často zneužívaná komunisty, kdo přinesl do hovorové češtiny rčení „ten mi může být ukradenej“ či „tak už máme po nejhorším“, kdo založil „Klub pěstitelů tchánů“, jak vzniklo „52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“, ad., a to ještě nemluvím o zajímavém zákulisí politiky a podnikání za 1. republiky a o líčení často řevnivých vztazích mezi spisovateli.
Firt psal o svém životě v těžkých dobách, psal bez obalu, ale s úsměvem. Opravoval omyly tradující se o spisovatelích a jejich dílech. Nepovažoval 1. republiku za nějakou idylu, ale přece jen:
„Jaká to byla doba? Ve srovnání s vichřicí, která přišla a která dodnes neustala, šlo nesporně o idylu. Zde básník vyloučený za své politické strany čte v kavárně klidně v řadě novin různých barev a odstínů o své – kauze -. Nechvěje se o svůj život ani o svou existenci… Žádný úřad nezakazuje nakladatelům jeho básně tisknout a žádná vrchnost mu nezabavuje honoráře.“
Knihy a osudy jsou stále aktuální.

08.05.2018

Julius Firt se vyznal (myšleno ve světě knih za I.republiky) . Proto jej jmenoval (spíše jako mladíka) generálním ředitelem svého nakladatelství pan Borový. Musela to být famózní konkurence : Borový, Štorch-Marien a Vilímek ! Majstrštykem tohoto GŘ bylo "přelanaření" bratrů Čapků od Štorcha-Mariena . Oni ti pánové ve vrcholových funkcích (nyní jde o manažéry) milovali zejména krásné knihy. Na tom jim záleželo nejvíce. Knihovny zejména majetných lidí byly v té době reprezentací celé rodiny . Samozřejmě stálo to mraky peněz, ale...

PS
Poznal jsem jednoho takového pána, učil nás podivnému předmětu zvanému logika. Ale to není důležité. Středobodem jeho bytu (stěhoval se do paneláku) byl pokojík s regály úžasných knih právě z výše uvedených nakladatelství ....