Knihy džunglí
Rudyard Kipling
Knihy džunglí je dvoudílná kniha dobrodružných povídek a novel. Jde vlastně o jakýsi zvířecí epos v próze odehrávající se až na dva příběhy v indické džungli. První kniha obsahuje sedm, druhá osm povídkek, respektive novel. Ty jsou uvedeny krátkou básní a na konci každé z nich jsou další básnické texty, doplňující vyprávění. Více než polovina z nich (tři v prvním a pět ve druhém dílu) se týkají malého indického chlapce Mauglího (anglicky Mowgli), kterého unesl z vesnice lidožravý tygr a zachránila jej vlčí smečka. Tyto příběhy jsou někdy vydávány zvlášť s titulem nesoucím jméno svého hlavního hrdiny Mauglí, což prý znamemá ve zvířecí řeči Žabáček (jméno dostal chlapec od své adoptivní vlčí matky). V knize totiž zvířata spolu rozmlouvají, lidé však o tom vůbec nevědí a jejich řeč nevnímají. Mauglí se však řeči zvířat naučí a stane se plnohodnotným obyvatelem džungle i příslušníkem vlčí smečky.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Příroda, zvířata
Vydáno: 1972 , Albatros (ČR)Originální název:
The Jungle Books, 1906
více info...
Přidat komentář
Kiplingův styl psaní mi nesedl, jelikož není schopen napsat delší souvisle plynoucí text, který by dokázal strhnout. Většina povídek na mě působila jako směs jakýchsi výkřiků na jedno téma. Kdyby se změnilo pořadí odstavců, nemělo by to na smysl a vyznění dané povídky valný vliv. Nebyly takové všechny, třeba povídka o ministrovi, který se vydal rozjímat do hor, nebo některé Mauglího příhody, byly vskutku dobré. Ale to je jenom zlomek knihy, která jako celek neobstojí. Nelze vyloučit, že se to ztratilo v překladu, ale každopádně jsou pro mě Knihy džunglí zklamání, a nevím, jestli tu poslední pětinu někdy dočtu.
Ke knize jsem se dostala jako malá slečna a na chuť jsem ji nepřišla - možná tím, že mi ji tatínek tak moc vnucoval a já od narození ,palice dubová, jsem se čtení bránila. Moji kluci knihu četli , když u dědy trávili prázdniny a tak jsem ani v dospělosti nepocítila touhu si knihu znovu přečíst. Teď jsem na ni náhodou natrefila a musím se panu Kiplingovi omluvit . Není to špatné povídání. Jen škoda, už jsem zas ve věku, kdy mi to milé povídání připadá takové naivní- ale milé.
Asi jsem už z toho správného věku, kdy jsem tuto knihu měla číst, dávno vyrostla. Ale hodila se mi do Čtenářské výzvy, a tak nebylo úniku ;-). Nebyla špatná a autora mám docela v oblibě, ale ne všechny příběhy byly stejně dobré. Podle mého názoru se asi nejvíc vydařilo vyprávění Rikki-Tikki-Tavi, potom povídka Bílý lachtan, která byla také výborná a moc se mi líbila, ale ostatní - aspoň podle mého názoru - byly už o něco slabší. Celkově tedy jednu hvězdičku strhávám ;-).
Patřím k těm, u kterých uškodilo, že jsem Knihy džunglí přečetla až v dospělosti. A také je škoda, že jsem tak dlouho nechala knihu bez povšimnutí a ve stínu Walta Disneyho, který udělal z Mauglího a ostatních úplně jiné osobnosti.
Jak liána pevně lpí na stromě, odtrhnout nedá se ani --
Tak chrání vlk smečku a v odměnu za to zas smečka ho chrání.
Knihy džunglí - kdo by neznal Mauglího, Akélu, Balůa a ostatní.
Před pár dny ji vnučka vytáhla z naší knihovny. Zdá se mi, že to pro ni bude těžká četba, ale asi ji podceňuji. Kolik asi bylo mě, když jsem ji četla poprvé?
Včera jsem jen tak nahlídla, že by jsme se třeba ve čtení střídaly. A tak jsem se začetla, že už mám dočteno. Byla to krása. Nevím, jestli jsem jako dítě docenila krásu básní a písní. Teď však vím, že jejich překlad je polovičním úspěchem knihy. Ovšem ilustrace Zdeňka Buriana, ty jsem milovala už tenkrát.
Číl příchod noci zvěstoval,
Mang se už prohání.
Spí stáda v chlévech. Pány jsme,
než přijde svítání.
Slyš kel a spár a dráp a zub,
jako když zvoní kov.
Kdo zákon džungle ctí, těm zní
náš pozdrav : dobrý lov !
/Noční píseň džungle/
Dobře se vlci dívejte - jsem později párkrát v životě řekl, v určité situaci. Prostě mi to přišlo trefné.
Jako dítěti... Některé části se mi četly těžko a nechápal jsem celkové řazení .. proč je něco připojené k hlavnímu příběhu, jak to k němu patří, proč nemohu přijít na to, jak to k němu patří... Přiřazení schémat zvířatům mi nevadilo .. vždyť by to šlo řadit také do bajek .. celek mě však přiměl číst to víckrát a protože na mě zabíralo závěrečné loučení, zdá se, že prostředí si mě přes všechny těžkosti získalo. Myslim, že do ní ještě jednou nahlédnu, jinýma očima.
Člověk téměř slyší vřeštění opic a řvoucího tygra.
Miluji lachtaní ukolébavku
Již ztichni, mé dítě, noc v patách se stmívá,
již zčernaly vody i s jiskrami svými.
V hru zčeřených vln měsíc dolů se dívá
a hledá nás v brázdách, jež jdou mezi nimi.
Kde vlny se pojí,
máš kolébku svoji,
jen tuž se, můj ploutváčku, tanči, můj synu,
tě nestihne žralok, ni nevzbudí bouře
tam v mořských vod volném a houpavém klínu
Niektoré poviedky boli lepšie, niektoré horšie, ale rozhodne som si knihu užil.
Další z knih, kterou mám ve své knihovně v několika vydáních. Je nutné je podrobit selekci a vyřazování. Mám například vydání z roku 1976. Překlad začíná slovy: "Dusno bylo ten večer v Séónijské pahorkatině. O sedmé procitl táta Vlk z denního spánku, podrbal se, zívl a jednu po druhé natáhl tlapy, aby ze špiček zahnal ospalost. Máma Vlčice ležela mohutným šedým čenichem opřena o čtvero rejdivých, kníkavých vlčat. Do sluje, ve které přebývali, jim svítil otvorem měsíc."
Také mám Knihu džunglí, u níž jsem datum vydání nenašla, ale stála 2 K 40 h a přeložila ji Pavla Moudrá. .-) "Bylo sedm hodin večer a velmi teplo v Sionýských horách, když se Otec Vlk probudil ze svého denního spánku. Podrbal se, zívnul a protahoval nohy jednu po druhé, aby se zbavil ospalého pocitu ve svých tlapách. Matka Vlčice ležela, majíc svůj dlouhý šedý čenich položený na příč přes svá čtyři dovádějící a kňučící mláďata, a měsíc svítil do jeskyně, kde všichni bydleli."
Vím, co bych si nechala já, ale sama už to číst nebudu, takže...?
Aj pre mňa ostáva Maugliho príbeh, super čítanie z detských čias. Na tom sme vyrastali a tie príbehy sú v nás už zakorenené...
Neprekusnuteľná je autorova neznalosť o správaní sa vlkov a fungovaní svorky, nepáči sa mi indická kastovná kultúra nasiaknutá náboženským fanatizmom poznamenanými starovekými poverami („Nechoď za tým vlčím deckom, lebo ťa ukameňujeme.“), pravdepodobne kvôli ktorým boli aj niektoré druhy zvierat (tigre, žraloky a opice) vyobrazené výlučne v negatívnom svetle. Krásnymi slovami bol popísaný odvetný útok zvierat na ľudskú dedinu („Nechť je pohltí džungle...“). Záver celkom dojme; ako zvieratá reagujú na Mauglího náhle rozhodnutie, ktorým pošliapava svoje vervné vyhlásenie „ani za nic nebudu člověkem“. Nevďačný Mauglí celkovo sa málokedy prejavil spôsobom vyvolávajúcim uznanie a sympatie – bol srdcom proste príliš človečí.
Mauglí je nádherný, je to klasika. Tak pěkně napsáno to, že jsme jen jedni z mnoha v krásné přírodě, jak spolu všechno souvisí, jak je vše pomíjivé a přesto jak je nádherná radost ze života. A navíc trefně napsané charaktery zvířat: šakal, tygr Šér Chán,...
Nicméně Rikki-tikki-tavi je ze všech nejlepší.
Líbilo se mi, že kromě hlavního příběhu s Mauglím, kniha obsahovala i mnoho dalších příběhů o lidech ze severu, indickém poustevníkovi apod.
Nuž, pamatuj, zde platí zákony džungle a pražádné jiné.
Živ bude, kdo ctí je, kdo nezachovává je, ten bídně zhyne.
Kouzelné příběhy z indické džungle. Než jsem ji dostala do rukou, myslela jsem, že je celá o Mauglím a jeho zvířecích přátelích. Jako překvapení se mi ale dostalo několik příběhů navíc. Určitě vede malý hrdina Rikki - tikki - tavi.
Štítky knihy
Indie přátelství Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno anglická literatura džungle rozhlasové zpracování dětská dobrodružství Mauglí příběhy o zvířatech
Část díla
Bílý lachtan
1894
Hrobaři
1895
Jarní běh
1895
Ká na lovu / Kajova honba
1894
Kde se vzal strach
1895
Autorovy další knížky
| 1958 | Mauglí |
| 1968 | Knihy džunglí |
| 2008 | Just So Stories / Bajky i nebajky (dvojjazyčná kniha) |
| 1971 | Stopka & spol. |
| 2006 | Kim |
Jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství, mládí i dospělosti až do stáří.