Knížecí rozhovory
Karel Hvížďala , Karel Schwarzenberg
Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem, aneb, Historická zkušenost se bohužel nedědí, kdežto předsudky ano. Zatímco v knize Knížecí život představil Karel Hvížďala knížete Schwarzenberga v rozhovoru, který se odehrál převážně v roce 1989, Knížecí rozhovory mapují vývoj jeho osobnosti a politického působení v novém českém státě krok za krokem očima různých tazatelů a Karel Hvížďala zůstává v pozadí jako editor, který rozhovory uspořádal a občas i přeložil. Poté, co se angažoval jako poradce prezidenta Václava Havla, stal se K. Schwarzenberg roku 2004 senátorem za koaliční strany US a DEU. 9. ledna 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí ČR a v této funkci byl potvrzen také coby předseda strany TOP 09 v roce 2010. Za TOP 09 kandiduje do voleb na prezidenta ČR v roce 2013.... celý text
Přidat komentář
Líbil se mi nadhled knížete na historii naší republiky z hlediska emigrace i rodových kořenů. Zajímavé pro mne je, že stejný nadhled měl po návratu z emigrace například Karel Kryl a postupně během času zatrpkl při prožívání chyb naší transformace do západního stylu života. Kníže ne. Jestli to nebude třeba tím, že člověk, i kdyby byl šlechticem, se sám sebe nemá brát vážně. A to kníže nejen vyhlašuje, ale i dodržuje, čímž má mé sympatie. Velmi zajímavé je i jeho působení v politice s ideály, jež dodržel, ale neubránil se určitého pošpinění. Což asi nejde.
Já taky v práci, když musím jít něco namazat, tak jsem od oleje a vazelíny a při mytí nadávám.
On pan Hvížďala kupodivu těch rozhovorů v knize vedl málo. Ale jde o roztomilé čtení, kde při čtení přímo pana knížete slyším. Jen těch infinitivů - inu stará česká škola. Z povídání je zřejmé, že jej nemá rád Václav Klaus, st. Na otázku a proč ? Inu to si čtenář ihned doplní odpověď.
Nemohu to říci odpovědně, ale domnívám se, že jsme od roku 1990 lepšího ministra zahraničních věcí neměli.
A asi mít dlouho nebudeme . Handicapem pana knížete je pouze rok jeho narození - 1937 . Jako politik se choval vždy slušně a korektně .
Jedna perlička z knihy: po srpnu 1968 mi zavolali ve Vídni, zda bych nemohl ubytovat několik spisovatelů z Československa. Což o to, nebyl to žádný problém. Jeden z nich byl jakýsi Milan Kundera. To jméno mi v té době vůbec nic neříkalo...
Noblesní muž, po jehož prezidentování dodnes pláču:(( Kde by jsme s ním dnes byli?? Škoda.
Aristokratické kořeny a moudrost nelze potlačit:))
Někdy jsem si nebyla jistá, zda čtu o současnosti nebo minulosti. Až tak málo se některé věci a lidé mění.
V knize je spousta zajímavých postřehů a názorů, které pohnou člověka zabývat se některými událostmi hlouběji.