Kočičí noci
Blanka Jirušková
Kočičí noci série
1. díl >
Kdo je zajatec, jehož odváží na oltář své kruté bohyně jezdci Ginai Ničitelky? Jaké tajemství se skrývá pod pláštěm noci v pověstném Darínském přístavu? A kdo odpoví na zoufalou prosbu poraženého Šarzova bojovníka, pána z Deronu? Na jeviště Darína je rozehráno precizně vyvážené drama plné lstí a intrik, odvahy, rodící se ze zbabělosti a nevyslovených tajemství. A ten, kdo prohraje, ztratí víc než život - ztratí duši. První kniha trilogie z pera vítězky soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera poodhaluje oponu světa, v němž se odehrává i povídka Hra o Purpurová křídla, za niž autorka získala vavříny.... celý text
Přidat komentář
Učarovaly mi obálky "Kočičích nocí" a tak jsem se rozhodla zase jednou podpořit českou tvorbu (když se naskytla příležitost výhodné koupě).
Styl Blanky Jiruškové nedává nic zadarmo, což je dobře, nicméně je pro mě příliš ženský – poeticky jemný, soustředěný na emoce, nikoliv na děj. Kromě toho mi není blízké divadelní prostředí, tolik podstatné pro příběh a značnou část vystupujících postav. Přesto jsem při čtení nijak netrpěla, akorát jsem nebyla dostatečně zaujatá. Ovšem v druhé půlce jsem se zvláštnímu kouzlu knihy přece jen poddala, přistoupila na atmosféru čistoty, odvahy a šlechetnosti lidí, vzdorujících démonické mocnosti. Dokonce i ten, kdo zde zastupuje temnotu, vzbuzuje pouze strach pramenící z neznáma – nedokázala jsem jej vnímat jako skutečné zlo.
Mnohé zůstalo nevyřčeno, další díly tedy rozhodně mají na čem stavět a já už budu vědět, v jakém duševním rozpoložení po nich sáhnout. Blanka Jirušková získala mou pozornost, i když jsou pro mě (v literatuře) přirozenější i atraktivnější špinavé, více realistické světy a jejich „hrdinové“, jak je tvoří např. G.R.R. Martin, J. Abercrombie nebo S. Lynch.
Za lehce nevyvážený dojem z četby bych dala stěží 70%, musím však zhodnotit také pečlivou redakční práci, nádhernou obálku a příjemný bonus v podobě ilustrací. Takže se ráda přikloním ke čtyřem hvězdám.
Připojím se k táboru nenadšených. Ještě ve 20 bych možná oslavovala poetičnost, hraní si s jazykem, autorčin styl. Ale je čím dál tím těžší utáhnout mě na jeden prvek a pokud se to povede, bude to spíš prvek příběhový než stylistický. Pěkné popisy, metafory, líčení apd. u mě nezachrání absenci zajímavých charakterů a zápletky. (Aneb slovy Rawen616: "Přehršel nezajímavých postav, scén, chaotický děj ne-děj.") Knížečka působí, že mělo jít původně o román o rozsahu ságy Písní ledu a Ohně – strašně dlouho se motáme jen kolem představení všech postav, které bohužel zároveň nemají prostor se ukázat ve scénách, které by čtenáře oslovily. Navzdory pěknému jazyku ve mně prostě kniha nevyvolala prakticky žádné emoce, a to by asi boj s démonem měl. Četla jsem ji nedávno a už mám problém dát dohromady komentář, protože šla jedním okem dovnitř a druhým ven. Je to vůbec poprvé, co mě nezaujala kniha od Strak na vrbě. Doma mám ale celou trilogii a vzhledem k tomu, že další dva díly jsou tenčí, tak ji dočtu. Přitom udělat hlavní hrdiny z herců potulné divadelní společnosti a dát jim jako zbraň do rukou to, čemu rozumí nejlépe – hraní divadla, je dobrý nápad. Jenže už teď je jasné, že pozornost se přesune k Fínce a démonovi a jaký mezi nimi bude vztah. Je mi nepříjemné takto strhat práci české autorky, která si to dost možná přečte a bude ji to mrzet, ale mě první díl opravdu nebavil, jakkoliv o něm mohu prohlásit, že se mi dobře četl a na rozdíl od jiných ho nepovažuji za zmatený a nepřehledný. Možná by u mě autorka pochodila spíše s poezií, protože z celé knihy mi nejvíc utkvěla v paměti báseň "Nezhasínejte všechny svíce" a právě poezie patří rozhodně k silným stránkám Kočičích nocí.
V první třetině knihy je každá kapitola o někom jiném a je to celé takové jemné a poetické a celkem pochopím, že to nesedne každému. Ale mě sedlo, až mě překvapilo jak moc, protož jinak jsem spíše na dobrodružnější a přímočařejší čtivo. Zkrátka velmi dobrá kniha, která pohltí první stránkou a až dokonce nepustí. Postavy jsou zajímavé a dobře prokreslené, příběh a atmosféra jsou excelentní.
P.S. : Obálka vypadá "naživo" ještě líp než na monitoru! Akorát na první pohled neevokuje ani tak renesanci jako spíš orient....
Hraje na atmosféru, což já můžu. Divadelní teatrálnost? Sem s ní! Darín je opravdu jedno velké jeviště.
Sice mi ještě zbývá pár stran do konce ale obávám se, že lepší to už nebude. Jedna hvězdička za krásnou obálku, jinak bych asi poprvé neváhal s odpadem. Je to prakticky nečitelný. Přehršel nezajímavých postav, scén, chaotický děj ne-děj. Neustále jsem se ztrácel v tom kdo hovoří a s kým a kdo co dělá a proč. Text na stránkách se mi v hlavě sléval na bla bla bla, načež jsem zcela odplul ke svým myšlenkám a musel jsem se neustále vracet a číst znova abych se aspoň trochu chytal. Velké zklamání.
PS: Tak ne, po dočtení beru zpět i tu jednu hvězdičku. Ilustrace je sice krásná ale obálka knihu nedělá a tenhle náhodně generovaný shluk slov si nic jiného nezaslouží. Hlavně se mě neptejte o čem to bylo. Byl tam nějakej démon, jinak nevim :-)
Zajímavý knižní objev. Především obdivuju styl psaní spisovatelky, opravdu si dovede hrát s jazykem a krásné lyrické popisy se mi četly velmi dobře. Děj je ale opravdu těžší na sledování, působí trochu zmateně.
Recenze na blogu: http://malacandra.blog.cz/1505/kocici-noci-blanka-jiruskova
Strašné a ze 2 důvodú Za 1.: podle mě se to strašně špatně čte a za 2. apsolutně jsem nepochopila oč jde.
Kočičí noci nepatří ke knihám, které jde zhltat závodním tempem. Naopak, pomalu přežvykovat a vychutnat si ten jazykový zážitek. Za celých deset let od Pána prstenů je to jediná kniha, kde jsem nepřeskakovala veršované pasáže. Milovníkům klasické fantasy tu však bude chybět víc akce, neuspokojí je obálkou umocněná tajuplná atmosféra města Darín.
Je mi vždy líto, když jakýkoliv tuzemský román hodnotím nízko. Kočičí noci hned na první pohled vypadaly úchvatně. Obálka evokovala překrásné fantasy, jméno knihy musí oslnit každého kočkomilce. Proč tedy nakonec zklamání? Možná proto, že se vlastně nejedná o žádné hlubokomyslné fantasy a už vůbec jsem tam nenašel kdovíjakou výraznou spojitost s kočkami. Během čtení jsem se naopak šíleně ztrácel v textu. Autorka má podle mě více básnické střevo (i vzhledem k básním v knize), než-li dar popsat scénu tak, abych si ji během čtení dokázal živě představit. Je to tu takové hodně zvláštně pábitelské, filozofické. Někdy je ve větě slovo (nebo sloveso) použito tak, že vůbec nechápu, jak ho někdo v takovém kontextu může vůbec použít. To je možná ten důvod, proč jsem měl obrovský problém knihu, byť jen, číst. Přitom prakticky je kniha obsahem krásná. Obálka úchvatná, vnitřní ilustrace velice pěkné, ale ten obsah…to byl boj.