Kočka
Georges Simenon
Francouzský mistr detektivky tentokrát sáhl k jinému žánru: napsal román o dvou starých lidech, kteří uzavřeli sňatek, aby unikli samotě, ale jejichž soužití se stalo mukou, protože se lišili společenským původem i celoživotními návyky. Tuto psychologickou studii o dvou starých lidech, kteří se nenávidí, ale neopouštějí, zařadila francouzská kritika k absurdní literatuře.... celý text
Literatura světová Romány Psychologie a pedagogika
Vydáno: 1969 , SvobodaOriginální název:
Le chat, 1967
více info...
Přidat komentář
Vynikající příběh jednoho /nepovedeného/ manželství. Něco jako válka Roseových po francouzsku.
(SPOILER)
Kočka je vlastně kocour. Ten všechno začne.
Starší dvojice spolu žije, ale nemluví. Osvojí si neverbální způsob komunikace a každý svou rutinu, ve které ale nechybí místo pro šmírování "toho druhého." Protože co kdyby po kočce byla řada na některém z nich?
Podobně vidím svou budoucnost, ale že bych si na stará kolena k sobě nastěhovala nějakého dědu, to mě snad nečeká :).
Jednou takhle dopadnu (dopadneme?). Začínám na to mít náběh...
Dost varovný příběh. A velmi uvěřitelný.
Nadcasovy pribeh. Smutne neutesene souziti stareho manzelskeho paru, muz a zena pochazejici z naprosto odlisnych pomeru, s diametralne jinym pohledem na svet... Kazdy se svym rozlicne odzitym osudem... Nejvic me zaujalo, jak se postupne podhaluje co a jak se mezi manzeli udalo, pomalinku se rozmotava klubko jejich spolecneho souziti a poodhaluje se pravda proc a jak dospeli az do one nesnesitelne situace. Dramaticka bezvychodnost dilematu: chci se od tebe oprostit, ale nemuzu zit sam.
Myšlenka, že své štěstí/život si opravdu uvaříme sami je hluboká. I když to vypadá, že trpíme a jsme chudáci a život je na nás zlý, tak je to přesně tak jak to chceme a v tu chvíli potřebujeme, volbu máme vždycky. I ty okolnosti si tvoříme sami ????.
Psychologická sonda do manželství stárnoucích lidí u kterých se láska proměnila v nenávist a nesnášenlivost.
Myslím, že za nepříliš vysokým hodnocením je především chybné očekávání. Opravdu to není krimi, není to Maigret. Podle mě se jedná o dobrou knihu o osamělosti stáří. O tom, že samota může děsit a tak člověk lehce souhlasí se soužitím s někým jiným. Jenže přizpůsobit se tomu ve zralém věku také není sranda. Není to na pět hvězdiček, některé drobnosti mi neseděly, přišly mi přehnané, ale i tak podle mě kniha stojí za přečtení. Asi jen jednou, ale proč ne?
Prvé stretnutie so Simenonom a zostal som hlboko a neskutočne sklamaný. Balastný príbeh o nevere, láske, nenávisti, sklamaní, pomste ma vôbec nechytil, ale prečítal som si ho zo zaujímavosti, predsa len dávam šancu všetkým autorom rovnakú, zaslúžia si prečítať ... ale či aj dočítať, to je už na posúdení každého čitateľa. Ja som to zvládol, ale myšlienky v knihe nastolené sú veľmi plytké.
Je hrozné, když nám na sklonku života zbude jen přehnaná sebeúcta, kterou povýšíme nad všechno. Člověk se sám připraví o všechny krásy, které ještě mohl prožít. Velmi dobře napsané smutné čtení.
Ač nemám příliš v lásce prvoplánovitá psychologická dramata, sáhl jsem po této rozsahem nevelké knize s velkou zvědavostí: přeci jenom Simenon je Simenon a tak se dala očekávat zajímavá kniha. Mám rád knihy o podivných lidech a Simenon dva takové předložil a tedy chtě nechtě jsem se nakonec dobře bavil. "Kočka" není nijak výrazná kniha, přesto jsem rád, že jsem si ji přečetl. Pokud víte, jak těžké je žít s manželem/manželkou v jedné domácnosti, tahle kniha vás nezklame. A co především oceňuji, stejně jako u každé jiné povedené knihy: po přečtení je o čem přemýšlet...
Kniha o zatvrzelosti a neodpouštění. O tom, jak si dva lidé dokážou navzájem otravovat život. Děsivé!
V knize je výborně popsáno, jak se mohou nenávidět dva lidé, které zároveň (nebo především) spojuje nerozlučná láska.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1977 | Maigret chystá léčku / Maigret zuří |
2007 | Maigret na dovolené |
1970 | Maigretův revolver a stará dáma |
1983 | Kdo jinému jámu kopá |
1979 | Maigret má strach / Maigretova dýmka |
Velmi zvláštní příběh, až odstrašující.
Vyslechla jsem audio. Přišlo mi to zbytečně ukecané a rozvláčné. Konec povedený.