Kočka a Generál
Nino Haratischwili
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499035/bmid_kocka-a-general-MDh-499035.jpeg
4
121
121
Mistrovský psychologický román o zločinu a trestu, o odplatě a zúčtování — a také o lásce. Píše se rok 2016 a v Berlíně se nečekaně protnou osudy tří lidí, kteří jsou natolik odlišní, že by se jen stěží dali najít rozdílnější. Kočka je mladá herečka původem z Gruzie, nadaná, neklidná, těkavá, vášnivě oddaná divadlu a své rodině. Moskevský rodák Alexandr Orlov, kterému všichni říkají Generál, se v průběhu let vypracoval na jednoho z nejmocnějších ruských oligarchů a obestírá ho aureola tajemství a nebezpečí. A Vrána? Vrána je někdejší válečný novinář, jemuž se před rokem zhroutil svět. Všechny tři propojí mladičká Nura a jistá strašlivá událost, k níž došlo v malé vesnici na severním Kavkazu během první čečenské války, tedy před více než dvaceti lety. Avšak vina zůstává vinou, zlo zůstává zlem a před vlastní minulostí se nedá uprchnout.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
Die Katze und der General, 2018
více info...
Přidat komentář
I několik dní po dočtení ve mě tento příběh o vině či nevině stále rezonuje a to to nejdřív vypadalo, že se nezačtu. Zvyknout si na ten mnohovrstevnatý styl mi tentokrát trvalo opravdu dlouho - 120 stran! Jinou knihu bych už dávno odložila, jenže u téhle mně něco pořád táhlo dál.
Kočka a Generál je opravdu hutný psychologický román na jehož čtení musíte mít dostatek času, abyste se do příběhu mohli pořádně ponořit. Odměnou vám pak budou nádherné pasáže z historie Gruzie myšlenky, které ve vás budou ještě opravdu dlouho rezonovat a skvěle propracované charaktery postav, na které jentak nezapomenete.
Nino Haratischwili je opravdu výbornou autorkou, těším se až si od ní přečtu něco dalšího.
Stejně jako Osmý život to bylo velice poutavé čtení, jen tentokrát mi trochu vadil až uměle překombinovaný děj .
Ještě teď mám z některých pasáží husí kůži. Pořád se zabýváme první a druhou světovou válkou, řešíme zvěrstva a nelidskost v nich spáchaných, ale války jsou zde pořád. Stále jsou někde šílení vojáci a Nura jako jejich svědomí.
Člověka formuje život, činy jím spáchané, ale i přesto se nakonec ukáže, zda se ještě dokáže podívat sám sobě do očí nebo ne.
Krásná a v mnoha ohledech krutě pravdivá a současná kniha.
" Jestliže bylo možné, aby udělali, co udělali, jestliže bylo možné, aby on udělal, co udělal, aby mu v tom nikdo nezabránil, aby je nikdo nezastavil, jestliže bylo možné, aby Aljoša jen tak zmáčkl spoušť a aby Nuře svírali hrdlo, jestliže bylo možné, aby všichni vládli nad životem a smrtí, aniž za to museli zaplatit, jestliže bylo možné vmžiku odložit lidství jako starý plášť, pak lidství nemá žádnou cenu.
Každý krok, který dosud v životě udělal, protože se domníval, že je správný, byl jenom ztrátou času. Ve světě, kde máte na výběr buď stát se vrahem, nebo si sám prohnat kulku hlavou, ve světě, kde se znásilňuje proto, že se naskytla příležitost, už neexistovalo žádné správně.
Přišli jsme na místa, kde jsme neměli co pohledávat, a dělali jsme věci, které jsme dělat neměli. Proti své vůli jsme se podrobovali vůli jiných a namlouvali si, že je to naše vlastní rozhodnutí. Myslíš, že jsi byl třeba jen na vteřinu svobodný? Myslíš, že na světě existuje svobodný Rus? Že někdy existoval? Svoboda je vykoupená neviditelností a mlčením, anebo vyústí v pracovní tábor nebo přinejlepším v cele o devíti metrech čtverečních. Naše svoboda je buď nečinnost a apatie, nebo strach. "
Brilka mne asi uchvátila více, ale i tak plný počet hvězdiček. Oslovilo mne, jak autorka spřádá životy několika osob až do konečného a pro běžného čtenáře dosti hrozného vyústění.
Po dočtení této knihy, mi přišel na mysl jeden citát od Bulgakova.
Ten zachytil dle mého pár slovy sílu i hloubku..., tohoto bolestivého příběhu.
,,Jazyk může tajit pravdu, ale oči - ty nikdy!"
Asi som
cakala dalsiu “Brilku, ale toto ma neoslovilo. Nebolo to take dynamicke citanie, skor som
sa musela nutit.
Válka... válka dělá z chlapců vyděšené muže a z malolidí aka rádoby chlapáků ty nejkrutější zrůdy... trvalo mi bohužel až hanebně dlouho ponořit se do životů všech zúčastněných... možná jsem se i maličko utopila v počátečním pocitu zahlcení... nicméně pak přišel ten nejbrutálnější bod zlomu... moment, který mi svou silou bez pardonu rozdrtil duši... v tu chvíli mnou nedopochopené fragmenty do sebe zapadly a mě pohltila úzkost, jaký dokáže být svět někdy fakt hnusný místo... tenhle boží dar slova vám zkrátka nedovolí nad zmíněnými osudy jen tak mávnout rukou a jít zas o záložku dál.
Musela jsem v sobě příběh ještě pár dní zpracovávat. Nečte se úplně jako po másle, člověk si občas musí některé věci ujasňovat, včíst se, pochopit, ale vcelku je Kočka a generál velká síla. Dá se nějak žít s vinou? A co s lidmi dokáže udělat válka? Jaké jsou mé kořeny a mám s nimi žít dál, nebo je zkusit zpřetrhat? Do toho láska ve všech možných podobách. Láska, válka, smrt. Tři témata, která obsáhnou vše. Nakonec dávám 5 hvězdiček, i když není to úplně čistá 5, zprvu jsem místy měla malinko problém se rozjet, ale když přemýšlím zpětně, míň dát nemohu.
Na novou knihu Nino Haratischwili jsem se moc těšila. Velmi se mi líbila a byla pro mě zase velkým přínosem, kámoš googl mě podrobně seznámil s historií čečenských válek, krásou čečenska apod. Během čtení mi místy běhal mráz po zádech a to hlavně kvůli zjištění jak moc se opakuje historie. Jak moc je to stejné teď na Ukrajině a tehdy v Grozném a Gruzii. Ach jo. Dovolím si opsat citát z knihy, který mě zaujal "Myslíš, že jsi byl třeba jen na vteřinu v životě svobodný? Myslíš, že na světě existuje svobodný Rus? že někdy existoval? Svoboda je vykoupená neviditelností a mlčením, anebo vyústí v pracovní tábor nebo přinejlepším v cele o devíti metrech čtverečních. Naše svoboda je buď nečinnost a apatie, nebo strach. A proto musíme neustále brát svobodu někomu jinému, jako nezvaní hosté musíme někam vtrhnout a přisvojit si ji. Protože nesneseme, když někdo není jako my. Protože nesneseme, když někdo má něco, co my jsme nikdy neměli a nikdy mít nebudeme, a víš proč, Borjo, proč to tak je? protože bychom se tu všichni pozabíjeli - jako tenkrát, když jsme tu vytouženou svobodu nakrátko získali. My ani nemůžeme být svobodní. My nechceme být svobodní."
Pokud mě dostal už Osmý život, na Kočku a Generála budu pět ódy kudy budu chodit. Příběh je naprosto perfektně vystavěný, odhaluje své vrstvy a zákoutí postupně, tak, jak si to aktuálně žádá situace nebo postavy. U některých pasáží jsem napětím ani nedýchala, nejednou jsem pro sílu výpovědi musela text na malou chvíli odložit. Celkově si autorka hraje se čtenáři i svými postavami. Šikovně, umně, zkušeně. Operuje s motivy, které jsou sice staré, jako lidstvo samo (zločin, vina, válka, identita člověka), významný prostor ale dostává i téma kořenů, národní příslušnosti a místa člověka v životě. Obsahuje řadu nádherných myšlenek, postřehů, citátů, které vezmou za srdce a budou jím dlouho rezonovat. Jsem nadšená, kniha je dokonalá skoro v každém ohledu.
Psychologický román z období války Čečenska a Ruska střídá období z roku 2016, vyplouvají na povrch události staré 20 let. Na spáchané zlo nejde zapomenout. Vždy si najde skulinku, jak ven na povrch. Zlo zůstává zlem a minulost je třeba nějak uzavřítnejde utíkat věčně.
V roce 2016 se setkávají generál Alexandr Orlov, novinář Onno (Vrána) a herečka z Gruzie Sesilia (Kočka). Ti tři nemají zdánlivě nic společného. Ale Alex se potřebuje vyrovnat s minulostí a Vrána i Kočka mu v tom mohou pomoci. Rozjíždí tak nebezpečnou hru u které ostatní hráči nevědí jakou přesně v ní hrají roli, ani jaký to bude mít konec. A jak v tom celém procesu vyjde mladá čečenská dívka Nura?
Začátek knihy mě hned vtáhl do knihy. Cca do 100 strany. Poté bylo 150 stran těžkých, pochopit, co, kdo, proč, jak to se vším souvisí. Musela jsem se na knihu hodně soustředit. Poté to vzalo opět spád. Po celou dobu čtení četl člověk i mezi řádky. Musela jsem číst pomalu a vnímat každé slovo. Konec mě překvapil. Proč? Dalo se to čekat, přesto za pár stran navíc, co se stalo s ostatními bych byla ráda.
Kniha je velmi silná na emoce. Kdo má rád pomalé čtení, zamyšlení se nad příběhem, pitvání pocitů spolu s hlavními hrdiny bude určitě spokojený. Já bych brala možná kdyby byla kniha kratší. Někdy se to už okolo tématu točilo stále dokola o problému, který už tam byl jednou řešený. Troufám si i říct, že byla poměrně těžká na čtení.
Za knihu k recenzi moc děkuji @knihcentrum.cz
Když jsem se do románu Nino Haratischwili pustila, věřila jsem, že s takovým kvalitním čtivem překonám stávající čtecí krizi. Kočka a Generál má ale docela pozvolný rozjezd, což spolu s počtem stran znamenalo i pomalé prolamování mé krize. Zhruba v polovině už jsem ale měla jasno hned o dvou věcech trable s čtením jsou fuč a tohle bude jedna z nej knih, které jsem letos četla!
Musí se nechat, že Haratischwili umí čtenáře docela dobře manipulovat. Je jako mazaná pavoučice, která před vámi pomalu splétá jednotlivé nitky, až se vám konečně spojí do celistvého mistrného kousku a vy zjistíte, že jste si v hlavě malovali jiný obrázek, než jaký měla celou dobu v plánu ona. A byť je to celé ponuré a bolestné, autorka (a je to jistě i značná zásluha překladatelky!) používá nádherný jazyk a četbu si prostě musíte užít.
A ten konec! Nejprve mě zarazil, ale nakonec si myslím, že to je asi ten nej závěr, jakým mohl být děj zakončen. Já mám tenhle typ finiše ráda, ale chápu, že ne každému musí vyhovovat.
V centru příběhu stojí jistý příšerný zločin, k němuž došlo před mnoha lety za války v Čečensku. Vlastně si říkám, že s ohledem na to, jak se dnes zase (nebo stále?) Rusko chová ke svým sousedům, je tohle velmi aktuální literatura. Jsem ráda, že jsou autoři, kteří podobné hrůzy připomínají, Haratischwili to přitom ilustruje na konkrétním zmařeném lidském životě, který se tu z pohledu ruské armády jeví jen jako nějaký opomenutelný vedlejší efekt
Už Osmý život (pro Brilku) byl naprosto jedinečným literárním zážitkem a po Kočce a Generálovi už se těším na další a další knihy z pera autorky pocházející z Gruzie. Své příběhy vystavuje na skutečných dějinách a nenásilně člověka učí, její hrdinové rozhodně nejsou černobílí a jejich osudy jsou silné.
Vřele román doporučuji a těm, kdo s ní ještě neměli tu čest, radím seznámit se i s Brilkou.
Tak tohle je od Nino Haratischwili opět moc dobrá kniha.
Příběh je to pořádně spletitý, ale bez ohledu na to, kdy a kde se právě odehrává děj, je pevně ukotvený v rozpadajícím se Sovětském svazu v první polovině devadesátých let. Především v první čečenské válce. Pokud to pamatujete, nebo jste četli reportáže Petry Procházkové, víte, že ta doba byla velmi drsná a Rusové v Čečně jeli tvrdě taktiku spálené země. A následky toho, co se tam dělo, nesou všichni hrdinové téhle knihy, ať už se toho pekla účastnili, nebo ne. O tom, jak se s tím vyrovnají, kdo je vinen a kdo má být potrestán, tenhle příběh vlastně je. Začíná to pěkně pozvolna a rozvláčně, máte dost času všechny hrdiny a hrdinky dobře poznat, ve druhé polovině knihy Nino ale pořádně přitlačila. Místy je to hodně drsné a syrové a pokud budete pasáže z Čečny číst před spaním, jako se to podařilo mě, nebude se vám spát úplně dobře.
Přes to, že je to vážně moc dobrá věc, plný počet tentokrát nedám. Brilka mě chytila ještě víc, tady mi trošku chyběla ta magická linka a možná to bylo ze začátku přece jen pomalé a rozvláčné až příliš. Ale za 4,44* to určitě stojí a výrazně doporučuju.
Příběh je velmi rozsáhlý, komplexní. Obsahuje množství složitých vrstev. Stejně jako Rubikova kostka, která zde hraje v rukou mladé, čisté Nury symbolickou roli. Představuje dívčino úsilí vymanit se z předurčeného prostředí a osudu. Později je kostka připomínkou brutálního ukončení jejího života a všech nesplněných plánů a tužeb, o kterých snila.
Kniha je ovšem především drsnou obžalobou myšlení jednoho imperiálního národa, který se od dob čečenských válek nijak nezměnil a stejné zlo páchá i dnes. Jinde, ale naprosto totožnými metodami a se stejnými hesly.
Text je psán napínavě, formou střídajících se úhlů pohledu, z hlediska jednotlivých protagonistů děje. Někdy ovšem rozvláčně, matoucím způsobem a schematicky. Přesto ale, kniha pro svou dramatičnost, nadčasovost a filosofické vyznění, rozhodně stojí za přečtení.
Moc jsem se těšila na další knihu gruzínské spisovatelky, protože její první kniha Osmý život pro Brilku nemá chybu. Začínáme rokem 1994 kdy začala první čečenská válka a seznamujeme se s Nurou, jejíž osud ovlivní život bývalého válečného novináře, herečky a generála i v roce 2016. Zpočátku se pomalu a podrobně seznamujeme se životem na vesnici, střídá se rok 1994 a 2016, kapitoly jsou označeny rokem a jménem, kdo právě příběh vypráví.
Román je psán krásným jazykem, zpočátku pro mě trochu zdlouhavé vyprávění, ale postupem času nabývá spád. Někdy to je opravdu drsné.
"Každý krok, který dosud v životě udělal, protože se domníval, že je správný, byl jenom ztrátou času. Ve světě, kde máte na výběr buď stát se vrahem, nebo si sám prohnat hlavou kulku, ve světě, kde se znásilňuje proto, že se naskytla příležitost, už neexistovalo žádné správně. Už zbývalo usilovat pouze o jediné, o moc. O moc, která nezná milosrdenství ani soucit a je čistě samoúčelná.
Od této chvíle existovala už jenom jedna jediná cesta a ta vedla přímočaře směrem, který byl špatný, v tomto světě se však zdál jediným možným."
Brilka se mi líbila víc, byla čtivější, ale Kočka a generál je silný válečný příběh, který určitě doporučuji přečíst.
Gruzie - malá vesnička pod Kavkazem - a válka ....
A já mám pocit, že náš východní soused vede válku soustavnou ....
Tragická událost uvádí do koloběhu let příběh, který má několik stran a postupně se skládá - tak jako Rubikova kostka ....
Všechny postavy jsou živé a postižené okolnostmi, protože válka má jiná pravidla než život v míru ....
Nuro - ty, která jsi se nechtěně stala spouštějícím bodem - kde zůstaly tvé sny o úniku ?
Kočko, Generále, Vráno - copak nechápete, že nesete stigma minulosti ?
.... co je lidské, že vedeme nelidské války ....
Silný příběh na podkladech historie, autorkou skvěle napsaný a vypovídající ,,,,
A ten otevřený konec si můžeme domyslet - vina a trest ....
Pro mne tu bylo hodně informací o válce v Čečensku - pro zájemce doporučím.
(SPOILER)
Po této knize jsem sáhla, protože mi přišlo zajímavé téma, navíc spisovatelka je gruzínského původu. Ale cítím se z příběhu trochu zklamaná.
Je to příběh a vině a trestu, svědomí a vykoupení, o morálce a pravdě. Je to příběh o válce, o okupování území a chování dobyvatelů, kniha je tedy v dnešní době velmi aktuální.
Do příběhu nás uvádí vyprávění mladé dívky Nury o životě v horské čečenské vesnici,aulu, kde stále platí staleté kmenové zákony.
Nura se představuje jako hrdá, statečná a svobodomyslná žena, bohužel dále v knize už vystupuje jen okrajově. Přičemž ona je hlavní hybatelkou děje a celý příběh se otáčí kolem jejího tragického osudu.
Herečka gruzínského původu s přezdívkou Kočka má to štěstí či smůlu, že je velmi podobná Nuře, proto ji asi 20 let po Nuřině smrti bohatý ruský podnikatel Orlov, řečený Generál, přiměje, aby natočila video v němž vystupuje jako Nura. (Tato pasáž, kdy je k filmování přemlouvaná mi připomněla mého milovaného Mistra a Markétku, kdy Markétka zaprodá svou duši Volandovi a účastní se ďábelského bálu. A líbí se mi myšlenka za jakou částku je možné si koupit naše sny).
Kromě Orlova, s jehož minulostí se také postupně seznámíme, vystupuje v knize i novinář Onno, Vrána, posel špatných zpráv, který se už dlouho snaží k Orlovovi dostat a vylíčit jeho životní příběh. K tomu je ochotný jít doslova přes mrtvoly.
A tyto tři hlavní postavy a několik vedlejších rozehrávají hru, která nemůže dobře dopadnout.
Přišlo mi zajímavé, že dvě důležité ženské postavy, Nura a Orlovova dcera Ada, jsou již mrtvé, jejich smrt navzájem souvisí a my se s nimi seznamujeme optikou vyprávění Orlova nebo novináře Onna.
Bohužel se v knize střídaly napínavé pasáže s nudnějšími, kdy jsem se do čtení musela nutit. Myslím si, že pokud by kniha byla trochu seškrtaná, určitě by to napínavosti děje neuškodilo a byla by čtivější.
Dočteno.
Ani konec knihy celkový dojem nespravil. Vždy už to vypadalo, že příběh bude gradovat, ale opět litry omáčky a příběh se v ní utápěl.
Jsem na straně 250 a ne a ne se začíst. Kdybych nečetla Brilku, už bych knihu odložila, takhle čekám, čekám, čekám. Zatím jedno velké zklamání, dočtu to, ale prozatím s velkým přemáháním.
Štítky knihy
psychologické romány Čečensko Gruzie gruzínská literatura
Autorovy další knížky
| 2020 |  Osmý život (pro Brilku) |
| 2022 | Kočka a Generál |
| 2023 | Chybějící světlo |
| 2022 |  Môj nežný blíženec |
3,5/5
Na môj vkus bola Kočka a Generál príliš prekombinovaným románom, kde sa príbehy troch hlavných hrdinov, samy o sebe zaujímavé a bohaté na udalosti, navzájom prepletú pre mňa zvláštnym spôsobom. Tak nejak nasilu. Akoby mala autorka hromadu skvelých nápadov a materiálov a musela to všetko zošrobovať dohromady. Miestami som mala pocit, akoby to mal byť thriller - jednotlivé dramatické scény sa prelínajú a preskakujú v čase, dozvieme sa vždy len časť príbehu a na pokračovanie si musíme počkať (občas i niekoľko sto strán), zdá sa, že si si s mladou Nurou skladáme rubikovú kocku, čoby jeden geniálne prepracovaný celok, kde to na konci všetko do seba parádne zapadne. A možno príde aj nejaký ten zvrat… Ale v skutočnosti to pôsobí skôr ako telenovela, s bambiliónom vedľajších postáv a vzťahov, s mierne patetickým výrazivom, no a hlavne bez toho geniálneho prepojenia a rozuzlenia.
Nechcem sa len ponosovať, pretože kniha sa mi až na zopár nudnejších častí čítala dobre a veľmi vítam témy, ktoré tu Nino Haratischwili rozvíja, ako trauma z vojny, čo má ničivé dôsledky aj na nasledujúce pokolenia, pocity viny a potreby kajať sa. Gruzínska autorka, sama žijúca v Nemecku, dôveryhodne a pútavo opísala svet gruzínskych imigrantov, ktorí v novom, lepšom svete nikdy nenašli skutočný domov. A zas a znovu sa snažila preniknúť do ruskej mentality a charakterizovať nespokojnú spoločnosť, pričom tiež vytvára množstvo premyslených charakterov.
Román okrem iného oplýva odkazmi na umelecké diela, výtvarné, literárne i hudobné. Je tu toho naozaj veľa… otázka je, či to všetko bolo v jednej knihe potrebné.