Kočka v blázinci
Andrea Platznerová
Beletristická kniha Andrey Platznerové o obyvatelích a návštěvnících psychiatrické léčebny - nemocných i zdravých, "normálních" i "nenormálních", lidí, koček, havranů... Prostředí psychiatrického zařízení autorka, sama psychiatrička, využila jako plátno, na které slovy černé kočky s citem, humorem a pochopením maluje snové obrazy, dojemné i veselé příběhy a nevtíravé úvahy o světě, o životě a o lidských duších.... celý text
Přidat komentář
Útlá knížečka s velmi zvláštní atmosférou. Život v blázinci očima kočky žijící v jeho zahradě. Občas smutné, občas bláznivé, v každém ohledu jedinečné.
Život v psychiatrické léčebně nahlížený očima kočky skýtá zajímavý prostor pro různé postřehy, vhledy, moudra, humor a třeba neobvyklé úhly pohledu.
Tato útlá knížečka lecos z toho má, ale je příliš upovídaná a jako celek působí divně vyumělkovaně.
Nemůžu též nezmínit množství gramatických chyb zjevně pocházejících z autorčiny mateřské slovenštiny (ale od toho jsou snad korektury, ne?). Tolik chyb na pouhých 60 stranách textu je fakt ostuda.
---
"Doktor Čapek se normálně narodil někdy kolem první světové lidské války, která nebyla zase tak úplně první, jen lidé zapomněli na ty předchozí."
Teňounká knížečka mě zaujala na stolečku v knihovně nejen názvem, který mi byl velmi sympatický, ale také milou černou kočkou, která na mě hleděla z obálky.
Knížka i kočka jsou opravdu z blázince. Jsou krásné, zmatené a dumající. Ideální na pochmurné podzimní dny plné mlhy. Bystrá a výřečná kočka je naprosto ideálním průvodcem zbloudilými dušemi uvnitř i za zdmi léčebny.
Zvláštní je, že poetický styl, krátké příběhy (i když s extrémně dlouhými větami), kouzelné postřehy, všechny tyhle klady kazí jeden jediný fakt.
Že to vypráví kočka.
Proč mi to tak vadilo, těžko říct...