Kočkolásky
Lucie Gebouská , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486097/bmid_kockolasky-tx9-486097.jpg
4
16
16
O čem kočky sní? Co se děje v kočičím útulku? Jak se pozná osudová kočka? To vše a mnoho dalšího se dozvíte v této knize o kočkách a pro kočky, charitativním projektu, jehož celý výtěžek jde na podporu koček v nouzi. Knihu sestavila editorka Lucie Gebouská.
Přidat komentář
Velmi dojemná knížka a já držím palečky všem chlupatým srdíčkům a lidem, kteří poskytují domov a naději
Knížka je pro milovníky koček. Obsahuje příběhy, které vás zahřejí na duši, ale i takové, u kterých si popláčete.
Moc se mi líbil tento nápad formou příběhů. Každodenně oceňuji snahy záchranných stanic a útulků. Je ovšem pravda, že kočky nejsou regulované a málokdo nechá vesnickou kočku vykastrovat. Mnohem radši se těch nechtěných koťat zbavují ohavným způsobem.
Děkuji všem útulkům a záchranným stanicím za jejich odhodlání a boj za život těchto tvorečků.
Přikláním se ale také ke komentáři BabaJaga11 s korekturou - chtělo by to vychytat ty chyby. V případě dotisku ráda pomůžu bez nároku na honorář.
Útlá knížečka, která má obrovské srdce. Od kočkařů pro kočkaře, ale i pro lidi, kteří toho o kočkách, situaci která kolem nich panuje, o depozitech, útulcích, dočaskách, azylech, moc nevědí. Doporučila bych každému, aby pochopil...
Moje poslední kniha v r.2021. Pobrečela jsem si :)
Tuto knížku bych doporučila každému milovníkovi koček. Jednak jsou v ní příběhy, které chytnou za srdce, někdy i vyloudí slzu na tváři, jednak koupí knížky lze přispět na opuštěné kočky, které jsou v péči desítek útulků a depozit.
Knížka není dílem zkušeného spisovatele, ba právě naopak. Příběhy psali majitelé a provozovatelé útulků a depozit a další příznivci a přátelé koček. V mnoha případech tito lidé prokázali i značné spisovatelské nadání a jejich příběhy se moc dobře čtou. O to víc mě mrzí, že se nenašel někdo, kdo by opravil některé notoricky se opakující jazykové chyby. Jde zejména o skloňování zájmena "ona" – v poslední době se jako mor šíří tvar "jí" pro 4. osobu čísla jednotného, kde správně má být "ji" s krátkým "i". Tedy např. "hledali jsme ji" (kočku), nikoli "hledali jsme jí", apod. Ale "dala jsem jí najíst" - 3. osoba čísla jednotného, zde je "jí" správně (příklady jsem v duchu knihy vymyslela, protože příslušné stránky jsem si nezaložila a jak už to bývá, když potřebujete něco najít, zůstává to skryto :-)). Ano, možná jsem hnidopich, ale na druhé straně toto je učivo 1. stupně ZŠ, alespoň za mého mládí bylo.
Nechci, aby moje kritika vyzněla špatně a odradila čtenáře od koupě a čtení. Naopak, moc přeji všem zúčastněným, aby se kniha dobře prodávala, brzy se zcela rozprodala a nejen vydělala tolik potřebné peníze pro kočičky v útulcích, ale potěšila i náročné čtenáře. Chci ale zároveň moc poprosit autorku projektu – jestli budete připravovat dotisk nebo pokračování, prosím, obraťte se na někoho, kdo odchytá i výše zmíněné drobnosti! Stačilo by 1x přečíst, tedy nebylo by to zas tolik času navíc. Nabízím pomoc s oslovením lidí, kteří se češtině věnovali nebo věnují profesionálně a mají rádi kočky, tedy je šance, že by korekturu provedli rádi a zcela zdarma, případně mohu pomoci i sama, byť nejsem profík :-). Kočky jsou moje velká láska – ale čeština také :-).
Jak to chodí v kočičím útulku, co je dočaska pro kočky. Proč je nutné kočky kastrovat a ještě mnoho dalších zkušeností se dozvíte v padesáti autentických příbězích o kočkách.
Soustředila a vlastním nákladem je vydala chovatelka koček, zvířecí záchranářka, autorka projektu na pomoc kočkám Lucie Gebouská.
Příležitost dala i jiným autorkám a autorům, lidem kteří kočkám pomáhají a kteří přispěli svými příběhy bez nároku na honorář. Ať už provozovatelům a pracovníkům spolků a nadací pro ochranu a záchranu zvířat, záchranných stanic, azylům pro toulavé kočky, chovatelům anebo lidem, kteří milují kočky, jako autorka sama.
I když příběhy v této knize mají šťastný konec autorka chtěla přimět čtenáře k zamyšlení. Volně pobíhajícího psa si každý všimne a proč opuštěné, bezprizorní kočky jsou pro všechny neviditelné?
V ideálním světě jsou toulavé, opuštěné kočky kastrovány, je jim poskytnuta veterinární péče a poté vráceny do prostředí, kde jim je poskytnuta potrava a přístřeší, adoptovatelné kočky a koťata jsou přesunuta do pěstounské péče. Tak tomu bohužel reálně není. Ne všechny kočky ale mají to štěstí, že svůj domov najdou a že se jim dostane pomoci včas.
Cílem knihy mj. také je, aby se o kočkách mluvilo a aby lidé věděli, že existují kočičí útulky. K tomu aby člověk pomohl nepotřebuje miliony. Jak říká s oblibou Lucie: "Málo po kapkách je moře dobra..."
Proto i veškerý výtěžek z prodeje této knihy se dostal a stále dostává na podporu kočičím spolkům a útulkům napříč celou Českou republikou.