Kočkou proti své vůli
Michal Kasík
Umějí kočky mluvit? Umějí procházet mezi světy? Nevykašlou se na své lidi při konci světa? To vše se dozvíte v knize, kde se nešetří municí a krev teče proudem. V knize, kde bílá magie bojuje proti černé, kyborgové používají protiletecké kulomety a draci bojují po boku lidí. V knize o lásce a přátelství, o zlu a nenávisti. Bude Zlo poraženo?... celý text
Přidat komentář
Ke konci sílící pocit, že čtu scénář Quentina Tarantina. Bezuzdné nerealistické násilí, černý humor a nadsázka. Jenže bez citu pro míru, vtipné hlášky v množství, které už unavuje, příběh plný berliček a pramizerná formální úprava, která přitahuje pozornost málem víc než obsah.
Ale jo, jako jednorázové odreagování dobrý.
Anotace ke knize zní opravdu drsně. Je pravda, že tekoucí krví, municí, příšerami, kouzly a šíleným zabíjením autor opravdu nešetří, ale za tím vším je schovaná láska k rodině a hlavně ke kočkám. Situace, které majitelé koček běžně prožívají se svými miláčky, jsou zasazeny do drsných scén a běžné kočičí chování je vysvětleno prvky sci-fi. U knihy jsem se úžasně bavila a teď při pozorování „našeho“ kocoura věřím, že se možná zrovna pohybuje v jiné realitě.
„Viděl jsi určitě někdy kočku, jak leží, oči má sice přivřené, ovšem ne zavřené, hlavu vzpřímenou a naprosto nepřítomný výraz?“
"Jasně, myslel jsem, že usnula dřív, než si stačila lehnout celá."
"Omyl, Marku, jde o zvláštní stav, kdy část kočičího Já opustí svojí fyzickou podstatu a brouzdá mezi realitami tak, jako ty po síti a zbytek Já hlídá okolí fyzického těla, aby v případě nebezpečí podniklo příslušné kroky.“
Konečně jsem ji dočetla. Bylo to příjemné čtení,ale něco málo mi přece jen chybělo.