Kočky to vědí líp
František PON.
Kočky to vědí líp - obnovené vydání první, velmi úspěšné knihy manželské dvojice výtvarníků Jitky Baliharové a Oldřicha Přibíka, kteří společně malují a píší pod pseudonymem František PON. Vtipně ilustrované a s laskavým humorem napsané vyprávění o životě s kočkami zavede čtenáře nejprve do jejich pražského bytu, kde se postupně zabydlely tři kočky, které od základů změnily život jeho majitelům, a také na venkov, kde se rodina rozrostla o čtvrtého kočičího člena. Dozví se, co kočky dokáží udělat s poklidnou domácností, jak se s nimi srovnat u jídelního stolu, v ateliéru nebo v koupelně, jak se vedle nich malují obrazy, či jak vybrat kočkám ten správný dům. Příběhy koček i lidí napsané s láskou a pochopením pro jejich slabosti, které ovšem občas vedou k drobným katastrofám, předkládají autoři čtenářům se značnou dávkou humoru. Kniha vychází v nové grafické úpravě a rozhodně by neměla chybět v knihovně žádného milovníka koček.... celý text
Přidat komentář
Kdo má rád kočky, najde v této knížce kromě oddechu a zábavy i dvě spřízněné duše. A ten kdo žije s kočkami, nejednou nabyde dojmu, jestli to není alespoň tak trochu o něm.
Knihu jsem koupila proto, že mám moc ráda obrazy Františka PONa a zbožňuju kočky. Nemohu knihu doporučit těm, kdo chtějí informace o kočkách a jejich chovu, o takový typ knihy se nejedná. Kniha vypráví o kočkách, o tom jak ovládly život paní Jitce a panu Oldřichovi, trošku o malování a trošku o životě. Jako bonus jsem brala, že jsem se dozvěděla "kdo" je, nebo-li jak vznikl František PON a druhou bonusovkou jsou v knize nádherné obrazy Františka PONa :)
Dala bych knize spíš o deset procent méně. V kontextu mnoha podobných knih je tahle o trochu slabší v tom, že se:
- nejedná o rámcový příběh o čičinách, chronologie jen tak naznačena. Velká škoda.
- je prokládán úryvky životů autorů - proti tomu nic, ale:
- mnohdy tyto části kapitol působí trochu nabubřele. Větší škoda.
Ve výsledku na mě kniha působí mile, jako pokec se sousedkou přes plot. Nic nevezme, nic moc nedá.
Kočičí stravovací návyky, respektive to, co jim majitelé dovolili, mě kolikrát donutili kroutit hlavou. Durman a spol., těsto na rohlíčky, bez komentáře. Nedá se tvrdit, že "si to kočky vzaly samy."
Kočičí obrazy autorů (můžu mluvin jen za kalendáře), vyprávějí lepší kočičí příběhy. Fakt se mi líbí.
Kapitolky s "Kokosem" pobavily velmi.
Kniha krátkých útvarů o životě s kočkami. Jakožto velký milovník koček a podnájemník jedné z nich jsem u většiny popsaných případů zúčastněně přikyvovala a smála se. Krásně napsáno i když pár aspektů výživy a péče o kočky mě nadzvedlo ze židle.
Moc se mi líbí. Jsem milovnicí koček a většinu popisovaných situací zažívám s kočkou i já. Na větší množství koček si netroufám.
Takové milé a pohodové čtení pro milovníky koček bez výrazné dějové linie. Je to hodně o kočkách, ale jsou tam i místa úplně bez koček. Některé zážitky a postřehy jsou fajn, jiné méně. Chovám kočky určitě déle než autoři a za sebe se s některými tvrzeními neztotožňuji, většina jich je ale velmi trefná a často vtipně podaná.
Považuji se za velkou milovnici koček, ale tahle kniha mě až na pár vtipných momentů vážně nenadchla. Celkově byla dost o ničem...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2001 | Kočky to vědí líp |
2003 | Kočky mluví ze spaní |
2012 | Kočky nájem neplatí |
2006 | Dneska výtah nejezdí |
2002 | Kočkám chutná kaviár |
Moc milá kniha, kterou ocení milovníci koček! A to já jsem!