Kocourek, který měl rád déšť
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329045/bmid_kocourek-ktery-mel-rad-dest-w64-329045.jpg
4
36
36
Lukas dostal k narozeninám neobyčejného kocourka. Je to to nejlepší, co se mu mohlo stát. Lukas a kocourek jsou pořád spolu. Lukas ví, že jeho kocourek není jako ostatní kočky – je si jistý, že rozumí všemu, co mu říká. Jednoho rána se ale Lukas probudí a po kocourkovi jako by se slehla zem. Hledá a hledá, ale kocour beze stopy zmizel. Tatínek chce Lukase utěšit, a tak mu řekne, že kocourek se odstěhoval do Dešťového království. Jak se ale odtamtud vrátí? Henning Mankell je široké veřejnosti dobře známý jak autora oblíbených detektivek s komisařem Wallanderem. Tento slavný švédský autor však napsal i řadu knížek pro děti, za něž získal mnohá ocenění.... celý text
Literatura světová Novely Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , PortálOriginální název:
Katten som älskade regn, 1992
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Docela dlouho (nejspíš až moc) jsem čekala, že se Uhlík vrátí, třebaže mokrý, protože "z některých tajemství se celí zmáčíte," ale jakožto máma i kočkomáma konec příběhu poněkud těžce nesu, vzbuzuje ve mně úzkost, ačkoli umět se nad to víc povznést, snad by převažovalo smíření. Jsem si dost jistá, že tentýž pocit by převládl i u osmiletého syna, kočky odjakživa miluje, zřejmě by to taky nerozdýchal. Jinak téma ocenit dokážu, to zase jo, ono vyrovnat se se ztrátou je důležitý proces. Tak snad kdyby se ztratil pes... :P
Sedmiletý Míša si na víkend přinesl Kocourka, který měl rád déšť. Už byl se čtením skoro na konci a nemohl se dočkat jak to dopadne. Zatím neví, usnul než jsem dočetla, ale mně se to tak líbilo, že jsem začala od začátku. Moc pěkný příběh. Dobře a lehce se čte. Líbilo se mně to moc, ale já jsem dospělá, nevím jestli nebude Míša z toho konce zklamaný. No, taky to ale mohlo dopadnout ještě hůř.
Od pana Mankella se mi líbily Švédské holínky i Italské boty. Na detektivky se už dlouho chystám. Knížka pro děti mě překvapila. Myslím si, že opravdu dobře vystihl radosti a starosti malého kluka.
Jestli se Míšovi bude knížka pořád stejně líbit i po dočtení, tak snad přidám i tu pátou*.
Vážně skvělá kniha! Něco vám rpzradím: Jsem zamilvoaná do toho kocourka. Doporučuji!
Knížka patří k těm vážnějším, příběh je spíše pro trošku straší děti. Malému chlapečkovi se ztratí jeho Kocourek. Tatínek chlapečkovi prozradí, že Kocourek odešel do dešťového království. A právě to království se malý chlapec vydává hledat.
Klukovi se kniha velmi líbila, mně přišla krapet zdlouhavá. Žádné extra napínavé pátrání jsem nezaznamenala.
Byl jsem zvědavý, jak si detektivkář z drsné severské školy bude počínat na poli dětské literatury. Nebylo to špatné, ale (jako mnoho jiných knih) i tato kniha u mne stojí na pomezí mezi knihami pro děti a pro dospělé. Nedovedl bych určit, pro jak staré děti je vlastně určena - ty ve věku hlavního hrdiny (pro které se to nabízí) ji zřejmě ještě nebudou moc chápat a navíc mi pro ně připadá příliš pochmurná, a proto nepříliš atraktivní. No a které starší dítě bude zajímat příběh pěti až šestiletého prcka.
Mankell pro dospělé i pro děti se čte skvěle. Kocourek vyznívá posmutněle, ale zároveň konec ukazuje úžasnou dětskou fantazii, víru a duši.
(SPOILER) Po přečtení kocourka mi bylo těžko. Nevím jestli víc kvůli chlapci, který přišel o přítele a vše, co mu dával, nebo víc pro ztraceného kocourka, který skončil kdoví jak. I přes pozitivní poselství a optimismus hlavních hrdinů, i navzdory faktu, že tato ztráta pomohla k lepším rodinným vztahům, pro mě Kocourek zůstává smutným čtením.
(SPOILER) Jde vidět, že to napsal autor drsných severských detektivek. Vlastně je to detektivka, hledání ztraceného kocourka. A jak stránky utíkaly, a já tušil, že happyendový příběh to není, nedivil bych se, kdyby příběh skončil nalezením tělíčka v příkopu...
Jedna trochu depresivní dětská knížka aneb jak naučit děti vyrovnat se se ztrátou... Ideální kniha pro večerní čtení rodičů s dětmi a následné povídání – o smrti, o ztrátě, o smutku, o emocích. Určitě ne pro úplně malé děti, spíš už tak pro školáky, kteří se mohou s hlavním hrdinou Lukasem identifikovat. Originální ilustrace Martiny Matlovičové Králové.
Myslela jsem, že to bude fantasy knížka o kocourkovi, který měl rád déšť. A ono to bylo úplně o něčem jiném. Příběh je určený pro starší děti, trochu přemýšlivější.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
(SPOILER) Recenze na tuto knihu vznikla o pár dní
později po dočtení knihy , protože jsem téma odchodu kocourka musela zpracovat nejdříve osobně...
Také splňuje 20. Téma zdejší výzvy- kniha, ve které se někdo ztratí.
Příběh o tom, že když některé z domácích mazlíčků zemře nebo se nevrátí domů, dá se to dětem vysvětlit jiným způsobem. Zaprvé proto, že malé děti takové věci buď nechápou vůbec nebo by to, že se jim už nikdy nevrátí jejich mazlíček bylo hodně traumatizující.
To se stalo také Lukasovi, který oslavil šest let, je tedy z něho už školák a zodpovědný kluk. Dostal v krabici malé kotě. Uhlík, jak ho podle zbarvení pojmenoval nespal jen v botě , ale kam vlezl, zůstal. Pak bylo těžké jej hledat, ale společně s mamkou ho vždycky našli. V osudový den nebyl nikde m nalezení. Nepomohla konverza, která Uhlíka vždy hned přivábila ani lístečky s oznámením o ztrátě kocoura. Nevrátil se . Tatínek řekl, že se Uhlík nachází v Deštivém království. Lukas se takovou mokrou zemi vydal hledat. Ve snech si povídal s tou černou kuličkou, ale už ji nikdy nepatřil.
Ráda bych řekla konec dobrý, všechno dobré, ale to patří k jiné knize ...