Železný anděl
Alan Campbell
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288021/bmid_zelezny-andel-BVG-288021.jpg
3
16
16
Kodex Hluboké brány série
< 2. díl
Hluboká brána, město nad propastí, bylo po zničující bitvě poraženo. Většina řetězů, na kterých stálo, je zpřetrhaná, z hořících trosek stoupají jedovaté zplodiny a chrám, v němž přebýval všemocný presbyter, visí vzhůru nohama nad kdysi neznámou a neprobádanou hlubinou. Vítězná Legie zavedla stanné právo a bez skrupulí pronásleduje a trestá všechny, kdo by se pokusili uprchnout. Do panující vřavy se navracejí dva zajatci. Loď přiváží mladého anděla Dilla, zoceleného válkou, a zrádnou vražedkyni Rachel Haelovou. Oba jsou uvězněni v pomalu se rozpadajícím chrámu, kde očekávají svůj osud. Z propasti pod nimi vylétají duchové, protože smrt boha Ulcise otevřela brány pekla. Na svět se však vydává Cospinol, bůh moře a mlhy, který na rozkaz svých božských bratří putuje do Hluboké brány, aby vstup do pekla uzavřel. Pomalu, neodvratně se blíží k městu, které čeká a kymácí se na pokraji zkázy. A všude – od kontinentu Pandemeria po samotná Nebesa – se rozebíhají plány plné krvavé pomsty. Mocné síly se dávají do pohybu a nadcházející bitva mezi bohy hrozí zničením celého světa lidí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , Laser-books (Laser)Originální název:
Iron Angel, 2008
více info...
Přidat komentář
Souhlasím s těmi, co zde píší, že autor opustil fantasy svět a pustil se do křížence steampunku a new weird. Při čtení jsem si říkal, že do té druhé edice by to přesně sedělo. Přibylo několik nových postav, děj opustil pozvolna se rozpadající Hlubokou bránu a přesunul se částečně na pevninu a částečně do hlubin pekla. To byla zrovna část, která mě vyloženě nebavila. Přišlo mi, že Dill byl zase jenom do počtu, aby si s ním vedlejší postavy dělaly, co se jim zrovna zachtělo. Z nových zaujal jednoznačně optimisticky naladěný Kotva se svou společností. Jsem zvědav, jestli se dočkáme i závěrečného dílu, ale nedávám tomu moc šancí.
Byli součástí
tvého života,
tak ať teď
jsou součástí
tvé smrti.
Strašně jsem se na tento příběh těšil. Alan Campbell mě svým prvním dílem nazvaným „Zjizvená noc“ úplně uhranul. Jeho první knihu, kterou kdy napsal, jsem již četl dvakrát a ještě se k ní určitě vrátím. Bohužel u „Železného anděla“ nemohu tvrdit to samé. Obrovské zklamání, styl psaní se výrazně změnil, příběh je zdlouhavý, mnohdy i nudný a vlastně tu ani neexistuje žádná postava, kterou by si měl čtenář oblíbit. (jedna jo, ale o té až později)
Citát: Na Zemi dochází k větším krutostem než v Pekle.
Nejhorší, nejnudnější a nejtrapnější je část 2 nazvaná Bludiště. Od strany 230 až po stranu cca 360 je to šílená nuda. Ztratila se akce i humor, kterého sice bylo v první knize pomálu, ale tady už nebyl žádný. Nebo spíš skoro žádný. Celkové napětí je pryč a vše se utopilo v pomalém ději, který se mi i zdál celkem zbytečný.
Malá ochutnávka:
Schovala si vrhací střepy do kapes, zvedla se a šla se podívat z okna. Havraní věž bývala nejvyšší věží chrámu a teď se v ní tedy nacházelo nejhlubší sklepení. Po hladkých černých vnějších stěnách by se tam slézt nedalo, ale nad ní jako rampouchy visel shluk věžiček – lesklých prstů z kamene a zdiva. Za nimi se na míle daleko táhla černá síť řetězů zahalených rudými výpary a vykreslených na pozadí zlostného nebe......
Jediná a opravdu velmi povedená postava, co se týče charakteru a práce je Kotva. Tohle je, lidi, borec. Tak nádherně popsanou pracovní činnost, co tento obr má, jsem dlouho neviděl. Ano, píšu „dlouho neviděl“, to proto, že podobnou postavu jsem již viděl a to zrovna v době okolo roku 2008, kdy Campbell tuto knihu dopisoval. Chcete jí vidět? Najděte si na videoklip skupiny Nightwish s názvem „The Islander“. Tohle tak nějak Kotva dělá a věřte, že i když je to celkem smutný člověk, dokážete se u jeho akcí i zasmát. Otázkou je, zda spisovatel vzal inspiraci skupině Nightwish nebo skupina četla jeho knihu........
Citát: Já vychčiju a potom vyrazíme zabít toho anděla.
Při čtení tohoto příběhu jsem narazil asi na deset dobrých nebo přijatelných rčení a tak jsem tyto citáty vložil panu Alanu Campbellovi na jeho profil. Bohužel to byla zatím poslední kniha v edici „Moderní díla fantasy“, protože od roku 2016 už nakladatelství Laser nic v tomto duchu nevydalo. Nevím, zda byla příčinou tato nepovedená kniha, ale osobně bych rád uvítal třetí Campbellovu knihu na toto téma, protože věřím, že se zlepší. Tak snad někdy.....
Druhý díl má své klady i zápory, v zásadě mi ale přijde lépe napsaný než Zjizvený anděl. Souboje přestaly být nelogické a přitažené za vlasy. Velkou měrou za to může fakt, že jsme se přesunuli od čistě lidských bojovníků k těm nadpřirozeným, takže akce je stále nadsazená, ale již nepůsobí směšně. Nerozptyluje zbytečnými otázkami a jen si užíváte jízdu. Také musím pochválit autorovu fantazii. Už Hluboká brána v prvním díle byla hodně zvláštní město, ale oproti Labyrintu a jeho obyvatelům, kteří dostali místo v Železném andělu, to bylo pouhopouhé nic. Je to fascinující, barvité, plné skvělých a neotřelých nápadů a přitom funkční a děsivé! Pan Campbell je nadán představivostí, kterou mu mnozí mohou závidět.
Bohužel s psaním už je na tom trochu hůře a obávám se, že se nikdy nevymaní z rámce lehčí fantasy. Kniha je rozdělena na několik hlavních částí, které se soustředí vždy na jinou postavu. Jednou z nich je i Dill, který byť jen na chvíli konečně opustí svou pozici pasivního ňoumy k ničemu, což jsem ocenila. Že to nevydrželo už tolik ne. Hlavním problémem tohoto sekvencování však je, že ani jedna linie není pořádně dotažená. Jakž takž na sebe navazují, nakonec se lehce prolnou, ale stejně stále každou vnímám jako vlastní příběh, k němuž mi autor nedodal konec. Jako celek to zkrátka nefunguje, ani když vezmu v potaz, že jde o prostřední díl. Mnohem lépe by to působilo jako sbírka novel s vlastními pointami.
Teď už jen zbývá se ptát, ve kterém století vyjde třetí díl?
Železný anděl je druhá kniha skotskýho spisovatele Alana Campbella. Zároveň se jedná o druhej svazek trilogie, ovšem znalost prvního dílu (kterej se jmenuje Zjizvená noc a vyšel už před sedmi lety) není nutná – Campbellův debut byl zamýšlenej jako samostatnej, uzavřenej román a až po jeho úspěchu se autor nechal přesvědčit, aby se do jeho světa vrátil ve dvou dalších knihách.
Žánrově jde o směsici temné fantasy, new weirdu a steampunku, přičemž každá z těchhle složek má v jedné třetině románu navrch (temné fantasy patří první část, útěk z Hluboké brány, new weirdu pobyt v Bludišti alias pekle, steampunku vlaková jízda po Pandemerii).
Na prvním místě není příběh – Campbell klidně nechá postavy na delší dobu zmizet, aby upřel pozornost jinam, a ani se nijak zvlášť nezabývá jejich psychologií. To ovšem neznamená, že by to byla špatná kniha, jen těžiště zábavy leží jinde – a to v propracovanosti jejího světa. Campbell pořád přichází s něčím novým (ať už je to nějakej protivník, zajímavý místo, schopnost, věc) a všechno to má svoje názvosloví. Člověk si až říká, že by z toho bylo parádní RPGčko. :-)
Kolem a kolem je tahle kniha drobet náročnější na pozornost, příběh se nedá přirovnat k blesku, ale spíš k pomalejšímu spodnímu proudu, můžete se ovšem rochnit ve velehusté a silné atmosféře.
Kniha si mě bohužel nezískala. Opravdu jsem se těšil na něco ve stylu parádního prvního dílu, ale dostal jsem plod rodinného sexu mezi steampunkem a new weirdem. Tohle bohužel autorovi nevyšlo a naprosto proto chápu, proč se nikdo nikdy neobtěžoval (a už asi ani nebude) s překladem závěrečného dílu.