Kodžiki: Kronika dávného Japonska
Ó no Jasumaro
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356975/bmid_kodziki-kronika-davneho-japonska-rhZ-356975.jpg
4
53
53
Starojaponská kronika Kodžiki (v doslovném překladu Záznamy dávných událostí) je vůbec nejstarším dochovaným dílem japonské prózy. Poprvé byla údajně zveřejněna roku 712, její obsah a snad i její zápis je ale patrně starší. Kronika líčí dějiny Japonska od stvoření světa a japonských ostrovů až po konec vlády císařovny Suiko (r. 628). Je pro ni příznačná snaha o skloubení autochthonní starojaponské mytologie s veškerými tehdy dostupnými historickými záznamy i jejich soudobou interpretací. Jejím smyslem bylo mimo jiné vytvořit či ověřit oficiální genealogii japonské císařské dynastie, která svůj původ odvozovala od bohyně slunce Ama Terasu. Měla také konkurovat čínským historickým análům i čínskému politickému vlivu, stejně jako šířícímu se buddhismu. Japonci pokládají nejstarší dochovaný rukopis kroniky Kodžiki za svůj národní poklad, jedná se však bezesporu i o jedno ze vzácných děl literatury světové. Kronika představuje jedinečný pramen pro poznání starojaponské mytologie, náboženských zvyklostí, způsobu života předbuddhistické společnosti a je samozřejmě rovněž nepostradatelným materiálem pro rekonstrukci skutečných raných japonských dějin. Mimoto v ní však nalezneme celou řadu starojaponských básní, patrně plodů staré ústní tradice.... celý text
Mytologie Literatura naučná Historie
Vydáno: 2017 , ExOrienteOriginální název:
古事記, 712
více info...
Přidat komentář
Kodžiki by sme mohli "pracovne" rozdeliť na dve polovice (hoci tých oddielov je viac) - prvá je venovaná kozmológii, plodeniu a vytváraniu kami, teda božstiev. Následne druhú časť môžeme označiť za kroniku japonských dejín, kde sa dočítame o životoch japonských cisárov až po cisárovnú Suiko.
Áno, je dosť ťažké si udržať prehľad v tej spleti mien, ktoré sú často veľmi dlhé a ťažko sa nielen čítajú, ale aj vyslovujú. Je k tomu potrebná trpezlivosť. Kodžiki je však napriek tomu veľmi zaujímavý súpis japonských mýtov a príbehov doplnený o množstvo piesní, básní a básnických "súbojov".
Mrzí ma, že v našch končinách sa na japonskú mytológiu zabúda. Rozumiem, že grécko-rímska mytológia je v európskej tradícii zakorenená a tým pádom ju pozná asi každý, a severská je aj vplyvom popkultúry na výslní, ale aj tá japonská ponúka mnoho krásnych príbehov. Hlavnou a najväčšou bariérou je jazyk. Prekladov je málo a japončina je pre mnohých tak veľmi "za hranicou" ako chápanie čiernych dier. Sám v japončine nie som veľmi zbehlý - poznám základné frázy a dokázal by som si možno maximálne v japonskej ramenovej krčme objednať jedlo-, ale považujem ju za krásny jazyk, podobne ako japonskú kultúru (a kuchyňu :D). Aj kvôli tomu som si kúpil Kodžiki, aby som si rozšíril obzory a nahliadol viac do tradície a príbehov krajiny vychádzajúceho slnka. Dávam 4*.
Je hezké, že si můžeme přečíst natolik základní japonské dílo. Je rovněž hezké, že p. Fiala se tolik snaží o zprostředkování původní. To je ale také v posledku největší slabina, protože v jeho lingvistickém zaujetí je extrémně obtížné si udržet přehled o kom se to zrovna mluví (jestli jde boha rákosových planin nebo velkého zuřícího boha z rákosových planin). Osobně bych se tedy nebránil používání sinojaponských jmen (alespoň tak, jak to je u císařů).
Nejaký čas mi trvalo, kým som sa na knihu naladil a to mám mytológiu rád.
Čítať prvý oddiel, kde sa všetko tvorilo, plodilo a vznikali kvantá bohov bolo pre mňa fakt utrpenie a viackrát som mal chuť knihu odložiť. Až potom som si uvedomil, že príčina tak nechutne dlhých mien bohov a božstiev bola, že mali aj istý magický a rituálny ráz - princíp kotodama, o ktorom sa pojednáva na konci knihy.
Zvyšné časti boli v pohode, zaujali ma predovšetkým "básnické súboje", milostné básne a Jamato Takeru.
Veľkým plusom je obrovské množstvo poznámok nielen pod čiarou ale aj za samotným textom Kodžiki. Prepis, v ktorom je Kodžiki je iný, než súčasná japončina, na čo autori upozorňujú v samostatnej kapitole venovanej výslovnosti.
Nejstarší dochovaná japonská kniha je podobně jako jiné náboženské spisy multižánrová. V první části máme mytologický výklad o bozích a stvoření toho a onoho a následně se přesouváme spíše k historické kronice, která popisuje kolik měl král dětí a tak dále. Plusem je pak malé nahlédnutí i do textu Nihonšoki, který do češtiny jinak přeložen nebyl, pokud se nepletu. Obrázky, mapka provincií a vysvětlivky jsou pak už jen příjemným bonusem.