Kolaboranti 1939-1945

09.02.2023

Částečně bych se mohl opakovat jako u knihy Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Tahle kniha je konstruována jinak. Vypráví příběhy sedmi lidí z různých zemí, dnes označovaných jako kolaboranti. Já sám jsem četl první čtyři příběhy a závěr. Kniha je směsí faktů (ta přínosná část) a názorů autora (ta méně hodnotná část knihy). Z knihy je poznat vliv toho, že to píše někdo z budoucnosti, a vliv snahy odůvodnit si proč daného člověka označit za kolaboranta. Je zde vidět snaha zdůraznit fakta, která ukazují na negativní charakter a oslabit fakta, která by mohla ukazovat opak. Nenechává se prostor čtenáři, aby snad nedošel k jinému názoru. I když ne vždy, např. na straně 111 a 112 píše o poručíkovi Bonsakovi, který na začátku války potopil dvěma ranami ze tří nový těžký křižník Blüger, vlajkovou loď německého invazního loďstva. Poručík se nestal hrdinou, ale na konci války byl odsouzen za spáchání "hospodářské velezrady", za členství ve straně a za to že spolu se 146 000 dalšími Nory pracoval během okupace jako dělník pro Němce. Dále v závěru se autor pokouší o vyváženost, nicméně se mu to příliš nedaří z mého pohledu.

Je to celkově zajímavé, je jasné, že tehdy se prostě někde udělala hranice pro víceméně binární rozhodování je to kolaborant nebo ne.  Jsou to události staré mnoho desítek let a přesto nejen v této knize je poznat snaha nezpochybňovat tehdejší rozhodnutí. Přitom žádný člověk není binární, dokonce ani Hitler či Stalin. Hodnotit fašismus pohledem dnešní doby jako jasné zlo, když po první světové válce do Německa utíkali židé z okolních zemí, když v Rusku vládl strašlivě komunismus, je dle mě neuctivé a nespravedlivé k tehdejším lidem, kteří žili v naprosto jiném světě. Světě, který se od našeho lišil značně technologicky, tak ale i sociálně (např. chování k ženám nebo rvačkami).
Děkuji autorovi, že tak zevrubně popisoval tak dlouhé období kolaborantů, pomohlo mi to víc se do jejich života vcítit, mnohé si stále nedovedu představit, odůvodnit, určitě mi chybí spousta střípků z jejich života i života tehdejší společnosti vůbec. Na druhou stranu zhruba dovedu si představit, jak člověk dospěl k závěrům a činům, které nakonec učinili. Zvláště když se člověk zaměří na rozdíly a společné rysy mezi českými legionáři (zrádci Rakouska-Uherska), kolaboranty a současnými příznivci EU a jiných nadnárodních hnutí, organizací a řekněme republikány.

Originální popis: Autor se sedmi životními příběhy evropských kolaborantů z let druhé světové války snaží odpovědět na často vznášenou otázku, zda právě Češi měli nějaký zvláštní talent na spolupráci s nepřítelem. V neposlední řadě jde však i sondu do psychologie těchto lidí: byli to většinou "vlastenečtí zrádci", muži, jejichž prvotní motivací rozhodně nebyly peníze. Prohlašovali, že zachraňují své národy v obtížné a dramatické době, a při tom byli pouhým nástrojem okupační moci. Knihu doplňuje obrazová příloha obsahující řadu u nás dosud nepublikovaných snímků.

09.03.2020

Určitě jsem se dozvěděl nové věci o lidech, kteří takto morálně zklamali. Ne všechny kapitoly mě dokázaly zaujmout stejně, nejvíc asi ty co měly vztah k Čechám, potažmo Československu, přesto mohu říct, že žádná by v samostatném hodnocení nespadlo pod tři hvězdy. Dočteme se o různých motivacích sedmi lidí, kteří v určité fázi (až na Paluse) měli podobný osud. Vděčnosti, kdy konečně měli sklízet ovoce za své činy pro sebe a svoji ideu, svůj národ, se jim ale po zásluze nedostalo. Konec jejich života ovšem vždy stejný nebyl a v jednom případě ani nedošlo k žádnému potrestání zločinů a zločinec se dožil vysokého věku na svobodě. Zajímavá je i poslední krátká kapitola, kdy se autor pokouší všechny tyto příběhy kolaborantů nějakým způsobem uzavřít a rozkrýt motivy jejich jednání, ale i jednání kolaborantů vůbec. Ona totiž až skutečná zkouška, kdy si člověk musí vybrat a netuší, jak se události budou dále vyvíjet, teprve rozhodne o tom, zda člověk bude na té či oné straně. A to se netýká jen vysokých činitelů, ale i obyčejných lidí. Dobře to vystihuje motto závěrečné kapitoly jehož autorem je sir John Harrington:
Zrada se nikdy nevydaří, tak jaký má smysl? Protože když se vydaří, nikdo se neodváží ji nazvat zradou.

Ještě jedna zajímavost. Tito lidé měli na svědomí nejen lidské osudy a životy, ale někteří i určitá literární díla. Nikdy jsem od nich nic nečetl, ale v jedné z kapitol se z jednoho takového díla občas cituje a z těch citátů je naprosto cítiti nadřazenost svého vlastního já a své rasy nad barbary z východu. Podíval jsem se zde, zda se tu o těchto knihách ví a co si o nich čtenáři myslí. Mají nečekaně vysoké hodnocení! Navíc z některých je patrno, že se hodnocení neopírá o jakousi historickou zpověď, nebo obraz doby a smýšlení v ní, ale o samotné idee v knize popisované a souznění s nimi.