Kolčava
Eva Francová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490312/bmid_kolcava-emz-490312.jpg
4
52
52
Spirituální příběhy od spisovatelky ze Svatojánu. Vítejte v magickém světě přírodních duchů a skrytých sil. Vaší průvodkyní bude moudrá Kolčava – napůl člověk, napůl zvíře – oplývající nadpřirozenými léčitelskými schopnostmi. Usedněte v její zahradě, nastavte tvář slunečním paprskům a zaposlouchejte se do líného bzučení hmyzu. Jste v naprostém bezpečí. Jen co zavřete oči, začnou se vám v hlavě odvíjet podivuhodné příběhy. Dost možná budete překvapeni, jak daleko od všední reality vás zavedou.... celý text
Přidat komentář
Moc se mi libilo vykresleni atmosfery, nalad, vsech tech vjemu...,ktere dane pribehy provazely, ale ten ustredni dej byl vzdy takovy cernobily, rychle vyreseny, mnoho naznacenych moznych rozvijejicich prvku nakonec casto vubec "nevytezeno"...Ale kazdopadne je to uplne jina kniha, navic plna osobitosti skvele pani Francove.
Pro mne naprosto úžasná kniha. Je v ní spousta dobra a určitě se k ní budu hodně často vracet.
Docela mne mrzelo, když jsem došla na konec.
Kéž by bylo pokračování.
Pohlazení!
Tohle jedno slovo stačí a plně vystihuje mé pocity.
Též v Kolčavě cítím promítnutí autorky. A to jsem si jí vyhledala až na konci knihy. Moc mě to potěšilo.
Myslím si, že paní Francová do Kolčavy promítla do velké míry sama sebe. A tak Kolčava sedává na terase, popíjí bylinkové čaje, snídá ovesnou kaši a nejí maso. Bydlí v domku s krásnou zarostlou zahradou, kterou jen nerada opouští, kde cinkají zvonkohry a stromy zdobí různé amulety. Dům má plný milých a barevných předmětů. Jezdí na kole. Stará se s láskou o slepičky, má ráda herbáře, naslouchá přírodě a pomáhá svými léčitelskými schopnostmi potřebným. Ke knize bych měla něco málo výhrad, některé příběhy jsou – podle mě zbytečně – zahlceny přemírou postav, s nimiž kontrastuje poměrně jednoduché řešení závažného problému. Kniha je tedy tak trochu nevyvážená, někde mi drhla mluva – použitá slova – jednajících postav. Ale důležité je, že ve mně přetrvává pozitivní dojem a četbu jsem si užila. V jistém smyslu mně i vnitřně posílila. Probudila ve mně i některé zasuté vzpomínky, jak jsem například jako dítě s potěšením nacházela v lese střepy starých nádob, naslouchala šepotu květin a cítila propojení s přírodou. Za to jsem knize velmi vděčná. Vím, že to sepjetí v sobě stále někde mám, jen to zůstalo pod nánosem ubíjejících skutečností, kterými mě tenhle svět válcuje. Třeba ta momentální likvidace slepic je úplně šílená – to jsme vyspělé lidstvo? A náš kocour dostal další přezdívku – Mičič.
To bylo tak krasne a moudre. A magicke! Vonici prirodou, domovem, laskou ke zvířatům a stromum. A jemnym navodem, jak zit jednodušeji a v souladu s nasi dusi.
Budu se ke knize rada vracet. Dekuji.
Na tuto knihu jsem náhodou narazila v knihkupectví a zaujala mne obálka s názvem – normálně si takovýmto způsobem knihy nevybírám, ale tady mě snad vedla intuice nebo co. Od paní Francové znám pouze kuchařky, a přesto jsem si přečetla obsah knihy a knihu si nakonec koupila. Popravdě zhltla jsem jí jedním dechem, až mě to mrzelo. Kniha pro mě byla nesmírným překvapením. Ilustrace krásné, příběhy ve mě vyvolala valy pocit že sedím v chaloupce u krbu, venku fičí vítr a já skrz knihu mohu sedět spolu s kolčavou a poslouchat její příběhy.
Těším se na pokračování, pokud bude.
Normálně to neni muj zanr, ale pani Francovou osobne znam a když se kniha objevila v knihovne, ze zvedavosti jsem si ji půjčila. Prvni velke plus: ilustrace (v knihach pro dospělé mi chybi). Sem tam jsem měla nejaky problém s "moc fantasy", ale celkově je kniha úžasná. Ohranicene příběhy o lécitelstcvi, vztahu k prirode, dobru i zlu v ruznych podobach. O tom, ze kdyz chceme, nikdy nejsme sami. O tom, ze toho mozna jeste hodne nevime,mezi nebem a zemi;-)
Po prvních stránkách jsem si říkala jejda, je to fantasy, tedy přece nic pro mě. Naštěstí! jsem dala knížce šanci a bylo to krásné - Kolčava a její harmonické souznění s přírodou, velká ochránkyně tradic a moudrý učitel pravdy. Víc takových bytostí, nejen v knihách....
Již dlouho jsem nečetla tak poutavou a kouzelnou knížku. Jednotlivé příběhy mě doslova pohltily a nedovolily mě knihu odložit. Celkový dojem znásobují i ilustrace (Karel Jerie). Doufám, že paní Francová bude v další tvorbě pokračovat.
Kolčava nemá ambice stát se trhákem pro široké publikum - je to spíš komorní potěšení pro pár jedinců, kteří se nenechají popudit antilidumilstvím hlavní postavy a naopak ocení rozmach imaginace, snové vhledy a subtilní humor. Příběhy jsou napínavé, dobře vystavěné; některé více pro pobavení, jiné nesoucí moudré a laskavé sdělení. K tomu všemu je knížka krásně typograficky pořešená (doporučuji dobře prohlédnout vazbu pod obálkou, ať vám neunikne roztomilý vtípek) a ilustrace jsou prostě perfektní. Povedená kniha doslova po všech stránkách !
Fantasy není úplně můj žánr, ale Kolčava mě dostala po všech stránkách. Krásná vazba i typografie, skvělé ilustrace. Tajuplná atmosféra, čtivé a dobře vypointované zápletky. Moc se mi to líbilo, zahrálo to ve mě na různé struny. Místy jsem se i trochu bála. A nakonec mi to dalo naději, že i když to s lidstvem nevypadá moc dobře, snad se dá ještě hodně zachránit. Rozhodně doporučuji a přivítala bych pokračování.
Musím se přiznat, že po prvních stránkách jsem si říkala, že to asi nebude nic pro mě. Ale nakonec mě kniha uchvátila svými myšlenkami a také krásným popisem, který rozvinul mou představivost. Příběhy se mi promítaly v hlavě i před očima, úplně mě pohltily a já jsem se ocitla v krásné zahradě (jistě podobné zahradě paní Evy). Nakonec mi přišlo líto, že už je konec. Kniha je doplněna krásnými ilustracemi.
Z téhle knihy jsem v rozpacích. Líbila se mi krásně vypsaná atmosféra, ale to bylo tak všechno. čekala jsem magii ve stylu žítkovských bohyň a ne jakási fantaskní stvoření, která jsou řešením každého problému. Příběhy mají zajímavé náměty a témata, které jsou však naneštěstí stroze a bez nějakého hlubšího smyslu a větší snahy vyřešeny pomocí démonů a strašidel.
Nevím, možná jsem v knize neviděla symboliku a význam, který tam snad někde je.
Hodně jiná, hodně neobvyklá, hooodně hezká, hodně zvláštní, hodně milá někdy i hodně napínavá. Jsem hodně ráda, že jsme se "potkaly". Pár pravd si vypisuji bokem... hodně dobrá kniha.
Tato knížka se zařadila mezi moje srdcovky, je plná úžasných mouder. Uvítala bych další příběhy "kouzelné" bytůstky Kolčavy a jejich přátel.
*Naším úkolem je pomoc při udržování rovnováhy. Nelze vymýtit zlo, můžeme ho jen pomáhat krotit, aby nepřevážilo. Svět potřebuje člověka a člověk potřebuje svět, jedině tak je možné dosáhnout harmonie a dokonalosti, jež nespočívá v bezpochybnosti, ale v celistvosti. I když je člověk slabý, chybující a rovněž nevědomý, má důležitou úlohu v řádu věcí, aniž si to uvědomuje. Zatím. My všichni, ačkoliv sami neznámé záměry Stvořitele, musíme lidí chránit a pomáhat jim, protože jejich čas slávy a světla má teprve přijít. Do té doby jsme pro ně staršími, zkušenějšími bratry působícími vskrytu.
Přírodní bytost Kolčava a její neuvěřitelné příběhy... Přátelé a ti druzí. Světy a průchody. Mičič a Hugin. A ta neuvěřitelná zahrada! Tu bych chtěla aspoň vidět.
Nedočteno. Oceňuji originalitu a velkou fantazii autorky, ale přišlo mi to jako dost velké psycho a moje vlastní psychika při čtení dost trpěla. :) Asi nejsem ten správný typ na ocenění této knížky...
Moc hezká kniha, velmi neobyčejné povídky - dobrodružství moudré Kolčavy ze světa přírodních duchů a magických sil, kniha se mi moc dobře četla, pěkné ilustrace, úplně jsem se viděla v Kolčavině pestré zahradě ve stínu stromů ... určitě bych si ráda někdy přečetla i pokračování.
Kniha je podle mě něčím víc než jen milým příběhem o Kolčavě a jejích dobrodružstvích.
Já jsem si toho mezi řádky našla spoustu:-).I ten kdo ale bude číst jen příběh nebude, myslím, zklamán.
Štítky knihy
magie léčitelství spiritualita české povídky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kuchařka ze Svatojánu |
| 2015 | Kuchařka ze Svatojánu 2 - Zahrada na talíři |
| 2020 | Krizová kuchařka ze Svatojánu |
| 2017 |  Rok ve Svatojánu |
| 2022 | Kolčava |
Kolčava je jedna z těch nemnohých knih, které mám problém ohodnotit.
Do deváté kapitoly jsem se chytala za hlavu a lomila rukama nad totálně promrhaným potenciálem tohoto úžasného světa, který autorka vytvořila.
Je to něco na pomezí mytologie a fantasy, se spoustou zajímavých postav, špetkou moudrých úvah a zjevnou láskou ke klidu, tichu a životu, ale celé se to utopilo v naprosto nesympatické hlavní hrdince, zkratkovitosti povídek a nedotaženosti děje.
To, že Kolčava žije tak trochu pro sebe a nemá ráda lidi, to bych ještě pochopila. Ostatně, mám to podobně, většina lidí je mi energeticky (a to nejsem žádný senzibil), charakterově a projevově nepříjemná a jejich společnost nijak zvlášť nevyhledávám.
Ale z Kolčavy čiší jistá zahořklost, čpící únava životem, a není tam zkrátka nic, kvůli čemu by si ji člověk mohl zamilovat. No a že má ráda kočky a krmí slepice? Pochopila jsem, ale nepotřebuju to číst pořád dokola.
Autorku nesleduju, prakticky neznám (vím jen, že píše kuchařky), ale celou dobu se do mě vkrádal neodbytný pocit, že čtu o ní a o jejím stárnutí, které je vlastně smutné a hořké. Čeká tohle jednou i mě? Padla z toho na mě tíseň, neboť i já se tomu přibližuju.
Na druhou stranu oceňuju, že ve všeobecné celospolečenské atmosféře adorace mládí a krásy někdo taky ukazuje hodnotu člověka (bytostí), který tyhle atributy věkem už poztrácel a nemůže se o ně opírat.
Dává to tedy jistou naději, že světu máme co nabídnout i po 40, což je příjemné číst. Možná si tu jistotu potřebuje dodat i sama autorka, protože tahle linka je tam velmi nenápadná, na rozdíl od toho motivu smutného stáří.
Vnitřní ilustrace jsou úžasné a připomínají mi některé staré knihy, proto trochu smutně koukám na tu na obálce, protože se podle mého zase tak nepovedla.
(Nezapomeňte obálku nazvednout, vykoukne na vás "easter egg". :-) )
Palec nahoru dávám za některá neotřelá moudra, s kterými v hloubi duše souzním a která vyvracejí mainstreamové ezobláboly o ženství a mužství, kde autorka nestraní žádné z poloh, navrhuje smír a střed, bohužel ovšem nejspíš ani ona nemá představu, co to přesně znamená, takže konkrétní řešení mužsko-ženské dynamiky nenabízí. Takže se v tom každý z nás prostě musíme nějak poplácat.
Souzním i s opravdovou láskou k přírodě, přítomnému okamžiku, stromům a prostému bytí.
Závěr knihy mě už bavil víc, ale pocit promarněného potenciálu zůstává.
Knize by možná prospělo, kdyby pár let ještě někde zrála.
Takhle jsme dostali jen trailer něčeho, co mohl být velkolepý večerní film.
3,5/5