Kolem světa na kole - Čtrnáctiletá odysea v sedlech bicyklů
Claude Hervé , Françoise Hervé
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/293636/bmid_kolem-sveta-na-kole-ctrnactileta-od-N3f-293636.jpg
4
21
21
Delší dobu vyprodaná kniha, která zaznamenala díky sympatickým Francouzům velký úspěch, se dočkala druhého vydání. Je rozšířené, má dvojnásobné množství obrázků z cesty a na závěr přibyla ještě jedna kapitola. Jsou v ní vzpomenuty jejich dvě návštěvy České republiky, které se uskutečnily v letech 2011 a 2013 a odpovědi na otázky, které při čtení jejich knihy mohly vyvstat. Také se dozvíte, jak tyto francouzské cestovatelské legendy nyní žijí, co dělají a jak se má jejich dnes už dospělá dcera Manon. Cesta kolem světa, kterou Françoise a Claude Hervéovi na kolech podnikli, stále patří k výjimečným cestovatelským počinům. Za 14 let ujeli více než 150 000 kilometrů a navštívili 66 zemí pěti kontinentů. Mimořádné bylo hlavně to, že se jim během cesty narodila dcerka Manon, s níž pokračovali v putování od jejich šesti týdnů věku až do šesti let, kdy musela do školy.... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2016 , CykloknihyOriginální název:
Le tour du monde á vélo, 1995
více info...
Přidat komentář
Cesta v 66 krajinách a na piatich kontinentoch. Naozaj krásna kniha o cyklodobrodružstve, ktoré malo trvať 3 roky a nakoniec trvalo 14 rokov, keď sa na tejto ceste narodil aj ich syn. Túto knihu som si kúpil ešte ako prvé vydanie v roku 2007. Pri čítaní prežívate všetky ich dobrodružstvá, každú cestu a až cítite vôňu krajín, ktoré navštívili. preto v tomto prípade naozaj platí, že aj cesta môže byť cieľ. A na základe tejto knihy, som absolvoval niekoľko cyklovýletov po Európe a na vlastnej koži som si skúsil slobodu na bicykli. Knihu vrelo odporúčam aj v tomto novom vydaní, doplnenom o nové fotografie.
Françoise a Claude Harvéovi strávili svou cestou kolem světa čtrnáct let, a i když jejich putování nebylo tak docela souvislé - někde zůstali týden, jinde měsíc, v Kambodži dokonce celý rok v utečeneckém táboře a dvakráte se dokonce vrátili domů do Francie - přesto je jejich výprava neuvěřitelným počinem, jenž si zaslouží smeknout klobouk a zahrát Marseillaisu. Zvláště pak ty poslední roky s dítětem. Jejich literární vzpomínání má nicméně ke strhujícím eposům daleko. Jednak jejich líčení nevšedních dobrodružství chvílemi sklouzává do mravokárného tónu, a pak ta „rychlost“ s jakou prosviští tisíce a tisíce kilometrů a stačí jim k tomu jedna, dvě stránky, někdy dokonce jen odstavec. Je to jako by dlouhometrážní film někdo sestříhal na desetiminutový úvodník a moc si s tím hlavu nelámal. Pryč muselo všechno zbytečné slovíčkaření i cestovatelské zkušenosti. Pod nůžkami tohoto necitlivého střihače tak zůstalo víc, než bylo zdrávo a z cyklistického cestopisu se díky jeho přispění stal monotónní sled obrazů, spíše památníček přátel a seznam návštěv než kniha o životě s kolem. Korunu tomu nasadil i odpovědný redaktor, který se s korekturami snad ani neobtěžoval. Docela zklamání…
Neuvěřitelné, rozhodli se (jako mladý ještě nesezdaný pár), pečlivě se připravili (nebyli to žádní cyklofilové do té doby), vyrazili a jeli a žili a vrátili se zpět (a žili dál "normální" život). To není cestopis, to je pořádný kus života (např. 13 měsíců práce v uprchlickém táboře kambodžských utečenců) naplněný zážitky v cizím prostředí, setkáními s různými lidmi, běžnými i specifickými starostmi a jízdou. Jen malá Manon z toho nic moc neměla.
Četla jsem nové vydání, kde je doplněk fotografický i faktografický o životě celé rodiny i návštěvě manželů u nás (poprvé před pár lety - tj. více než 30 let po zahájení své velkolepé cesty!).
Pěkné autentické fotky s výstižnými popisky.
Informace o místech a situacích jsou samozřejmě poplatné době, takže pro dnešního cestovatele do mnoha zmíněných míst nepřinášejí platnou hodnotu. Mnoho věcí se změnilo. Jakkoli se 80. léta nezdají tak dávno, dá se už špatně vyznat v rozbrojích, bojůvkách až válkách, které se odehrávaly v navštívených zemích - autoři se sami k tomu nijak nevyjadřují, tehdy to bylo asi všem jasné, zpětně to nikdo nehodnotí, k tomu se kniha samozřejmě neuchyluje.
Kniha byla opravdu zajímavá, fascinující a nepředstavitelný příběh dvou mladých lidí. I napsané to nebylo špatně. ALE... to to proboha po paní překladatelce nikdo nekontroloval?? Nemají v nakladatelství korektora, editora? Překlepy, pravopisné chyby v základních mluvnických obratech, příkladem "...ženy nabízeli jídlo" a podobně. Více než 3 hvězdy za tuto mluvnickou hrůzu opravdu nedám.
Knihu jsem po letech objevila v knihkupectví a musela se mnou domú. Příběh dvou mladých lidí, kteří dostali naprosto šílený nápad a ještě šílenější je, že ho zrealizovali. Líbí se mi ta autentičnost I to, že se nebojí psát o tom jak to nebylo vždycky snadné. I podruhé když jsem knihu četla jsem jim hrozně fandila. Navíc je kniha plná fotek z cesty.
Tohle druhé vydání mě zasáhlo jako blesk, protože jsem měla za to, že když je nějaká kniha takto výjimečná, už se jí v češtině nedočkáme. Měla jsem jí kdysi půjčenou z knihovny, koupit se nedala, a hodně mě ovlivnila. Fascinoval měl celý ten příběh, ta posedlost a osobní filozofie i ten způsob té cesty. Pohyb je i můj osud, ale nesedí mi pohyb v té podobě, jak sebou člověk smýká z místa na místo, aby před něčím utekl nebo něco nějak jakože poznal a našel, co stejně nenajde. Tady mi vyhovovalo, jak byli v průběhu té cesty aktivní a taky jak se potom už na nic tak velkého nikdy nevydali, protože se stalo, co se stát mělo. Toto vydání je ještě doplněné o fotky již dospělé dcery a už dávno ne tak mladých Hervé/ových.
Já nevím proč, ale mě tahle kniha nezaujala. Mám rád cestopisy, rád jezdím na kole, ale tohle mi prostě nešlo. Možná je to tím, že kniha zabírá poměrně dlouhý časový úsek, téměř 15 let a její děj a popis cest je značně zhuštěný.
Kniha je zajímavá a určitě inspirující! Ukazuje, jak jinak se dá pojmout život, i to, že všechno jde, když člověk opravdu chce. Natož, když na to jsou dva. Obdivuju, co všechno zvládli a zažili. Jestli někdo opravdu poznal a pochopil svět (a život), tak oni.
Příběh se mi moc líbil, někdě mohli víc popisovat krajinu. Líbilo se mi, že popisovali různé lidi, kultury a zvyky. Bylo poznat, že jejich cesta byla hlavně o poznávání nových lidí, ne o tom si něco dokázat.
Už míň nadšená jsem byla ze zpracování - často skákali z místa na místo, jak chtěli něco porovnat, ke konci knihy byli schopní se vrátit k něčemu, co se stalo na začátku jejich cesty.. Víc mi vadil ale překlad, bylo tam opravdu hodně chyb, špatné zkloňování apod.. Kvůli tomu dávám o * míň.