Kolik barev má štěstí
Phyllida Shrimpton
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539820/bmid_kolik-barev-ma-stesti.jpg
4
52
52
Poklidný život osamělého devadesátníka Algernona se ze dne na den obrátí vzhůru nohama, když u něj najde dočasné útočiště jeho dcera Helena, s níž se před lety rozešel ve zlém, a skoro šestnáctiletá vnučka Anna, kterou vidí poprvé v životě. Osobitá dívka, která se ráda obléká do křiklavých barev a kreslí si obrázky na kůži, staromódního dědečka občas pořádně vytočí, zatímco Anně nerudný a mrzutý starý pán trochu nahání strach. V malém venkovském domku navíc ožívají stíny minulosti – vzpomínky dobré i zlé. Dokážou spolu na první pohled tak odlišní lidé zastupující tři generace pod jednou střechou najít nejen společnou řeč, ale i domov? Barvitý, humorný i dojemný příběh o vztahu napříč generacemi a o tom, jak navzdory nepříznivým okolnostem vzít život za správný konec.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , MetaforaOriginální název:
Every Shade of Happy, 2022
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se s ohledem na recenze moc těšila, ale nakonec se žádné wow nekonalo - myšlenka příběhu špatná nebyla, ale ne a ne se začíst, žádná akce, překvapení, zvrat, vše bylo jasné už od začátku, kam to směřuje (navíc nemám ráda patetické knihy a tady toho bylo z mého pohledu ažaž). Dočítala jsem jen ze zvyku, že rozečtené knihy neodkládám.
Pro všechny povinně. Podle obálky jsem čekala klasickou oddechovku, ale .. knížka měla všechno - chtělo se mi brečet, smát se, v mnoha situacích jsem se viděla. Lidské vztahy jsou tak křehké.
Čekala jsem pohodovou knihu, nic náročného, to jsem se spletla. Příběh o vnučce a dědečkovi, kteří k sobě hledají cestu, ukazuje, že z chyb se můžeme poučit a nikdy není pozdě, i když někdy je to cesta hodně trnitá. Příběh je to spíše smutný a často napjatý, ale kniha se četla krásně a můžu ji jen doporučit.
Tohle mně hodně bavilo. Musím přiznat, že devadesátník Algernon mně hodně štval. Jeho negativní energie na mně sálala z knihy a bylo to tak vlastně celý příběh. Postupem v jeho myšlenkách sledujeme jeho život, jeho posun a pochopení svých chyb, k čemuž došel ale až na sklonku svého života. O to víc dojemnější pak byly drobnosti a pomoci, které pro svou znovu nalezenou rodinu dělal. Jeho dcera Helena je donucena se, po dlouhých letech, vrátit domů, již po smrti své matky Evie. Přiváží do svého domova i svou dceru Annu, Algernonovu vnučku, se kterou se dědeček seznamuje až v jejích 16ti letech. Anna je nejdřív zděšena dědečkovým postojem a chováním, ale nakonec k sobě nacházejí cestu. Jejich vztah je nakonec moc krásný a dojemný. Všechny tři hlavní postavy udělaly ve svém životě spoustu chyb, které si uvědomují a snaží se posunout svůj život správným směrem. Tohle si přečtěte :)
Začátek trošku drhnul, ale jak se do knihy dostanete, tak nechcete přestat, dokud ji nedočtete. Bylo smutné, že díky vlastní zatvrzelosti přišel Algernon o 16 let se svojí dcerou a vnučkou a co víc..babička Evie ji nikdy nepoznala..MOc pěkná knížka o tom, že nikdy není pozdě se změnit.
Devadesátník Algernon si žije svůj poklidný a osamělý život. Ten se ze dne na den obrátí vzhůru nohama, když se u jeho dveří objeví dcera Helena s vnučkou Annou. Algernon se před lety s Helenou rozešel ve zlém. Co si má teď po letech počít, když tu není jeho milovaná žena Evie?
Skoro šestnáctiletá vnučka Anna, která se ráda obléká do křiklavých barev a kreslí si obrázky na kůži není z celé situace nadšená. Staromódní děda se umí vytočit a nahání jí strach. Vůbec ho nezná. Navíc vůbec nezapadla v nové škole. Anna se seznamuje se sousedem Jacobem. Díky němu se dozví, že děda za války pilotoval letadla.
Blíží se prázdniny. Děda naplánuje výlet do svého rodného kraje. Anna
a Jacob poznávají místa, kde děda žil, co měl rád, co nenáviděl. Anna si pomalu ke starému bručounovi nachází cestu a on k ní. Ač Algernon cítí, že se mu krátí čas, uvědomuje si, že poslední dobou žije víc, než za poslední roky.
Pokud hledáte milé čtení, kde se řeší generační problémy tady jedno máte.
Nejen Anna, ale i Helena si musí najít cestu ke svému otci, neboť před lety bylo vyřčeno mnoho špatných slov.
Algernon i ve vysokém věku vzpomíná na smutné dětství a na to, že se kvůli lásce vzdal létání. Tady je vidět, jak některá rozhodnutí ovlivní celý život.
Postavy si oblíbíte a budete čekat až si konečně k sobě najdou cestu.
Já nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem hvězd. Tohle pro mě byla dokonalost. Miluji mezigenerační romány. Už jsem jich pár přečetla a pořád mě to nepřestává fascinovat.
Příběh nám vyprávějí devadesátiletý dědeček Algernon a jeho šestnáctiletá vnučka Anna. Kapitoly se střídají a každou z nich nám vyprávějí ze svého pohledu. Maminka Anny dcera Algernona se po rozchodu s partnerem vrací domů. Je to pro ni velmi těžké po smrti maminky se s otcem neviděla už 16 let – dědeček neviděl ani svou vnučku.
Kdyby byla jiná možnost, neváhala by a využila by ji, jen aby se nemusela stěhovat z města na vesničku k nerudnému otci. Přijetí domů bylo vlahé, ale to se dalo očekávat. Postupem času se však příběh vybarví a je v něm tolik emocionálních scén, které jsem hltala. Nedokázala jsem přestat číst.
Úžasné byly flashbacky do minulosti, kdy dědeček vyprávěl své vnučce vše ze své minulosti. Né jednou jsem měla slzy na krajíčku, jak to bylo dojemné. Dokázala jsem se do Algernona vcítit a bylo mi nesmírně líto, že tak dlouho žil sám. V 90 letech byl docela ještě čiperný a své vnučce dokázal poradit i když na to měl svůj vlastní způsob, kterému ze začátku vůbec nikdo nerozuměl.
Krásný příběh do těchto pochmurných dní jak dělaný. Doporučuji.
Román o rodině, vztazích, štěstí, lásce a naději ....
A samozřejmě o barvách života, které štěstí přinášejí :
- je to zeleň přírody, která nás objímá
- je to žluť slunečních paprsků, které hřejí
- je azur moře, který zklidňuje
- a je to červeň srdce, které přináší lásku .....
Pokud nás svět nutí nosit šeď, vnitřní barvy nás rozzáří ....
Kniha o třech generacích - kniha nedorozumění, setkání a pochopení ....
A také o jednom pěkném výletu do minulosti, který odekryje bolesti v srdci ....
Velmi pěkné a emotivní čtení - doporučím.
V poslední době jsem měla štěstí při výběru nádherných knih a tato se k nim rozhodně přiřadí. Tohle je přesně styl , který mi sedí.
Je to mezigenerační román o vztazích, pobaví, rozesměje, dojme a přidá i něco navíc, co si z příběhu odnesete. Že nikdy není pozdě pokusit se napravit rodinné vztahy, a že štěstí má mnoho barev...
A nejen k tomuto poznání musí dojít více než 90letý, nerudný mrzout Algernon. Když se k němu nastěhuje dcera s 15letou trošku svéráznou vnučkou Annou, jeho poklidný život již nikdy nebude stejný. Možná to ještě neví, ale oba si mohou navzájem pomoci překonat smutek a uzdravit svá srdce.
Krásný příběh, ode mne má velké doporučení.
Kniha se hezky četla. Líto mi bylo Anny, které chvíli trvalo, než se vzepřela nepochopení svého okolí. Její matka Helena se postavila na vlastní nohy. Ale největší změnu ve svém životě podle mě udělal Algernon. Všem tleskám.
Mezigenerační příběh sledujeme chvíli z pohledu Algernona, chvíli očima jeho vnučky Anny. Je tak krásně vidět sžívání nově přeskládané rodiny. Vynikají pohledy jednotlivých generací na stejnou situaci a nade všechno je zdůrazněná potřeba správné komunikace, která jim ale ne vždy jde.
Vydáme se i na výlet do minulosti a pochopíme tak některé dědečkovy vrtochy.
Místy je to vtipné, místy smutné, místy dojemné. Vyprávění má pomalejší tempo, ale moc jsem si ho užila. Nejvíc se mi líbilo vykreslení postav a jejich postupná proměna, díky čemuž kniha působila opravdu uvěřitelně.
Řadím na poličku k příbehům Oveho, Arthura Truluva, Bláznivé jízdě a Dámskému klubu půlnočního plavání. K příběhům plným laskavosti, co pohladí a zahřejí na duši.
Setkání 3 generací v jednom domě. Překonat navíc roky mlčení po velké hádce je složité. Algernon je 90 ti letý muž, který poskytne bydlení své dceři Heleně a vnučce Anně, které je 16 a vidí jí poprvé v životě.
V knize není moc děje, ale střídá se vyprávění všech postav, pokaždé od jednoho z nich máme náhled na jeho pocity a myšlení odpovídající jeho věku. Plus, mínus.
Jak těžká je někdy komunikace mezi lidmi. Zvláště mezi blízkými lidmi, kteří si někdy ublížili. Cokoliv jeden řekne bere automaticky druhý jako útok na svou osobu. Pomalými krůčky k sobě Helena a Algernon hledají zpátky cestu a Anna ? Ta se snaží smířit s novým životem bez kamarádů, bez komfortu na který byla zvyklá a se šikanou v nové škole. A k tomu poznává mrzutého starého pána, kterého se trochu bojí a má mu říkat dědo.
Naštěstí poznává i souseda Jacoba a zjišťuje, že život zde není jen šedivý jako uniforma ve škole, ale je i barevný. Helena si hledá práci, aby měla na nájem a mohly se odstěhovat. Algernon se vyrovnává s pocity, které v něm návrat dcery s vnučkou vyvolávají.
Byl zvyklý na svou samotu, nerozumí věcem z dnešní doby. Nerozumí co jsou ty jejich internety a aplikace na všechno. Nemá rád moderní jídla a to jak s nimi si ještě víc uvědomuje svoje stáří a nemohoucnost.
Díky Anně se vydává na výpravu do své minulosti, mnohdy to bolí, ale chce aby vnučka znala jeho minulost a dětství, aby jí předal myšlenku, že může být vším, čím bude chtít. Je to trochu prvoplánový příběh na city, ale moc hezky napsaný. Každý uděláme v životě chyby, ale je důležité se je snažit napravit a je úplně jedno kdy. Dokud žijeme, žijme přítomností a dělejme život hezčí i druhým.
Jako literární postava si Algernon může dovolit ve svých devadesáti ! letech přestavovat kůlnu na holčičí pokojík nebo jet na několikadenní výlet sám pouze se dvěma puberťáky. Ve skutečnosti by to tak snadné určitě nebylo.
Tenhle fakt mě při čtení rušil, škoda, že mu autorka nenadělila o pár let méně.
5*
Je to příběh, který vás pohladí a zároveň donutí k zamyšlení. Plyne pomalu, ale nudit vás nebude. Věřím tomu, že si všechny tři hlavní protagonisty zamilujete tak, jako jsem si je zamilovala já.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Příběh mě velmi mile překvapil svou laskavostí a citlivostí. Přestože je napsán s lehkostí a místy i humorem, téma vede k zamyšlení nad osudy hlavních postav.
Když se sejdou tři generace , každá z nich má na život jiný pohled a své vlastní zkušenosti.
Dědeček má skoro sto let a je zde krásně vykreslený jeho životní příběh a okolnosti , které jej utvářely jako člověka. Dozvíme se z jeho pohledu, jak prožívá současnou situaci , ale i nejdůležitější body z jeho dlouhého života.
Vnučka Anna , která děděčka poznává až ve svých 15ti letech má,ač se to nezdá, svá trápení a svůj pohled na život.
Jako třetí generace je zde Helena , která je zavrženou dcerou a svobodnou matkou Anny.
Tyto tři svede dohromady jejich složitá životní situace a jsou nuceni obývat společný domek. Při tom si k sobě hledají a postupně i nachází cestu.
Knížka má spoustu zajímavých myšlenek, ale i velmi dojemné pasáže.
Je pohlazením po duši i po srdíčku. Moc doporučuji.
Algernonovi je devadesát let a žije sám svůj vcelku spokojený život. Ale jen do té doby, než se k němu přistěhuje jeho dcera Helena s vnučkou Annou. S Helenou se navíc před lety rozhádal a svou vnučku vidí poprvé v životě. Jak dopadne soužití tří generací pod jednou střechou? Najdou společnou řeč?
Toto byl tak milý příběh! Upřímně, knihu jsem si vybrala jen díky krásné obálce, ale samotný příběh uvnitř byl doslova kouzelný.
Díky anotaci vám hned naskočí knihy jako Muž jménem Ove nebo Příběh Arthura Truluva. Ano, jsou si určitě podobné a podobný příběh tu byl vyprávěn již stokrát, ale přesto je tento jiný a krásný a já se od něj nemohla odtrhnout. Okamžitě jsem si zamilovala vnučku Annu. Tím, jaká byla, mi připomínala mou dceru a díky tomu jsem měla k příběhu hned blíž.
Příběh je to milý, úsměvný, smutný i dojemný. Je ze života a spousta radostí i starostí vám tak budou blízké. Čeká vás spousta tajemství z dědečkova života a nebude chybět ani dobrodružný výlet za minulostí.
Je to kniha, která vás rozhodně pohladí po duši. Pokud chcete něco milého, krásného a odpočinkového, rozhodně potřebujete barvy, které vám přinesou štěstí.
Jedna z těch knih, ve kterých hraje hlavní roli spíše nějaké poselství mezi řádky než samotný příběh. Kde nejde jen o to, co se stalo a proč, ale co to způsobilo. V této knize jde především o emoce, bolest, přiznání a o to, jak dětství dokáže člověka ovlivnit a změnit. A ne vždy v dobrém slova smyslu. Co to znamená pro další generaci potomstva?
Každý si nese nějaké rány osudu, u někoho jsou větší, u někoho menší. Navíc každý s nimi dokáže bojovat jiným stylem, zvolí si rozdílný přístup. A tak v této knize můžeme sledovat život několika lidí. S menšími pohledy do minulosti odhalujeme střípky, které se rozbily a hlavně, proč to z těchto lidí stvoří zrovna takové osobnosti. Algernon je stařík, kterému táhne na stovku. Dětství neměl zrovna šťastné a v dospělosti se mu s jeho sny také nedařilo. Navíc je hodně ovlivněný dobou a svou výchovou, takže nerozumí generaci své dcery ani vnučky. Helena bojuje s tím, že si není s otcem příliš blízká a tak jí v životě něco chybí. A Anna jako nejmladší generace trpí tím, že musela opustit svůj domov a přátele.
Všichni tři mají svá trápení a teď musí žít pohromadě. V příběhu se dál dozvídáme něco z minulosti a tím se otvírá cesta k tomu, zda jsou vůbec tři generace tak odlišné, schopné spolu vyjít. Může se člověk po tolika letech změnit, může odpustit jinému, sebrat odvahu ke změně, postavit se na nohy, najít sebedůvěru a tak podobně? Dá se minulost zvrátit nebo duševní "poškození" je nezvratné? Je potřeba hodně úsilí k nápravě vztahů nebo stačí jen sebrat odvahu a všechno půjde?
Kniha má poměrně pomalý spád a zase tak moc se v ní toho nestane. Chvílemi jsem si říkala, jaká bude vlastně pointa. Přesto se čte výborně, nese poselství a místy dokáže poměrně hezky rozesmát. Kolik barev má štěstí si hraje s tématem lidských povah a emocí, vazeb a mezilidských vztahů, generačními a výchovnými rozdíly, ale především s tím, že nikdy není pozdě. Tak prostě CARPE DIEM!
Teď už věděla, že když člověk dokáže přeskočit každou překážku, kterou
mu osud vrhne do cesty, najde často na druhé straně něco ještě lepšího.
Problém 3 generací, jejich soužití a znovunalezení po 16 letech.
Problémy stáří - jak s ním bojovat...
Problémy střední generace - partnerství, bydlení, práce...
Problémy středoškoláků - kamarádství, puberta, šikana, nová škola...
Pěkné čtení, skvěle napsaná kniha.
„Já nevím, co jsou to ty tvoje data a wifi, ale jestli to nějak souvisí s internetem, tak s tím nechci mít nic společného!“ Viděl, jak malá náhle sklopila hlavu, až jí vlasy spadly do talíře. Pak se mu zdálo, že zaslechl, jak si pobaveně odfrkla. Tak tohle jí připadá zábavné, pomyslel si a představa, že se jí zdá směšný, vyryla bolestivý vroubek do jeho osobní hrdosti.
„Ano, souvisí to s internetem, tati. Říká se tomu připojení! Celosvětová síť! Dneska už se bez toho prakticky neobejdeš. Potřebuješ to ke komunikaci, googlování… prostě na všechno.“ Helena si vsunula neposlušné klubko těstovin do pusy způsobem, který mu připadal dosti nechutný, takže odložil příbor a odsunul talíř. Namaže si chleba marmeládou, až budou mít tohle fiasko za sebou. Nebude ve svém domě trpět nové technologie… ani špagety! „Na všechno?“ opakoval po ní, v hloubi duše přesvědčen, že ke všemu internet určitě potřeba není.
V ten okamžik se malá napřímila, přehodila si vlasy přes ramena a oči jí zářily víc než kdykoli předtím od chvíle, co přijela. „Ano, na všechno! Prostě úplně na všechno. Snapchat, Instagram, muziku, knížky, mapy, hry, TikTok, YouTube, nakupování…“ Ta divná slova jí plynula ze rtů takovou rychlostí, až Algernon žasl, co se to proboha s jeho rodnou řečí stalo. Hleděl na ty dvě a nedovedl jejich zápal pochopit.
„Já mám knížky v knihovničce, hry v kredenci, rádio a atlas… a nechci ani vědět, co je to ten instantní gram a šňupací čert. Výborně se bez těch blábolů obejdu.“
Kolik barev má štěstí
Dojemný příběh o sblížení tří generací, o nečekaném a hlubokém vztahu a o útrapách stáří. Kniha o tom, jak si Anna zamilovala svého dědečka, o tom, jak si Algernon zamiloval svou vnučku, o tom, jak se Helena opět sblížila se svým otcem a své dceři byla milou kamarádkou a také o tom, že se dá promarnit část života v zajetí minulosti. Děj hezky osvěžil Jacob, Annin kamarád.