Kolmo na Moskvu
Milan Martinec
Zaslechnete občas dálek volání a máte chuť vyrazit na kole někam hodně daleko? Říkáte si ale, že na pořádně dlouhou cestu nemáte dostatek času! Milan Martinec vám v knize Kolmo na Moskvu naznačí, že je možné uskutečnit hodně dlouhé výpravy i v rámci řádné dovolené.
Přidat komentář
Obdivuji autora knihy a zároveň cyklistu, který absolvoval tolik zajímavých cest po různých zemích, Čte se mi velmi dobře jeho podání, je srozumitelné a poutavé. Přitom během cesty zavítá do míst, která jsou historická v minulosti i současnosti, Takže se rád poučím a také znovu zopakuji svoje znalosti zeměpisu a dějin. Dále obsah nerozvádím, každý, kdo chce tento žánr číst, musí se do ní zahloubat, jak to činím i já. Vřele doporučuji. Jenom obdivuji cestovatele pana Martince za jeho odvahu projíždět mnohdy sám neznámími oblastmi a pak to nocování v přírodě.A to za každého počasí. Předpokládám, že zná několik jazyků, zvláště angličtinu. Rád bych si ho poslechl na nějaké jeho přednášce.
Jsou lepší, ale špatná není. Víceméně klasika. Autor vkládá drobné vtipy, stejně tak jako zajímavosti z míst, kterými projíždí. Dobré je, že se jedná o 4 rozdílné příběhy 4 rozdílnými směry - světové strany. Kniha se čte dobře, ale atmosféra mě nějak nestrhla. Martinec se s vyprávěním nějak nemaže a tím, že neřeší příliš spaní a další okolnosti spjaté s kolem (strava, výbava atd..), tak mus na 4000 km stačí 40 stran. Fotky děsné, jak je u těchto kmih zvykem. :) 7/10
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Kolmo na Moskvu |
2015 | Kolosální cesta ke Koloseu a další cyklocesty po Evropě |
2019 | Oslem a želvou do dáli, ořem, co má pedály |
Autor popisuje 4 cyklisticke dalkove (3-4 tis. km) vypravy po Evrope vsemi hlavnimi smery azimutu, ktere absolvoval v letech 2003-2009 behem letni firemnich dovolenych. Az na jednu vyjimku se jedna o solo jizdy s prespavanim v prirode. Delka etap je impozantni, zpravidla okolo 200 km, jede pomaleji, ale zato cely den.
Styl cestopisu mi celkem vyhovoval. Neni to muj prvni precteny cyklisticky cestopis, tak muzu dokonce uz i srovnavat. Srovnani nevychazi uplne spatne, i kdyz se jedna podle mne asi spise o trochu slabsi dilo. Jako pozitivum bych uvedl denni itinerar na konci kazde kapitoly, pomaha zorientovat se v textu. Fotografii je pomerne malo, jsou vytistene na nekolika sousedicich listech a spise ukazuji nejake zajimavosti, nez prubeh cele vypravy. Takze se musi v knize dost casto listovat. Na druhou stranu autor popisuje sve cesty i na svem blogu http://www.milanec.wbs.cz/, ktery obsahuje ke kazde vyprave velke mnozstvi fotografii. V textu mi chybi trochu osobnejsi pristup, autor se drzi popisovani cest a temer nepise o motivacich, inspiraci ci pripravach k cestam a ani o svem osobnim zivote.
Co se tyce literarniho stylu, je opravdu osobity, ale celkem rychle jsem si na nej zvykl a snad jsem pozoroval i postupne zlepsovani se v case. Zvlaste posledni uvedena vyprava do Portugalska je asi nejkvalitnejsi, presto stale osobita a prokladana vtipky, obvykle inspirovane asociacemi na nazvy mistnich obci.