Cesta nožů 1

(SPOILER) Další díl nabubřelého a obecně přeceňovaného Nic je za mnou.

Zaprodanec Samael, "padouch" několika" předchozích svazků, vydávající se za vladaře Illianu, byl poražen v nudné a fádní bitvě jako jehně na porážce. Krom toho, že neměl rád hlavního hrdinu není vůbec jasné, co na něm bylo zlého, ani jaká byla vlastně jeho vláda. S popisem naprosto klíčových a pro příběh, děj i postavy zásadních záležitostí se totiž Jordan neobtěžuje. Radši nás na ploše deseti stran seznámí s tím, jakou barvu měl čajník v pokoji služky jedné z 589-ti vedlejších postav.

Navíc v tomhle bodě se autor do svého "příběhu" už definitivně zamotal. Rádoby epický příběhový kolos se mu rozpadl pod rukama již dávno a on místo toho, aby se snažil zachránit co půjde, švihá nám do ksichtu další a další desítky zbytečných postav, jejichž jedinými interakcemi a dějovými linkami jsou vzájemné hašteření o ničem a jejich úvahy nad barvou šatů. Už teď vůbec netuším kdo je kdo a je mi to taky upřímně jedno, protože nikdo nic nedělá a nikde se tu nic neděje.

Shrnutí všeho co se zde stalo : Elain a čarodějky použily mísu na ovládání počasí, Randovi se vzdalo další království a ....no..to je vše. Na ploše 300 stran jen tohle. Síla.

Už u minulých svazků jsem vážně žasl, jak tohle mohl nějaký editor vůbec pustit do světa (dokud jsem nezjistil, že editorem je Jordanova žena, což dost vysvětluje...) a jak vůbec někdo může něco takového vydat, ale tady Jordan zašel ještě mnohem dál v únavnosti a zbytečnosti svého vyprávění.

Bez přehánění mohu říci, že tohle je to nejzbytečnější a nejnudnější fantasy, jaké jsem v životě přečetl. Stále to není ten největší exkrement, protože pořád trvám na tom, že celkový korpus příběhu měl velký potenciál a technický styl autorova psaní je příjemný a velmi dobře čitelný, což ho vylučuje ze společnosti největších blbostí žánru, jako byl třeba "Oron - král a býčí muž", který považuju za snad největší průšvih dějin fantasy. Ale i ten byl stokrát záživnější než tohle.

Fakt síla. V negativním slova smyslu. Nemám dál slov...