Oko světa
Robert Jordan (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124619/bmid_oko-sveta-Ugi-124619.jpg
4
367
367
Není příliš mnoho fantasy cyklů, které se staly legendami. Jordanovo Kolo času mezi ně rozhodně patří. Kolo času opravdu je velký fantasy epos. Velký v tom nejlepším slova smyslu. To, že má něco víc dílů, neznamená, že to je špatné. Vždy jde o autora a jeho schopnosti. Robert Jordan je toho dokladem a jeho sága bude už navždy patřit k tomu nejlepšímu z klasické fantasy… Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce za sebou vzpomínky, jež se mění v pověsti. Pověsti blednou v mýty a dokonce i mýty jsou dávno zapomenuty, když se věk, jež se zrodil, vrátí. Ve třetím věku, věku proroctví, jsou svět a čas v rovnováze. Co bude i co je by mohlo padnout do rukou Stínu.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Fantom PrintOriginální název:
The Eye of the World, 1990
více info...
Přidat komentář
Mě tahle knížka hodně zklamala. I kdy jsem si koupil dvě knížky, po první jsem už nepokračoval. Je to jako bych četl Pána Prstenů, už od začátku. A nemám rád, když jsou postavy hloupé, a tady byly tak hloupé, že jsem musel číst dál, jestli se třeba nepoučí, nebo jestli za tím něco není. A nebylo. Přijde mi, že to byli zápletky pro zápletky. Pojďme udělat něco stupidního, aby z toho vznikla nějaká záchrana nebo další zápletka.
Když jsem tuhle knihu začala číst, nenapadlo mě, že mě to tak chytne. Očekávání jsem neměla příliš vysoká, protože z mého pohledu je nejlepší fantasy od Tolkiena. Je pravda, že mi trvalo docela dlouho než jsem se do knihy začetla, ale pak už to šlo vlastně samo. Překvapivě mě to zaujalo natolik, že se pustím do dalšího dílu. A kdo ví, třeba nakonec přečtu celou sérii.
Příběh sice měl potenciál, ale charaktery postav dílo zničily. Nevím, zda je to nějaká móda vytvářet slabomyslné, hloupé a nudné hlavní hrdiny. Kterým samozřejmě vše vychází a získají, po čem touží - prostě protože se spisovateli chce. Příběh se děěěěěsně táhnul, ale na druhou stranu styl vyprávění byl dobrý a vtáhlo mě to do děje. Magie se mi taky líbila, přestože Svět snů tam zůstal téměř nevyužit.
Tak konečně dočteno.
První problém - formát a font. Kniha je celkem velká a písmena až příliš malá. Jedna strana obsahuje docela dost nahuštěného textu.
Druhý problém - začíst se. Rozjezd příběhu je fakt zdlouhavý a vše je roztahané (nemůžu se asi ale divit u série, co má 14 dílů :D). Autor zabředává do sáhodlouhých popisů všeho možného a nějaká akce je v knize za odměnu, když přečtete několik stran zbytečné výplně. První polovina je fakt nudná. Druhá polovina už je lepší, dokonce jsem si zvládla oblíbit jednu, dvě postavy, ale celkově z toho vychází jen průměr v klasické fantasy.
Prý jsou další díly lepší, zkusím tomu dát šanci, ale rozhodně to není nic, co by mě uchvátilo na první přečtení..
Jsem v rozpacích. Dvakrát jsem ru knížku odložila. První polovina mi přišla strašně ukňouraná ale druha část se rozjela a jsem zvědavá jak to bude dál. Občas nějaké blbosti v překladu ale jen občas. Dávám 3 1/2 *.
Oko světa jsem rozečetl kdysi ještě v době dvousvazkovosti a teprve teď jsem ho dorazil...
Jsem nadšen, okouzlen a zažívám příjemný návrat do časů minulých...časů pověstí, válek síly a spousty dalšího. Proč? Protože Jordan vytváří prototyp, mýtus, archetyp a čertví co ještě dalšího.
Tady se nedá úplně říct, že autor používá klišé, protože za něj to zřejmě klišé ještě nebylo, nebo aspoň ne tolik. Kolo času rozehrává high fantasy šachovou partii se všemi potřebnými figurami - vyvoleným, starým motivem, který se po letech vrací a je prorokován, Temným, Světlem, Stínem, průvodci, posluhovači a nohsledy na obou stranách a tunou drobných detailů, které vytváří nádherný svět, kde všude něco čeká nebo číhá.
V Randlandu je to jako v Azerothu - kamkoli přijdete, čeká vás nějaký příběh, místní podrobnost, několik vypíchnutých detailů. Akorát těch questgiverů je tu hodně málo, takže se postavy drží na linii ústřední výpravy a po cestě občas seberou někoho, kdo se k nim chce přidat.
Některé recenze vytýkají Jordanovi nepřílišné jazykové nadání. Jenže já to považuju spíš za výhodu. Díky nijak oslnivému jazyku se kniha čte zcela hladce a člověk nemusí mít výčitky, pokud občas přeskočí nějaký popis nebo z velkých odstavců zachytí jen pár podstatných informací.
Nu, čas na pořádné Velké Hledání;-)
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "10. Kniha autora, od kterého jste ještě nic nečetli"
První díl mamutího cyklu Kola času je vlastně takový road trip, který si v lecčems nezadá s putováním Froda Pytlíka k Hoře osudu. Podobností mezi Okem světa a Tolkienovým magnum opus si pozorný čtenář všimne poměrně hodně. Mnohdy se na povrch derou i některé žánrová klišé. To však není Jordanovi větší problém odpustit. Vzhledem ke staří díla některá tato klišé spíše vytvářel, než se na nich nestydatě přiživoval.
S Okem světa jsem se mořil skoro měsíc. Kniha s velkým formátem a velkorysým přídělem písmenek na stránku bohužel není místy úplně strhující a občas dlouhé kapitoly přešlapuje na místě.
Tím však nemyslím, že by bylo Oko světa špatně napsané, úchvatná je především pečlivě budovaná a postupně odkrývaná historie a mytologie světa. Ne nadarmo obsahuje kniha na konci obsáhlý rejstřík pojmů, postav a míst. Snad jen to šílené slovní spojení "nebuď labuť" si mohl překladatel odpustit.
Se samotnými postavami už to tak zářné není. Některé jsou zajímavé (protagonista Rand, Moiraine, Perrin, Zelený obr), jiné méně. Přišlo mi, že si Jordan úplně nevěděl rady s ženskými charaktery. V příběhu mají spoustu prostoru, ale v drtivé většině případů se chovají jako popudlivé a protivné krávy. Taková vědma Nyneiva působí daleko více jako věčně rozčílená puberťačka, než mladá ale vyzrálá moudrá žena. Svět Kola času prozatím působí jako despotický matriarchát, kde mužské postavy se sklopenýma ušima poslouchají mocné ženy. Jordan tímto přístupem udělal ženským charakterům takovou medvědí službu. Sžívat se s nimi totiž budete opravdu obtížně.
Naopak kvituji vyobrazení řádu Dětí světla, na kterém autor krásně ukazuje staré známé, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly.
Z Oka světa mám tak přeci jen trochu rozporuplné pocity. I po první knize ze čtrnácti už musím uznat, že jde o jeden ze základních kamenů hrdinské fantasy. Mytologie, padouši i hrdinové jsou obstojní a v příběhu se už teď hraje se zatraceně vysokými kartami. Na druhou stranu bych si dovedl představit lepší práci zejména s ženskými postavami a trochu zajímavější motivy než neustálého prchání z hostince do hostince s trolloky a mizelci v patách. Zázračných záchran na poslední chvíli by taky mohl autor ubrat.
Kniha byla dárkem k Vánocům v roce 2018 od přítelkyně Tessi2502 , které tímto děkuji :)
Zkráceně? Začátek tisíce stránek dlouhého dobrodružství v jednom z pilířů hrdinské fantasy. Na pečlivě budovaný svět se živoucí historií zatím bohužel některé postavy ztrácí a vyprávění občas přešlapuje na místě a neustále opakuje již řečené. Putování Randa a jeho přátel tak občas není ani zdaleka tak poutavé, jak by mohlo. To, že mne při prvním setkání Kolo času úplně neuchvátilo, však neznamená, že v tomhle kolosu nebudu pokračovat.
Hodnocení na DK v době přečtení: 81 %; Moje hodnocení: 70 % jako 148. hodnotící.
Když se Duna Franka Herberta zkřížila s béčkovou vysokou fantasy, kde nemají nic lepšího na práci, než zachraňovat svět před zkázou, vzniklo Kolo času. Jen místo Bene Gesseritu se tu plouží Aes Sedai a místo Fremenů divošští válečníci, jejichž název jsem jaksi pozapomněl. Snad mi odpustíte.
Pochopte, celá série by nebyla vůbec špatná, kdyby ovšem pan Jordan byl býval lepší spisovatel. Nebo alespoň ne tak děsivě ukecaný.
To ostatně můžete posoudit sami, protože konec série za zesnulého Jordana dopisoval Brandon Sanderson, který má rozhodně solidnější tah na bránu. A podle mého skromného názoru to je znát.
Tak či tak, série se s časem stává zajímavější, protože čtenář se lépe orientuje v nabídnutých postavách a někdy, alespoň v mém případě, vydrží číst, popřípadě přeskakuje, aby se dozvěděl, jak to tedy dopadne.
Navíc se prý na Západě chystají Kolo času zfilmovat, aby měli další potravu pro nenáročné diváky, co hladoví, když jim skončila Hra o trůny. Pokud se ovšem toho chopí stejní nazdárci jako ti, kteří pozoruhodným způsobem zprznili Zaklínače, pak nebohý pan Jordan bude v hrobě rotovat.
Čest jeho památce.
První díl této velkolepé fantasy ságy se mi bude hodnotit poněkud obtížně. Pokud bych měl knihu hodnotit samostatně, dostala by horší hodnocení, ale jelikož ji považuji za spíše takový rozjezd do dalších dílů, lze jí některé věci odpustit.
Na prvním místě musím říct, že knihu považuji za velmi dobrou. Již dlouho jsem nečetl takto epické dílo, do kterého se člověk může opravdu ponořit a zkoumat cizí světy. Je to zase něco jiného oproti akčním rychlovkám.
Co mi ovšem vadilo? Že ač příběh považuji za zajímavý (v rámci high fantasy), tak je psán nezajímavě. Napínavé situace vůbec nejsou napsány napínavě. Autor se snažil (možná je to způsobeno překladem, to nedokážu posoudit), aby i styl vyprávění měl punc zastaralosti. Používá zbytečně komplikovaná dlouhá souvětí s větnou skladbou netypickou pro dnešní češtinu.
Při čtení mi vadily i další na první pohled drobnosti. Spojování staročeských výrazů s cizokrajnými jmény (např. pantáta al´Vere) mi prostě nesedí. A jiná jména taky nebyla zvolena příliš dobře, kolikrát se mi stálo, že jsem se zasekl při čtení jména hlavní postavy Tam (někdy šlo o příslovce). Fakt by mě zajímalo, jestli se v originále jmenuje Therein?
Velmi pozitivně ale hodnotím propracovaný a zajímavý svět. Opravdu mě bavilo pronikat do různých tajemství tohoto světa, objevovat, jací lidé a jak v něm žijí.
Rozhodně kladně hodnotím i mapu, která je součástí vydání a kde můžete sledovat místa, v nichž se příběhy odehrávají.
Já určitě budu pokračovat ve čtení dalším dílem. Pokud máte dostatek času a chcete se ponořit do jednoho z nejrozsáhlejších knižních fantasy, pusťte se do toho právě s Okem světa.
Po knize jsem pokukovala hodně dlouho až jsem si jí nakonec koupila na knižním veletrhu. Prodavačka mi ještě říkala, jak je kniha skvělá a že mi jí doporučuje. O to víc jsem se na knihu těšila.
Tak z 85% mi příběh připadal nudný a zdlouhavý, což ještě více podtrhly sáhodlouhé popisy. Kniha se mi četla špatně, několikrát jsem jí dokonce odložila a pustila se do jiného díla. Postavy ani hlavní zápletka nebyly špatné, jen kdyby obojí bylo zasazeno do akčnějšího a čtivěji napsaného příběhu.
Musím se přiznat, že ač jsem si tuhle knihu vybrala sama, dlouho jsem se odhodlávala k těm 500 stránek. Jako v každé první knize delší série je tu spousta informací, jmen, tvorů a netvorů, ve kterých se musí čtenář teprve zorientovat. Možná proto jsem četla knihu pomaleji, než jsem zvyklá. Krásně napsáno, krásný svět, příběh, občas mi to přišlo dlouhé, ale nakonec to nevadilo. A upřímně mě překvapilo, že kniha byla vydána v roce 2010. Kde jsem byla? Pravda, dříve jsem četla fantasy spíše sporadicky, až teď si to užívám. Takže doporučuji a naštěstí mají u nás v knihovně další díly:).
Oko světa mě draplo už během prvních stránek a velmi brzy jsem pochopil, že fantasy svět Jordana a jeho mytologie je až příliš rozsáhlý a složitý na takového malého človíčka jako jsem já. Vzhledem k tomu, že jde o první díl předpokládám lepší vhled do dějin světa s každou další přečtenou knihou, ale prozatím to byl celkem oříšek. Oko světa se mi moc líbilo. Na můj vkus je zde příliš magie a mám raději postavy, které nejsou ani dobré ani zlé, ale já nejsem autor a Jordan to zvládl moc dobře. Svět a jeho problémy jsem si dokázal rychle představit, přestože v něm mám ještě co objevovat a na ne uplně tradiční nelidské tvory a potvory jsem si také zvykl rychle. Už teď jsem zvědav na pokračování.
Musím ocenit zajímavý námět. Na mě je popis děje moc těžkopádný a pomalý. Knize by možná prospělo zjednodušení děje a méně detailů. Ovšem chápu, že některým lidem tyto fakty nevadí.
Ano, děj docela dost kopíruje Tolkiena... ale já se bavil. Mám rád rozsáhlé popisy a detaily o fantasy světech, a obojího mi zde Jordan poskytl dostatek.
Fakt, že zde nejsou žádné černobílé postavy, jen jasní hrdinové a zloduši mi ani moc nevadil, protože se mi líbily osobnosti hlavních hrdinů, a během jediné knihy jsme se s nimi zžil víc, než s hrdiny Tolkiena během celé trilogie.
Hodnocení celé série. Jordanovo kolo času je nejspíš nejrozsáhlejší série, jakou jsem ve svém životě přečetl. Na počet stran je rozsáhlejší než Malaz. Četl jsem to asi 2 roky. Vždy 2 díly, pauza pár měsíců, 2 díly atd. Ze začátku se to rozjede jako fantastická série a prvních asi 5-6 dílů je výborných. Pak Jordanovi začne lehce docházet dech a knihy cca 7-10 jsou trochu hluché. Bohužel Jordan zemřel před dokončením série, ještě před smrtí však přenechal podrobné instrukce k dokončení cyklu Brandonu Sandersonovi, který si na tom vlastně udělal jméno. Poslední kniha celého cyklu (Paměť světla) ještě není tuším přeložena do češtiny, ale četl jsem ji anglicky a Sanderson odvedl fantastický kus práce. Změna autora není skoro poznat a pokud ano, tak k lepšímu. Celý příběh a celý svět je epický a svou zápletkou trochu připomíná Pána prstenů. Mágové v minulosti experimentovali a prokopali se skrze realitu, kde narazili na Temného. Muži díky tomu ztratili schopnost magie a magie zůstala pouze ženám, proto jsou pouze čarodějky. Co je na celém cyklu trochu iritující jsou nekonečně detailní popisy oblečení všech postav a taky některé hlavní hrdinky. Za celou sérii dám 4 hvězdy, přičemž platí, že za díly 1-6, 11-14 bych dal hvězd 5
jsem strašně vděčný za nové vydání. Krásná obálka (u celé série) a hlavně dva v jednom. Stejně jako v případě Meče pravdy. Jednu hvězdu ubírám za rozvláčnost děje.
Můj pokus o opětovný návrat k fantasy žánru se povedl. Třináct dílů (nebo kolik) je obrovské množství, ale věřím, že to zvládnu :).
Na Kolo času jsem se těšil. Četl jsou spoustu recenzí, a když jsem viděl i ten fandom, který tyto knihy mají, řekl jsem si, že se do toho pustím. Nebylo to úplně to, co jsem očekával. Jasně, je to příběh o boji dobra se zlem, dokonce bych i řekl, že Jordan si začátek knihy "půjčil" od dědy Tolkiena.
Jordan vlastně je takovým americkým Tolkienem. Používá podobná témata (i když teda nevím, jestli Tolkien ve svých dílech opěvoval feminismus, to už si nepamatuji) a má i krásný a vcelku těžký jazyk (četl jsem v aj). Postavy byly propracované, dialogy občas trochu klišovaté, ale celkově se mi to asi líbilo. Až budu mít čas dočíst zbylých 13 (!) knih, tak se do toho asi pustím. Teď ale od Kola času potřebuji trochu pauzy.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Oko světa |
| 2019 |  Kolo času 0–14 (komplet) |
| 1998 | Oko světa 1 |
| 2016 | Bouře přichází |
| 2017 | Vzpomínka na světlo |
Prvá polka knihy sa výrazne podobá na Tolkiena, ale musím prihliadnuť na dobu kedy táto kniha vyšla a v ktorej každý vydavateľ chcel svojho Tolkiena. Postavy sa niekedy správali hlúpo, čo mi najviac prekážalo. Ale v druhej polke knihy sa autor rozbehol a príbeh ztemnel a koniec bol napínavý. Začiatok tejto mohutnej série som si užil.