Velké hledání 2
Robert Jordan (p)
Celá staletí potulní kejklíři vyprávěli příběhy o ztraceném Valerském rohu, bájném rohu, který přivolá mrtvé hrdiny všech věků. Roh byl objeven – jen aby byl vzápětí ukraden spolu s dýkou z Shandar Logotu, na níž závisí život Mata, přítele Randa al´Thora. Nesmírně těžký úkol získat věci zpět teď mladého Randa tíží, protože tím, že bude pokračovat v hledání, se zároveň přiblíží naplnění osudu, kterému se chce zoufale vyhnout. Ale hledání Valerského rohu je jen začátkem Randovy dlouhé cesty k odhalení…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1998 , NávratOriginální název:
The Great Hunt, 1990
více info...
Přidat komentář
Moc pěkné pokračování série. Je vidět, že autor se posunul a našel svou cestu, jak se vymanit z Tolkienových opratí a v tomto příběhu to dokazuje.
Co mi asi mírně vadilo je absence jakýchkoliv akčních scén po většinu knihy. Politikaření, cestování, náhodná setkávání a plány uvnitř plánů jsou moc fajn, přesto myslím, že by této knize více akce prospělo. Většinu knihy jsem měl pocit, že samotný děj se vleče skoro šnečím tempem. To pak vynahrazoval závěr, kdy se Jordanovi povedlo zkonvergovat dějové linie do jednoho místa a času a zakončení bylo prostě parádní. (Ačkoliv ta konvergence byla udělaná maličko na sílu)
Jako všude jsou postavy, které mě bavily a oblíbil jsem si je, ale jsou i takové, které bych klidně oželel a stejně jako u prvního dílu si myslím, že autor mohl být k hlavním postavám neúprosnější. Pak je skupina postav, které zde tvoří víceméně jen vatu a autor je nejspíš využil v dalších dílech. Velmi oceňuji, že postavy jednají uvěřitelně a pokud dělají něco nelogického, tak čtenář chápe, proč to tak je a jaké emoce v danou chvíli hrdinu donutily jednat tímto způsobem. Další věc, kterou chci zmínit je fakt, že Hvězdnou bránu od této chvíle považuji za silně neoriginální :-D
Celkově dávám stejně jako Oku světa 4*. Přestože tohle bylo lepší, než první díl, na plné hodnocení to za mě ještě není. Těším se na pokračování, hodně otázek zůstalo nezodpovězeno.
Přečteno rychle, mám pocit, že to má našlápnuto k další mé oblíbené sérii. Super finále.
(SPOILER) Po dlouhé době kniha, kterou jsem musel dočíst i za cenu, že jsem šel spát v pozdních nočních hodinách. Ale abych jen nechválil, tentokrát mám i nějaké výhrady. Především nevím, proč musel autor z hlavních ženských hrdinek udělat hlupačky, naivní a důvěřivé káči - to nenašel jiný způsob, jak je dostat na místo závěrečného střetu? A pak ten samotný bombastický závěr - když tohle je teprve závěr druhého dílu a je jich ještě tolik, co musí autor udělat, aby ho ještě překonal a neopakoval se? No, jsem vážně zvědavý.
Tady si myslím, že to celé mělo skončit. Je to první díl, který se konečně úplně zbavil ocásku Pána Prstenů, propojil osudy všech postav, všech dějových linií a poslal je krásným obloukem do výborného, dramaticky krásně vygradovaného finále, kde konečně daly všechny postavy a části příběhu konečný smysl.
Vážně nevím, proč se Jordan rozhodl to dál natahovat. Vždyť tohle mohl být skvělý konec.
Zatím nejlepší díl. Díl, ve kterém se stále něco dělo. Hlavně se v něm spoustu věcí "vyřešilo". Dosáhl epických rozměrů, zejména v závěrečné bitvě, která, byť byla krátká, nebyla obyčejná. Neméně vydatná dějová linka, proběhla při osvobozování Egwain, pod velením Nyneivy. Šlo v podstatě o tajnou operaci, tudíž protiklad k oné monstrózní bitvě, takže si člověk přišel na své v obou případech. I když je příběh stále otevřený, takhle by to v podstatě mohlo skončit. Ale podle množství knih, jsem stále na začátku. Takže jsem zvědav, jestli nepůjde o takzvanou nastavovanou kaši...
Příběh neusíná, zvolna, ale velmi čtivě se stále vyvíjí a graduje. Jordan umí i "kingovskou" stránku, jeho Černý vítr ve mě vyvolal nepopsatelný pocit..něco mezi zhnusením, děsem a fascinací...dobře, že je jen naťuknuto :-).
Štítky knihy
hrdinská fantasyAutorovy další knížky
2012 | Oko světa |
2019 | Kolo času 0–14 (komplet) |
1998 | Oko světa 1 |
2016 | Bouře přichází |
2017 | Vzpomínka na světlo |
Druhý díl si drží kvalitu, ale napálit tomu plný hodnocení prostě nejde a to ani zdaleka. Akce je tu přibližně stejně jako v díle predchozím, to znamená nijak zvlášť a když na ni dojde, je hned pryč. Třeba Randův souboj s Turakem, jiným mistrem šermířem, odvane úplně do prázdna a vůbec jsem si ho neužil. Jordan to odflákl popisem postojů a pozic a šlus. Stejně tak závěrečný boj. Začalo to tak nějak, že by to mohlo směřovat k nějaké velkolepejší akci, ale ani se to k ní nepřiblížilo. Záporák se mi jeví jako dost bezcharakterní plivanec,
prostě jen víte, že se tam občas zjeví, víc si užijete jeho noshledů a stoupenců, a v tom, právě díky nedostatku akce, kniha dosti pokulhává.