Srdce zimy 2

Další nekonečné "kde nic tu nic", mapující stále více zpomalující, už tak extrémně šnečí - tempo vyprávění. Byl jsem zvědav na slibované velké finále v podobě Randova očišťování Saidínu. Nebo Saidaru, nebo jak se ta blbost jmenuje.

Dočkal jsem se nekonečného popisu proplétání magie, které mě nezajímalo. Originální pojetí magie už RJ představil a babrat se v tom donekonečna dál, bez dějového opodstatnění, mě netankuje.

Zaprodanci a temní druzi se k Randovi v tento okamžik stahovali jak mouchy na žárovku a sestry Aes Sedail a další měly za úkol Randa během čarování chránit. Nějak jsem se ve zmatečném popisu ztrácel v tom, kdo co dělá, kdo kam jde, kdo koho kde viděl a kdo co udělal a nezaznamenal jsem žádný konflikt, žádné boj, vlastně ani žádné nebezpečí, jen aby mě náhle věta "Zaprodanci byli všichni rozprášení" totálně uzemnila. To, že RJ nemá smysl pro napětí, drama, plynulost příběhu, gradaci děje, ani konflikty je jasné každému, kdo na Kolo Času jen sáhl, ale že velké finále smete ze stolu zcela bez zájmu jak včerejší smetí, jsem nečekal ani já.

Už jsem se dostal do bodu, kdy mě u téhle série přestává držet i mé zvrácené "guilty pleasure", kdy se chytám za hlavu nad tím, jak moc je to špatné a nevěřícně kroutím hlavou nad tím, že to Jordan fakt myslí vážně. Spíš se v tomhle ohledu poslední dobou držím za hlavu u každé věty, kterou přečtu. A to už je nějaká spousta ukroucených a chytnutých hlav !

Pro mě je to největší čtenářský očistec, největší výzva prokousat se něčím, co se fakt nedá. Už tady ani nepoznávám slabý záchvěv potenciálu, který kdysi vybublal na povrch ve skvěle vypointované druhé části druhého dílu ságy. A jen čekám na Sandersonův zásah a doufám, že z tohohle bahna ještě ke konci zvládne udělat dobrý příběh.