Stín se šíří
James Oliver Rigney, Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519976/bmid_stin-se-siri-tdv-519976.jpg
4
164
164
Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce za sebou vzpomínky, jež se mění v pověsti. Pověsti blednou v mýty a dokonce i mýty jsou dávno zapomenuty, když se věk, jež se zrodil, vrátí. Ve třetím věku, věku proroctví, jsou svět a čas v rovnováze. Co bude i co je by mohlo padnout do rukou Stínu. Rand al'Thor se prohlásil za Draka Znovuzrozeného a nyní musí naplnit proroctví, že ochrání svět před návratem Temného. Mezitím v síních Tar Valonu Aes Sedai odhalily agenty temnoty ve vlastních řadách a v Aielské pustině uchovává ukryté město tajemství určené pouze několika málo vyvoleným. Ve víru nejistoty, rozdmýchaném protichůdnými zájmy Aes Sedai, Aielů, bělokabátníků, Mořského národa, Seančanů a Zaprodanců, se Rand vydává do tajemného Rhuideanu hledat odpovědi, aby mohl naplnit svůj osud.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2023 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Shadow Rising, 1992
více info...
Přidat komentář
Jeden z nejakčnějších a nejsilnějších (na tloušťku, vlastně i na emoce) dílů Kola času se zpočátku tuze vlekl. Intrikovalo se, plánovalo, připravovala se půda pro tu záživnější polovinu knihy.
Robert Jordon rozšiřuje svou mapu světa a dostáváme se do míst, o kterých jsme v předchozích slyšeli jen z povzdáli, ba i dokonce se vracíme na místa, kde to všechno začalo - Dvouříčí (Edmondova role). Dostává se nám velmi zajímavého náhledu do historie, kultury Aielů. Dozvídáme se více o temných posluhovačích. Jordonův svět je barvitý, spletitý a rozmanitý. Dokonale vymyšlený a čtvrtou knihou to Jordon výrazně podtrhává.
Dějové linky se opět rozdělují podle toho, kam směřují hlavní postavy.
Perrin se vrací domů a je na něm znát, stejně jako u všech, velká změna. Z obyčejného kováře se stává "velitel", který dokáže naplánovat útok i obranu, velitel, který několikrát překvapí projevem hlubokých citů. Jordon si začíná pohrávat s prohlubováním charakterů a to mě strašně baví.
Perrinova linka je za mne druhá nejvýraznější, ačkoli všichni slibovali, že kniha patří převážně jemu, stojím si za tím, že hlavní hrdinou tohoto dílu je Rand, který se dostává hlouběji do světa svých předků, bojuje s osudem vyvoleného tak, že se snaží lépe pochopit proroctví a zjišťuje, že jejich výklad nemusí být vždy jednostranný. Skoro se mi zdá, že svůj osud přijímá a vydává se mu vstříc. Jeho změna je patrná již od prvních stránek této knihy a ačkoli se občas může zdát, že "šílí", přijde mi naopak jako normálně chovající se člověk, kterému na bedra osud naložil moc. V jedné náročné chvíli, kdy je těžce raněn, přemýšlí o tom, jak jednoduchý a šťastný život mohl jako ovčák mít. V tu chvíli mi přijde tak strašně lidský, že kdybych ho mohla obejmout, udělám to.
Matt se kupodivu přidává na cestu k Randovi. Dostává se mu také určité změny, jejíž řádnými svědky nejspíš teprve budeme. Jsem strašně zvědavá, kam dál se posune. Je neskutečný, kam se tito tři mladí kluci posunuli a strašně si to užívám.
Zato děvčata tomuto dílu dávají na frak (proto mínus jedna hvězda). Obzvláště když jsou spolu. Intrikují, podlézají, chovají se nevyzpytatelně, nelogicky. Uhlazují si šaty a tahají se za cop. O svých vyvolených (mužích, do kterých jsou zamilovaní) mluví jako o hlupácích, kteří potřebují vést. Robertovi musely v minulosti ženy hodně ublížit, protože takhle nesympatické hrdinky jsem už dlouho "nepotkala". Nyneiva a Elain se vydávají do Tančika, odhalit černé Aes Sedai. Nejzajímavější z této linky je odhalení minulosti kejklíře Toma. Velmi zajímavá postava je Lanfear. Přála bych si, aby tohle tisícstránkové monstrum mělo ještě o sto stránek více. A aby se věnovaly jí.
Vesměs se Kolo času stále velmi dobře točí, občas ubírá na otáčkách a někdy se rozjede na plné obrátky. Nabízí toho spoustu a chce jen dvě věci: pozornost a trpělivost. Pokud toto Kolu času dáte, budete velmi dobře odměněni.
Přečíst čtvrtý díl Kola času mi trvalo daleko déle, než jsem očekával. Oproti předchozím knihám je totiž razantně delší, což je asi i jeden z problémů, který s touto knihou mám.
Ne, že by mi vadila délka sama o sobě jako spíše z mého pohledu naprosto nezáživná první cca čtvrtina knihy a spousta různých dějových odboček, které se zatím jeví jako dost slepé (ačkoliv některé budou nejspíš v dalších dílech hrát významné úlohy).
Poté, co jsem se prokousal nudnějším začátkem nabraly všechny příběhové linie skvělé obrátky a bavily mě všechny části a každá něčím trochu jiným. Nedokážu ani vybrat, která byla nejlepší. Aielové jsou super, Aes Sedai se špionážní příchutí taky a dokonce jsem v tomhle díle začal mít rád Perrina.
Jak už je podle mého u Kola času zvykem závěr byl opět zbytečně přepálený a zrovna tomuto dílu by něco trochu klidnějšího prospělo. Přestože oproti předchozím svazkům Jordan mírně ubral páru, ještě stále to není úplně ono. V takhle dlouhé sérii prostě není potřeba mít bombastické vyvrcholení v každém díle.
Celkově strhávám jednu hvězdu za příliš rozsáhlý a relativně nudný úvod a naopak příliš zhuštěný a přepálený závěr Randovy linky. Každopádně velmi kvalitní díl, který mě od série rozhodně neodrazuje.
Po předešlých dílech, kdy jsem si víceméně udělal pořádek, jak v nepřeberných charakterech, tak na mapě, se celý Jordanův svět nezadržitelně začíná dostávat do varu. Nevadilo mi tedy proplétat se více příběhovými liniemi, na čím dál vzdálenějších místech světa a sérii to v tomto díle jen prospělo.
Co nejvíce prospělo mě, je transformace Séléne v Lanfear, kdy se z opravdu protivné postavy, stává zatím moje nejoblíbenější (nejméně předvídatelná, takže pro možné dějové zvraty ta nejnadějnější)
Celé sérii zatím tudíž chybí, snad jen nějaké to větší neočekávané překvápko (příběhový zvrat), v které nezbyde než doufat v dalších dílech.
Štvrtý diel pokračuje v zabehanej dejovej línii, Koleso sa otáča a deje sa naozaj kopec zaujímavých vecí. Tu už viac začínajú kryštalizovať sila ako aj samotné povahy hlavných postáv (Perrin tu má naozaj fenomenálnu dejovú linku) a stále sa dokáže nájsť niečo, prečo sa fakt oplatí tento epický kolos čítať ďalej.
Stín se šíří z míst, kde Drak znovuzrozený skončil.. Kniha drží styl a tempo předchozího dílu, což jí svědčí - narozdíl od počtu stran, který mohl být nižší.. nenudila jsem se, ale určitě by příběhu nijak neuškodilo, kdyby některé pasáže byly stručnější.. Hlavní postavy za sebou již mají velký kus cesty a je očividný jejich vývoj. Dočkáme se i několika zajímavých zvratů.. za mě 4,7 *
Tak táto časť sa mi naozaj páčila. Dej ubiehal svižne, bol napínavý, všetci mali svoju úlohu a snažili sa ju plniť – možno tých úloh a dejových liniek bolo trošku priveľa, ale aspoň to odsýpalo. Postavy som si stále nejak neobľúbila, ale už je to trochu lepšie, ako v predchádzajúcich častiach. Na Perrina sa totiž nalepila Faile a to je tak príšerne otravná a strašná postava, že oproti nej sa všetky zdajú skvelé (ešte aj Mat). Perrin je podľa mňa jedna z tých zaujímavejších postáv, ale stále ma pri sebe niekoho, kto mi skutočne lezie na nervy – predtým to bol Mat, teraz to je Faile. Pri postavách mi tiež vadí, že strašne veľa ženských postáv sa začína na E a potom sa v tom občas strácam – Egwain, Elain, Elaida, Egeanin... Tiež všetky ženské postavy sú strašne výrazné, emancipované a všetko musí byť podľa nich, ale zas asi lepšie, ako keby si mali nechať od mužov skákať po hlave. Veľmi sa mi páčilo zobrazenie kultúry Aielov a ich história, o tom celom svete ani nehovoriac – celý rozsah tejto série je skutočne epický a na ďalšiu časť sa celkom teším.
Další krásná kniha ze série Kola času. Bohužel poprvé u knih z této série jsem se místy trochu nudil. Hlavně pasáž z Rhuideanu mi připadala zdlouhavá a ne zas až tak moc čtivě napsaná. Dále postava Mata mi připadá zatím úplně zbytečná. Celou knihu nemá výraznější a zajímavější příběh, což mi připadá trochu škoda.
To je ale vše, co mohu vytknout, kniha je totiž jinak nádherně napsaná, celý svět mě začíná pohlcovat víc a víc a postupná gradace každého dílů až k monstróznímu finále je prostě perfektní. Totálně po tomhle díle zbožňuji Perrina, mám ho snad ještě radši než Randa...
Jak jsem psal již dříve, dívčí postavy mě neiritují, tak jako ostatní čtenáře. Je pravda, že Nyneiva je trošku paličatá horká hlava, ale k její osobnosti to tak nějak patří. Jinak všechny ostatní ženské postavy jsou podle mě perfektně propracované a já je mám opravdu rád.
Zatím každá kniha série má pro mě stejný postup: Rychle se začtu, pak mi připadá, že děj začne hodně zpomalovat a najednou posledních 200-300 stran se od knihy nemůžu odtrhnout ani na sekundu, dokud nemám dočteno. Moc se těším na další díly!
Štvrtá kniha tejto série sa mi zatiaľ najviac páčila. Autor vyborne zvláda finále svojich kníh, kde dej naozaj vygraduje. Ženské postavy sa tvária, že zjedli všetku múdrosť sveta, ale prekvapivo mi to pri čítaní neprekáža. Rand je rozhodný a nepredvídatelny. Perrinova linka je v tejto knihe vyborná. Tak a teraz pokračovať piatym dielom.
Souhlasím s anna5940. Ženské postavy se chovají jako by spolkly všechnu moudrost světa. Za mě 2 ženské postavy jsou na pár facek.
Tohle je už 4 kniha a je to propracované, jen mi vadí to opakování kdo je kdo, co co znamená atd. Díky tomu by byla kniha kratší. Ale stojí za to si to přečíst.
Tak, doufám že teď nebudu úplně za blbce a že to třeba někdo vnímá stejně ale jak roste číslovka na knihách, všechny postavy na mě působí víc a víc debilně (fakt to lépe říct nejde..)
Nechápu jejich chování, nechápu proč to z nich autor dělá ale dost to upozaďuje to pro mě důležité - příběh.. Skřípu zuby, přeskakuju odstavce a doufám že se brzy přelouskám k Sandersonovi.
Tuhle sérii miluji i když ji musím cist s přestávkami, jediné co mi leze na nervy je,že se tady celou dobu ženy chovají jako kdyby věděli všechno a muži byli jen naprostí tupci, neschopní udělat cokoliv správně bez jejich dohledu a to jsem sama holka. Na druhou stranu je dobře že většina ženských postav nejsou žádné ubrečené chudinky čekající na pomoc
I když Jordan stále drží laťku vysoko, tak je naprostá škoda, že se tolik bojí zasahovat do předvídatelného děje, trochu svoje hlavní postavy potrápit, nebo je naopak postavit do situace která pro ně není úplně běžná a není klišé. Chybí mi tu jakékoliv zvraty a šokující momenty, ale ještě je tu spoustu pokračování, tak nás třeba Jordan vyvede z omylu.
Další díl této ságy mě jaksi poněkud zklamal. Možná je ale chyba jen na mé straně, neboť půl knihy jsem četl papírově a zbytek jako e-knihu, což se ukázalo jako skoro nesnesitelná záležitost. Od této chvíle nedám dopustit na papír.
Tento díl je velmi rozsáhlý a dějově docela nahuštěný. Opět rozbíhající se linie, které se zase spojí, aby část věcí vysvětlily... Nyní si od této série dám delší klid. Ale jednou se vrátím...
Autorovy další knížky
| 2012 |  Oko světa |
| 2019 |  Kolo času 0–14 (komplet) |
| 1998 | Oko světa 1 |
| 2016 | Bouře přichází |
| 2017 | Vzpomínka na světlo |
Kolo času se již pořádně roztočilo a my tak můžeme sledovat naše oblíbené hrdiny, zda je nerozmačká. Opět jsou hlavní postavy rozděleny do několika dějových linek.
Nejdůležitejší je bezesporu Rand, který se konečně rozhodl přijmout svůj osud. Proto se z ovládnutého Tearu vydává k Aielům za Páteř světa, aby naplnil jejich proroctví. Díky tomu se i dozvíme aielskou historii, kterou neznají ani sami Aielové. S ním pak putuje Egwain, která se od Moudrých učí chodit ve snu, a Mat, který by nejraději byl jinde, ale je donucen putovat do Trojí země s Randem.
Pak je tu Perrin, který míří do Dvouříčí, aby ochránil tuto zemi před hrozbou od trolloků, kdy kromě toho se bude muset vypořádat s Dětmi světla, kteří ho považují za temného druha. A stejně jako Rand se bude muset smířit se svým osudem.
Nynieve a Elain se pak vydávají do města Tančiko nedaleko Falme, aby pátraly po černých adžach. Také dojde ke střetu se Seančany.
A také se podíváme do Tar Valoru za Min, kdy tato dějová linie je sice nejkratší, ale nedá se říct, že by byla méně důležitá, než dějová linie s Randem.
Všechny tyto dějové linie byly zajímavé a napínavé. A přestože mě nejvíc vtáhla hlavní dějová linie s Randem, vždy jsem se velmi rychle začetl i do těch dalších. Autor naštěstí moudře zvolil, že nebude přeskakovat tam a zpátky po jednotlivých kapitolách, takže je vždy dost času na to, abyste se do právě probíhající dějové linie dostatečně vžili.
Jedinou výtku mám k finálnímu vyústění, které mi opět přišlo dost chaotické. Začínám mít pocit, že jestli něco Jordanovi nejde, tak to je přehlednost finálních střetnutí.