Kolosální nápad
Michaela van Erne
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135072/kolosalni-napad-135072.jpg
3
13
13
Hrdinka Kolosálního nápadu je stíhána sledem nepřetržitých kalamitních událostí. Ve snaze nevylámat si zuby na nejisté existenci v Nizozemí proniká do tajů kultury a mentality hrdých tulipánů i svérázného přítele a jeho rodiny – přirozeně tolerantní vůči lehkým drogám, nikoli už však vůči bezdětnosti nesezdaného páru. Snad právě v náhlém vlasteneckém pudu či pudu sebezáchovy si pořídí štěně československého vlčáka. Představa o nirváně však tím okamžikem rázem bere za své a prvotní nápad nabírá diametrálně odlišných rozměrů. Co nakonec přinese kolosální nápad?... celý text
Přidat komentář
Nedocetla jsem. Prislo mi hrozne trapny jak si hlavni postava s partnerem porad hledali skulinku na sex. To si z knihy nejvic pamatuju. Jinak jsem k jedne vtipne scene dosla,ale jinak....slabota,bohuzel.
Velké zklamání. Kniha se ke mně dostala v době zavřených knihoven od kamarádky. To je zřejmě důvod, proč jsem jí dočetla (v krizi nelze plýtvat, že :-D). Ale chtěla jsem jí zahodit už po první kapitole. Pořád jsem čekala na nějaký příběh a zážitky se psem, které by mě dostaly, ale přečetla jsem celou knihu a nedočkala se. Škoda. Kdyby knihu napsal spisovatel, mohla to být milá, úzká, příjemná kniha na dovolenou. Nestalo se, bohužel.
Moc jsem se na knihu těšila (jméno autorky, Holandsko, trampoty s čtyřnohým mazlíčkem,...), ale zklamání bylo velké. Spousta zbytečných slov, vyprávění nesmyslně rozvedeno do nejmenších podrobností. Květnatost, o které mluví komentář níže, je pouze velmi mírné označení. Kdyby si autorka vystačila s polovičním počtem stran, prokázala by příběhu i čtenářům skvělou službu.
Rozhodně oceňuju vtip autorky. Na jednu stranu si málokdo co si tak vybavuju tolik vyhrál s češtinou, na druhou stranu mi to místy dost vadilo a květnatost vyprávění podle mě až postrádala smysl. Ale jinak dobrý :-).
Kolosální nápad
Nevolám na chovatele psů, aby si ho uvázali ani se psů nebojím, nicméně ty popisy, co se očekává od chovatele obecně v Nizozemí a zde, mi přišly pozoruhodné. Já bych ráda věřila, že chovatel má psa zvládnutého, ovšem všechno to skákání po oblečení, které jste si nevzali za účelem zablácení a zaslintání, vrčení mi u nohy a hysterické štěkání, ječení na psy a na sebe vzájemně, to mi přijde celkem obtěžující. Proto mi tady vyhovovaly pasáže z toho výcviku, jak se na to jde, když se na to jde dobře. Také mi bylo sympatické, že kniha je prostá nějakých přemrštěných adorací na téma, jak všude je to báječné, jenom zde to stojí za starou bačkoru a o životě v Nizozemí je tam toho dost, co v průvodcích nelze napsat. Akorát jsem přemýšlela, jestli by stejného efektu bylo dosaženo i při menším počtu naturalistických popisů zvratků a průjmů.