Levý břeh
Varlam Šalamov
Kolymské povídky série
< 2. díl >
II. sebrané spisy Kniha poviedok zo sovietskych gulagov. Keď po šiestich rokoch strávených na Kolyme priviezli Varlama Šalamova v januári 1944 do táborovej nemocnice, bol v bezvedomí a pri výške 185 cm vážil 48 kilogramov.Trpel chorobou spôsobenou veľmi namáhavou prácou a dlhým hladovaním. Vďaka nezištnej pomoci niekoľkých lekárov - ako sám píše - "vstal z mrtvých" a neskôr sa stal sanitárom v ústrednej táborovej nemocnici zriadenej v obci Debin na ľavom brehu Kolymy. Ľavý breh znamenal zlom v jeho väzenskom osude - dal mu šancu stať sa znovu človekom. V poviedkach zaradených do knihy Levý břeh popisuje autor s presnosťou chirurga nielen všetko pohlcujúce hrôzy táborov, ale aj skromné gestá tých, ktorí na ľavom brehu zachraňovali ľudské životy. Šalamov mal k lekárom na Kolyme úctu. Boli pre neho jediní, ktorí dokázali rozpoznať a pochopiť ľudské utrpenie a nezriedka mu i zabrániť. Napriek tomu nie sú poviedky napísané s úmyslom ukázať Ľavý breh len ako oázu dobra. Šalamov v nich chce zostať skeptikom, akého z neho urobil tábor: "Zlé by si mal človek pamätať skôr ako dobré." Kniha Levý břeh je súčasťou súborného vydania diela Varlama Šalamova. Projekt GplusG sa pri vydávaní riadi prianím autora a poviedky vychádzajú v zbierkach tak ako ich rozdelil autor.... celý text
Přidat komentář
Příběhy z Gulagů mám rád. Zřejmě proto, že je to něco tak hrozného a tak obludně velkého, až se zdá nemožné, že něco takového mohlo existovat. A proto mě to přitahuje, ty mezní situace, které prožívaly miliony lidí každý den, každou hodinu po několik desítek let. Dnes chcípni ty, já umřu až zítra. Stát ve státě, nekonečný proud nejlevnější pracovní síly na světě.
Nikdy jsem si nemyslela, že mě tak uchvátí ruská literatura, nějaký ruský autor, ale toto je prostě téměř dokonalé. První sebrané spisy se mi možná četli trochu lépe, ale i tato kniha je skvělá. Přiznávám, že u některých povídek mi trochu unikl smysl, ono sdělení, ve kterém je Šalamov opravdový Mistr. Což je ale spíš problém na mé straně přijímače:-) Ale například povídky Akademik, Potomek děkabristy, Výbory chudiny, Výduť srdečnice, Poslední boj majora Pugačova a Americká výpomoc, to jsou opravdové skvosty a klenoty. Knihu určitě doporučuji všem, dokonce mi přijde, že se výborně hodí do dnešní šílené doby. Rozhodně si přečtu všechny knihy.
Neskutočne umelecky, miestami až lyricky podané príbehy o beznádeji, brutalite, psychickom a fyzickom utrpení... v mene "lepších zajtrajškov". Šalamov nehodnotí... opisuje.. A to nevyslovené má nadčasovú silu a neskutočne širokú výpovednú hodnotu..
O poznání političtěji orientované, než první kniha. Řeší se tu jména, procesy, spoustu malých narážek, které neznám a nepoznám, ale hádám, že Šalamov to celé zamýšlel jako jeden veliký cyklus a svědectví, takže je svým způsobem na nic brát každou kolymskou knihu jednotlivě. Nicméně to až na některé části o životě v lágru dost strádá - v tempu a v mém zájmu o to text vůbec číst (politika).
"A Zaslavskij se vrátil do Moskvy a stal se členem Svazu spisovatelů, i když v životě nenapsal nic jiného, než udání."
Kniha obsahuje povídky z prostředí sovětských gulagů. Byly inspirované autorovými osobními zkušenostmi, které si odnesl z mnohaletého potu těchto pracovních táborů, kde vězni museli snášet mrazivou zimu, těžkou práci a mučení ze strany dozorců. Příběhy jsou podány realisticky a syrově.
Tezke cteni, kdo zacina cist z prostredi ruskych gulagu tak pro zacatek spis doporucuji Solzenicyna. Jinak je to kniha dobra, zaroven je to hrozne, gulag jste mohli dostat i za nic, nechtela bych zazit eru Stalina od 30 let. Dite, zena, stary clovek, delnik nebo profesor, to je jedno, stacilo se spatne podivat a minimalne 5 let jistych. A pak nejisty navrat domu, mohli jste dostat vyhnanstvi.
Děs a hrůza Ruských Gulagů. "Radoval se, že dostal jen pět let...." Tisíce nevinných lidí umučených výslechy, těžkou prací v mraze bez jídla, bez základních lidských potřeb. Nesmíme zapomenout a znovu dopustit....
Druhý výběr z povídek, navazující na Kolymské povídky, na které navazuje tematicky, se zabývá nejen prostředím gulagu, ale i, jakkoliv málo používanou, vězeňskou nemocniční péčí.
AD: valentýna
Ruská literatúra chce čas. To nie je víno z "krabice" to je slnko v skle. Každodenný život tiež nie je scénou z akčného filmu. Je to sled plynúcich obrazov. Niekedy rýchlejšie a zmysluplnejšie, inokedy pozvoľna a možno aj bezo zmyslu. Ruská literatúra akoby niekedy postrádala dej, ale drámy sa odohrávajú pod povrchom, je to to nevypovedané a niekedy aj nevypovedateľné. Nie rýchle prestrihy, ale plynulé, niekedy pomalé sekvencie. Vychutnať ruskú literatúru je ako naučiť sa vychutnať dobrý čaj a ten sa zo sáčku nepripraví.
Bohužel jsem nedočetla, ač to nebývá mým zvykem, nelíbil se mi styl psaní, rozvláčné, místy až nudné a mě nic neříkající...
Ten kto čítal „Kolymské poviedky“ bude touto zbierkou možno trochu „zaskočený“. Šalamov sa prezentuje ako autor s trochu iným rukopisom. Psychológia postáv je oveľa členitejšia, komplikovanejšia. Poviedky sú o čosi dlhšie, (stráca sa autorov minimalizmus) možno aj preto ich druhý zväzok,jeho zobraných spisov obsahuje o čosi menej. Ústredná téma Gulag už nedominuje, poviedky sú o čosi „civilnejšie“, časť z nich sa odhráva celkom mimo tábory, časť s nimi súvisí len nepriamo, niektoré sa odohrávajú v pred stupni gulagu Ľjubľjanke. Poviedky, ktoré predtým boli skôr len krátkymi črtami, (kolážami beznádeje) z ktorých mrazilo, niečo v štýle Carvera sa stávajú nositeľmi príbehu, do hry vstupuje „Dej“. Ak by boli Kolymské poviedky „len“ denníkom zúfalstva, tak „Ľavý breh“ možno trochu pripomína pána Čechova a to veru vôbec nie je málo.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Kolymské povídky (40 povídek) |
| 2011 | Kolymské povídky (sebrané spisy I.) |
| 2013 | Levý břeh |
| 2015 | Mistr lopaty |
| 2017 | Vzkříšení modřínu; Črty ze zločineckého podsvětí |
Gulagy, naprostá temnota, ztráta lidskosti, naděje, že ještě existuje dobrý člověk. Kniha vede čtenáře k mnoha zamyšlením nad pokrouceností světa. Styl je vybroušený tak, aby se kniha četla lehce. Přestože lehká není.