S úctou Picpus
Georges Simenon

Komisař Maigret série
< 23. díl >
Jedna z populárních „maigretovek“ neobyčejně plodného autora, který je v žánru detektivních a kriminálních románů v současné době jednou z předních veličin. Komisař Maigret, společná postava 62 detektivek, je detektivem intuitivní metody, detektivem, který se umí vciťovat do života lidí svých případů a umí proto i předvídat. V tomto detektivním příběhu hledá a úspěšně nalézá pachatele vraždy, kterou předpověděla záhadná zpráva na otisku pijáku v jedné pařížské kavárně.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1966 , Mladá frontaOriginální název:
Signé Picpus, 1944
více info...
Přidat komentář


Poslouchala jsem jako audioknihu, překrásně namluvenou panem Vlasákem.
Věřte-nevěřte, toto bylo mé první setkání s komisařem Maigretem v knižní podobě..
Já moc detektivky nemusím. A když už, tak mám ráda ty od Agathy Christie. ( Hercule Poirot a slečna Marplová jsou moji oblíbenci )
Musím však podotknout, že tento okruh se teď rozšiřuje právě o komisaře Maigreta.
Moc se mi to líbilo. Žádná brutalita, či krvavý masakr, případ tzv. na pohodu a komisař je velký sympaťák. Trochu zvláštní je jeho způsob vyšetřování, jakoby nepotřeboval žádné stopy, připadalo mi, že vše vlastně vyřešil jen svým ,, přemýšlením,, a prostě, jak si to vydedukoval, tak to bylo.
Případ sám o sobě také fajn, vražda věštkyně, záhadný starý muž, doživotní renta a pár podvodníků..zaujme, je to milé a člověka to příliš psychicky nezatíží/ nestraší..
Takže pro strašpytlíky ideál!
Určitě si brzy dám i nějaký další Maigretův případ.


Je to pomalé a rozvláčné, dialogy občas zkratkovité, Maigret neustále někde cucající pivo (někdy i pět), přesto to nebylo až tak špatné. Možná jsem málo objektivní, protože se to odehrávalo v Paříži, která už je dnes bohužel jiná...


Maigret tradične nájde páchateľa bez akejkoľvek indície, takže čitateľovi zostáva iba vychutnať si atmosféru a vôňu kalvádosu.


Kratši detektivní příběh s vraždou. Moc stop není, jen jeden záhadný starý pán. Jde opět, jako většinou o intuici Maigreta. Nakonec se dva případy záhadně=jen tak mimochodem, spojí v jeden. Nechybí pivo i jídlo.


Čtení na jedno odpoledne. Dobová atmosféra a kulisy příběhu zaujmou, rozuzlení je předvídatelné a poněkud "spadlé z nebe" - žádné opravdové stopy, pouze géniova intuice.
Zaujala mě bezradnost překladatelky: "Máte ráda horsdoeuvery?" - "Strašně." Maigret zvolil malou restauraci, .. kde jsou horsdoeuvery stejně výtečné, jako hojné." (s. 62)


Krátký detektivní příběh komisaře Maigreta, kde na začátku plno odlišných skutečností dokáže spojit v jedno rozuzlení a vše vyřeší.
Autorovy další knížky
1977 | ![]() |
2007 | ![]() |
1970 | ![]() |
1983 | ![]() |
1979 | ![]() |
Jak jsem zjistila, s knihami Georgese Simenona mám určitý problém. Do tištěného textu této knihy jsem se vůbec nemohla začíst, nebavilo mne to a vlastně by mi celý příběh byl jedno. Jenže jsem se bůh ví proč rozhodla dát příběhu šanci v podobě audioknihy a ejhle, nakonec to bylo vlastně fajn. Ten poslech k práci mne nakonec docela solidně vtáhnul.
Jedná se o takovou tu klasickou detektivní záležitost, kdy se příběh soustředí přímo na tu vyšetřovatelskou práci a čtenář sleduje detektiva, jak postupuje při vyšetřování - byť mu ne vždy vidí do hlavy. Pokud je tohle něco, co vás v knihách moc nebaví, tak asi Maigretovky nebudou úplně pro vás.
Nakonec průměrné hodnocení. Na poslech to nebylo vůbec špatné, ale k příběhu se už vracet nebudu.