Kdo zavraždil paní Skrofovou?
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/3807/kdo-zavrazdil-pani-skrofovou-3807.jpg
4
137
137
Komisař Palmu série
< 1. díl >
Klasik finské literatury Mika Waltari se u českých čtenářů proslavil především svými rozsáhlými historickými freskami Egypťan Sinuhet, Tajemný Etrusk, Pád Cařihradu nebo Jeho království. Milovníci detektivek však vědí, že tento vynikající autor napsal rovněž několik románů s kriminální zápletkou, ve kterých přivedl na svět svou verzi „Velkého Detektiva“ – dobráckého, i když naoko přísného komisaře Palmua, policistu s vášní pro dobrý dýmkový tabák, jenž možná někomu připomene Simenonova Maigreta. Komisař Palmu je ovšem v každém ohledu originál a jeho příběhy jsou nasyceny nesmazatelnou atmosférou severských bílých nocí a slanou vůní přístavního života. I přes svůj finské kolorit však Waltariho detektivní prózy představují literární klenot, jehož vyznění je obecně lidské. Dokladem toho může být i popularita knihy, kterou právě držíte v ruce: poprvé vyšla česky již roku 1941, tedy pouhé dva roky po svém originálním uveřejnění. V nejvyšším patře helsinského činžáku byla plynem otrávena stará paní, majitelka domu. Souvisí tento zločin s její lakotnou povahou, jež byla trnem v oku sousedům v okolí? Anebo zde sehrála roli příslušnost k podivné náboženské skupině, nazývané betlémskou církví? Kdo vlastně zavraždil paní Skrofovou?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , Knižní klubOriginální název:
Kuka murhasi rouva Skrofin?, 1939
více info...
Přidat komentář
Klasická detektivka od autora, který mě celkem dost zaujal. Příběh byl dobře napsaný, rychle plynoucí, hezky se to četlo, ale postrádalo to na konci takový ten "wau" efekt.
Je to už niekoľko dekád, čo som čítal Egypťana Sinuheta, ktorý mi vtedy učaril (isto to bolo aj tým, že som sa vtedy celkovo zaujímal o staroveké kultúry). Tú knihu síce nemám, no dostal som sa k tejto a s chuťou som sa do nej pustil. Priznávam, že dejovo ma až tak neohúrila, no aj tak pokračujem ďalej s inými knihami. Možno časom aj toho Sinuheta opäť prelúskam.
Je to klasická detektivka, kde se ve finále otevřeně vyzývá k hádání vraha, s moderními "skandinávskými krimi" to nemá společného nic. Ale jisté styčné body s komisařem Beckem ze Švédska to má.
Zajímalo mě, jak si Waltari poradí s detektivku. Zklamaná jsem vůbec nebyla. Bylo to svižné a moc příjemné čtení.
Utahaného Sinuheta jsem nikdy nedočetl, na název druhé Waltariho (přečtené!) historie si nevzpomenu.
Čili do třetice šance zabodovat detektivkou. Žel jen natřikrát, více se totiž komisař Palmu neangažoval. Edice 3x, kterou čtu, ač komentuji samostatné vydání, se tak 100% vyprázdní. Snad se ve dvou kauzách lehce vyprázdní i školácky okoukaná, ovšem na hranu člověčí důstojnosti polarizovaná koalice bohorovného Holmese s brzdou Watsonem. Takového hňupa z něj dělat! 17/19
Klasičtější detektivku jsem krom královny Agáthy nečetla. A přestože oceňuji téměř holmesovskou brilantnost Poirota, detektiv Palmu je mi sympatičtější.
Vůbec první detektivka, která mě bavila a přesvědčila, že i toto téma nemusí být tak hrozné. Pravda, vraha odhalíte lehce. Ale i to mě neodradilo od odložení knihy. Chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. A komisař Palmu mi tak trochu přirostl k srdci.
Četla jsem v lednu 2010. Podle mých poznámek:
Mimo první kapitoly psáno v ich formě. Vyprávění policejního vyšetřovatele, mladého, nového, který se svým zkušenějším kolegou řeší otravu plynem starší ženy.
Dobře se čte. Ale je to detektivka, ne román.
Neměla jsem ani tušení, že můj oblíbený autor také psal detektivky, když jsem se to zde na DK dověděla, hned jsem po jedné skočila. Je to příjemné počtení, nechybí ani humor a námět k zamyšlení.
Po knize jsem v knihkupectví sáhla, protože Waltarův Egypťan Sinuhet je moje srdeční záležitostí. Netušila jsem, co čekat, historické romány, obzvláště z Egypta mám ráda, klasickou detektivku jsem nečetla nikdy, nijak mě to zatím nelákalo... Ale! Já toho chlapa prostě miluju! Začala jsem číst a nemohla přestat, děj mi vůbec nepřišel pomalý, naopak, bez zbytečného tlachání vše k věci. Knížka vás nutí protáčet mozkové závity a nejednou jsem se přistihla, jak se při čtení usmívám - jeho druh humoru mi sedí. Rozhodně se chystám na další jeho knížky.
V této detektivce mi přišel děj velice pomalý, rozvláčný, snad je to dáno dobou, ve které byla napsána, možná tím, že jsem si zvykla číst tzv. "severské detektivky" a zvykla jsem si na rychlejší spád děje.
Na to, jak Mika Waltariho obdivuji jako tvůrce historických románů, detektivkou Kdo zavraždil paní Skrofovou? trochu zklamal. I když má komisař Palmu samé dobré vlastnosti (nikoho neuznává a nikoho nemá rád, že by budoucí vzor pro komisaře Erlendura a Van Veeterena?), nakonec v průběhu vyšetřování ztuctovatí, stejně jako zbytek postav. S tím souvisí i poměrně komorní zápletka, která prakticky ničím nepřekvapí. Hned poté, co se ukáže, že domnělá nehoda byla vražda, vyslýchají kriminalisté různé podezřelé, až nakonec sesbírají dostatek důkazů, aby mohli konfrontovat strůjce zločinu.
V tomhle ohledu však autor zúročuje svůj literární talent, takže i když zápletka nerozhodí, o detektivní zábavu je postaráno se vším všudy. Zamrzela jen zbytečná překombinovanost, která je sice slovně vyargumentovaná, ale s reálným jednáním příliš společného nemá. A zmínit musím i pomalý spád, který, přestože má kniha něco málo přes dvě stě stran, nepostrádá pár momentů, jež mě bezostyšně ukolébaly ke spánku.
Waltari, jeden z mých nejoblíbenějších autorů tentokrát zklamal. Četla jsem od něj už 8 knih - jak historické romány, tak i román a povídku z „moderní“ doby, ale zde jsem se opravdu nudila. Kdo má rád detektivky, přijde si možná na své. Na začátku vražda, pak vyšetřování, láska, vášeň a na konci odhalený vrah - prostě tuctový příběh, který najdeme v průměrné detektivce. Kdybych nebyla na dovolené, knížku odložím, dokonce jsem uvažovala, že ji tam někde zapomenu a to knížky miluju.
„Kdo zavraždil paní Skrofovou?“ je finská detektivka, která se řadí spíše mezi klasiku detektivních románů a rozhodně nemá nic společného s dnešním severským krimi, což je v mnoha ohledech jedině dobře, i když zároveň kniha nemusí vyhovovat všem. V ději je rozhodně znát autorův literární styl, který si vystavěl díky historickým románům. Podle mého ovšem jde o zajímaný zážitek.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Tak jsem se dovzdělal prvním dílem a musím konstatovat, že to bylo o malinko slabší než díl druhý. Přestože samozřejmě všechno vyřeší, tak dva vyšetřovatelé jsou na první dobrou něco jako Pat a Mat. Velice poklidná detektivka, která vás ale v podzimním počasí asi moc nezahřeje.