Den zesnulých: Podzim komisaře Ricciardiho
Maurizio de Giovanni
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409038/bmid_den-zesnulych-podzim-komisare-ricci-8F6-409038.jpg
4
28
28
Komisař Ricciardi série
< 4. díl
Začal deštivý podzim a celá Neapol se připravuje na slavnostní návštěvu Benita Mussoliniho. Běžnou rutinu naruší smrt malého Mattea, jednoho ze sirotků, o něž se starala místní farnost. Na první pohled přirozená smrt způsobená vysílením a těžkými pouličními podmínkami ale vzbudí pochybnosti v komisaři Ricciardim. Je však jediný, kdo o příčině smrti pochybuje, a jeho nadřízení mu navíc vyšetřování zakazují, aby neohrozil plánovaný příjezd duceho a zkreslenou idilku o městské dokonalosti. Komisař tedy tentokrát vyšetřuje na vlastní pěst. Nedaří se mu ale nalézt přízrak mrtvého, který vídá na místě činu u osob zemřelých jinou než přirozenou smrtí, a o jeho postupu začíná pochybovat i jeho věrný kolega, praporčník Maione. Ricciardiho vyšetřování navíc ovlivňuje rostoucí láska k Enrice, ale i otevřená snaha krásné a vlivné Lívie získat komisařovo srdce pro sebe.... celý text
Detektivky, krimi
Vydáno:
2019
,
Epocha (ČR)
Originální název:
Il giorno dei morti. Ľautunno del commissario Ricciardi, 2010
více info...
Přidat komentář
Finito. Dočteno. Všechny díly. Nic jiného nebylo přeloženo. Italsky neumím. Cítím se jako Ricciardi když se dívá na zavřené okenice na protějším domě...
Toto je zatím nejlepší díl z celé série. Škoda že je to u nás díl poslední, který přeložili.
Poslední zde přeložený román komisaře Ricciardiho a praporčíka Maioneho uzavírá pomyslný rok v Neapoli 30. let minulého století obdobím podzimu, které je na jihu Itálie depresivnější, než byste vůbec čekali.
Vzhledem k tomu, že jsem všechny čtyři romány přečetl na jeden zátah, můžu s ledovým klidem říct, že tento díl je bezesporu nejlepší. Kvalitou příběhu je srovnatelný dokonce i s těmi nejlepšími skandinávskými detektivkami, což bych od italského autora vůbec nečekal. Možná i proto, že jsem dosud žádné jiné italské detektivky nečetl.
Příběh se totiž točí kolem dítěte – sirotka, který náhle umře na schodech u jednoho z náměstí. Komisaři se ale ta smrt nezdá a rozhodne se ji na vlastní triko ve své dovolené vyšetřovat. Během vyšetřování se dostává do smutného prostředí dobové Neapole, které nepřispívá ani neustále trvající podzimní déšť. Prostě je to depka na druhou, co Vám budu povídat. Kromě komisaře, poručíka a pár lidí kolem tu nenarazíte na dobráka od kosti. Všichni tu kopou sami za sebe a mnohdy je opravdu hrůza to číst a zamýšlet se nad tím, jaká ta Neapol v té době asi opravdu byla.
Pravda, autor by si mohl odpustit těch pár kapitol s těmi dívčinami, co po komisařovi tak pálí. Nedává to moc logiku a zároveň je to zbytečně natahované.
Jádro příběhu je ale jednoduše skvělé. Dokonce tak skvělé, že i svůj dar, který komisař má, tedy vidět mrtvé lidi v posledních vteřinách a cítit jejich myšlenky, zde získá úplně nový rozměr. Na rozdíl třeba od třetího dílu. Zde je originality úplně přehršel a drží se to až do samotného závěru, kde jsem ani nedýchal a čekal, jak se to nakonec všechno vyvrbí.
No a vyvrbilo se to tak, že bych okamžitě chtěl pátý díl, protože ač je případ dokončen, plno témat je zde otevřených. Tak třeba někdy dojde k dopřeložení dalších knih. Byl bych za to opravdu rád.
Asi nejpovedenější z u nás vyšlých příběhů komisaře Ricciardiho. Detektivní zápletka povedená, vyústění překvaivé, ale věrohodné. Dalším plusem je nástin plíživého, ale všudepřítomného, nástupu fašismu v Itálii. Mínusem je za mne milostná linka - ty pasáže jsou tak pomalé, nudné a skoro až těžko uvěřitelné, že kdyby byly z knihy vyškrtnuty, tak by to vyznění knihy hodně prospělo. V první knize mi ještě tato dějová linka nevadila, ale když už se s tím setkávám ve čtvrtém díle, tak skřípu zuby:).
No ty jooo! Chci další díl a nejlépe hned! Tento případ byl moc smutný, se zajímavým vyústěním, o tom žádná. Jednu hvězdu dolu za podivnou milostnou/nemilostnou část. "Nemilostná" mi už krapet začíná lézt na nervy, taky by je autor už mohl pořádně "rozhýbat", tohle "otlapkávání" už je vcelku dost nudné. "Milostná" mi přijde naprosto zbytečná a ta ženská mě znechutila. Tak snad brzo....
No, začnu pozitivy - je to působivě napsané, odhalení překvapivé, ale a teď se dostáváme k těm negativům - strašně smutné.
Člověk by nevěřil, že Neapol může být na podzim tak depresivní místo.
Jinak mě ten milostný trojúhelník či co to je, by tam být nemusel.
Veľmi dufam, že ostatné knižky budú tiež preložené. Takto to skončiť nemôže. Ricciardiho som si strašne oblúbila. Úžastná postava a praporčík Maione, je tiež chlap na správnom mieste.
Tentokrát probíhalo vyšetřování v rychlejším tempu než v předchozích dílech. Také je více zdůrazňovaná historická situace - nástup fašismu (1931). Ricciardi přes nepřízeň nadřízených urputně vyšetřuje zdánlivě náhodnou smrt chudého dítěte.
Jako každá v této sérii je tato kniha trochu jiná a zajímavá detektivka. Doporučuji.
Zkusil jsem nového, pro mne neznámého, autora. Dobře jsem udělal. Děj je zasazen do období fašismu v Itálii, v Neapoli. Špatně se mi to hodnotí, protože kniha je čtvrtý díl série. Protože autor se mi líbí, budu muset začít pěkně od začátku.
Mnohem lepší než první díl série, Ricciardi už se mi začíná líbit (jeho Záležitost zde byla "vkusně namístě"), jen ta červená knihovna, či spíš něco jako operní milostná zápletka (dvě dámy a komisař) byla nad moje síly. A stejně tak naneštěstí i celý smutný, dojemný, sentimentální, melancholický, ubohý, nešťastný, nepochopitelný příběh.
Trochu mi taky vadilo, že průběžné všudypřítomné zuřivé přípravy návštěvy Duceho nakonec vyzněly naprázdno: přijel, nepřijel, co se dělo??? 75%
Na vydavatelův vrub jde velké množství překlepů - zřejmě se korektorovi zamžily oči zejména někde kolem 3x. kapitoly, protože tam je toho haldy. Ale někde v úvodu je také perla: v hodnotě "deseti lyr" - ano, sice možné by to i bylo, ale v kontextu nikoli!
Pozn.: atmosféra předzvěsti Dušiček v jinak slunné Neapoli s provazy deště neustávajícího po celé týdny byla skvěle podaná (těsně předtím jsem četla výtečný Sekerníkův jazz, skoro ze stejné doby, ale z New Orleans, kde také celou dobu pršelo, až se zákonitě voda ničivě vylila z břehů - i pro mě jako čtenáře to bylo: z deště pod okap, doslova!).
Podle mého nejlepší ze čtyř, dosud v ČJ vydaných příbehů o komisaři neapolské mobilní jednotky Ricciardim. Pravda, rozjezd byl trochu pomalejší, ale příběh sám je prostě excelentní. Byly chvíle, kdy jsem při popisu krutých osudů opuštěných a bezmocných z neapolských ulic, pevně objímala vlastní ramena a zatínala vzteky a bezmocí pěsti, protože jsem nemohla obejmout trpící děti a pejsky a napravit ty nepravosti okolo nich. Vidíte, jaké emoce ve mně dokázal autor vyvolat? Tentokrát, jak anotace napovídá, Ricciardi vyšetřuje úmrtí chlapce, které se na první pohled nejeví násilným. Okolo není ani žádný stín stále opakující poslední myšlenky. Ale komisař je přesvědčen, že smrt malého Teteho, nebo její okolnosti, nebyly přirozené. Nutno mu dát za pravdu. Rozuzlení však je více než překvapivé a Ricciardo za něj platí velmi vysokou cenu. A nejenom on, i jeho milovaná Enrika, kterou opouštíme sice šťastnou, ale zárověn zoufalou (přímo cituji). Už aby byl další díl.
Pomalejší začátek, ale za to druhá polovina zase pěkná jízda, jak jsme zvyklí. Tentokrát se jedná o netradiční vyšetřování, protože Ricciardi je jediný, co má dojem, že oběť tentokrát nezemřela náhodou. Poznáváme hlouběji Ricciardovu duši - jeho soucit k dětem ulice, jeho hlubokou lítost a pocit viny při pomyšlení, že se o děti ulice nikdo nestará. Navíc ta milostná linka, co se line na pozadí všech knih série, tu nabírá nových, netušených obrátek. A já teda jsem z toho totálně hotová. :-D A ten konec knihy? Nutně potřebuju další díl!!!
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány 20. století italská literatura 30. léta 20. století Itálie historické detektivky Neapol paranormální schopnostiAutorovy další knížky
| 2016 |  Bolest: Zima komisaře Ricciardiho |
| 2017 | Prokletí: Jaro komisaře Ricciardiho |
| 2018 | Místo pro každého: Léto komisaře Ricciardiho |
| 2019 | Den zesnulých: Podzim komisaře Ricciardiho |
Opět skvěle vystavěný příběh, tentokrát ponurý a hodně dojímavý, s naprosto nečekaným rozuzlením na posledních stránkách. Prošla jsem se zádumčivým, "Záležitostí" postiženým komisařem Ricciardim všechna roční období, a velmi mi přirostl k srdci. O to víc je mi líto, že v češtině nejsou další pokračování (zatímco v originále je jich požehnaně). Bude se mi stýskat...