Prokletí: Jaro komisaře Ricciardiho
Maurizio de Giovanni
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344238/mid_prokleti-jaro-komisare-ricciardiho-ypY-344238.jpg
4
44
44
Komisař Ricciardi série
< 2. díl >
Na počátku jara roku 1931 byla nalezena v jednom bytě v chudé čtvrti Sanità mrtvola Karmely Caliseové. Evidentně šlo o vraždu, navíc brutální. Oběť byla po smrti surově zkopaná. Zpočátku se zdálo, že to byla obyčejná stará paní na odpočinku, kterou měli lidé v okolí rádi. Po prvním šetření ale vyjde najevo, že provozovala hned dvě specifická zaměstnání. Byla kartářkou a lichvářkou. Sebevražda jednoho z podezřelých nabízí rychlé rozluštění. Ale Ricciardi o něm není přesvědčen, a proto pokračuje ve vyšetřování. Díky široké klientele oběti je do případu zapleteno mnoho lidí z různých společenských vrstev. Od chudého pizzaře Tonýna po bohatou, znuděnou Emu, provdanou za váženého advokáta, o mnoho let staršího než je ona. V příběhu vystupují i postavy spjaté s případem Caliseové mnohem méně či vůbec. Odvážná Filoména, která je nucena obětovat svou vlastní krásu, aby si uchovala čest. Této výjimečně krásné ženě, jež žije velice pohnutý život v chudobě, se snaží pomoci praporčík Maione, okouzlen její krásou i charakterem. Nahlédneme i do osobního života praporčíka Maiona a jeho manželky Lucie. A do osamělého života komisaře Ricciardiho a jeho tajné „lásky v okně“ Enriky.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2017 , Epocha (ČR)Originální název:
La condanna del sangue: La primavera del commissario Ricciardi, 2008
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Dávám plný počet a nemůžu vypisovat všechny aspekty, proč tomu tak je, to by byl dlouhý komentář. Tohle je opravdu krásná série, jak svými náměty, osobou vyšetřovatele a prostředím, tak i těmi věcmi okolo, popisy nálady ve společnosti, projevy ročního období, ale hlavně trefnými postřehy z lidského života. Detektivní práce probíhá tak nějak mimochodem, přitom reálně, svědci a podezřelí jsou vyobrazováni velmi lidsky, s pochopením jejich povah a pohnutek. No a přidaná hodnota těchto příběhů je schopnost hlavního hrdiny vidět duchy zemřelých a slyšet jejich poslední slova. To je další rozměr, který ozvláštňuje celý příběh a otevírá plno dalších možností, přitom je vpraven s ohromným citem, absolutně nerušivě a přirozeně. V textu je mnoho různých úvah a postřehů k zamyšlení, děj je podáván originálně, např. formou několika odstavců následujících za sebou je čtenář často informován, co v danou chvíli dělají další osoby zapletené do příběhu. Bylo to opravdu krásné čtení.
Ukázka:
"Nastane moment, kdy se umírá. Ne ten moment smrti, myslím moment, kdy se spustí nevratný proces, který vede nevyhnutelně ke smrti. Třeba to trvá roky, ale nedá se tomu vyhnout. Jedna sklenka vína, jedna cigareta. Ta kapka, co přeteče."
Vzhledem k tomu, že mi doma leží všechny čtyři díly této série, dlouho jsem po přečtení prvního dílu neváhal a rázem se do druhého pustil.
No a vůbec jsem neprohloupil. Komisař Ricciardi a jeho parťák Maione jsou skvělá dvojka. Mají svoje problémy, stinné i silné stránky a Vás to prostě baví číst, protože je to napsané tak emotivně, jak kdyby to bylo ze života.
To, že komisař Ricciardi vidí mrtvé lidi a cítí jejich poslední emoce, jsem zmiňoval již v prvním díle. Opět se ale opakuje to, že díky této jeho schopnosti kniha nabízí sérii neotřelých momentek, které vůbec nesouvisí s dějem, ale čtenáře dokážou emotivně ohlodat až na kost.
Opět se potvrzuje, že Maurizio de Giovanni, coby rodilý Neapolan, má naprosto dokonale přečtenou dobu 30. let minulého století a stejně tak i skladbu lidí, která v té době žila. A to jak v bohatých čtvrtích, tak především v těch chudinských, ze kterých často pramení ty nejsilnější emoce. Tedy smutek a zoufalství, které prostupuje i dějem tohoto námětu.
Námět se totiž točí kolem stařenky, která v jedné takové chudinské čtvrti žila. Chudá ale úplně nebyla, protože ji mnoho lidí buď nemělo rádo a nebo ji znalo jako lichváře nebo kartářku. V obou případech jí ale její život způsobil smrt a tak přichází na řadu komisař Ricciardo, jeho parťák a rozjíždí perfektní pátračku.
Vyšetřovačka se nezvykle promítá s popisem života dané doby v Neapoli, s popisem toho, jak lidi v tehdejší době žili. Je to nezvyklé čtení, ale v kontextu vyšetřování hodně působivé. Hodně mě nadchnul například nápad se zápisníkem. Díky němu jsem byl hodně zvědavý na rozhovory s konkrétními osobami, které autor navíc ještě poměrně věrohodně popsal.
Druhý díl této série mě jednoznačně nezklamal. I proto jsem neváhal a rovnou se pustil do dílu třetího, který se odehrává v létě. A kdy jinde číst takovou knihu než v létě, dokud je ještě ve vzduchu cítit teplý voňavý odér z čerstvě rozkvetlých ibišků a oleandrů.
Kniha se mi velmi líbila, i když nebyla z těch, které jsem nemohla odložit. Svým tématem mi připomněla autory klasické literatury.
Jarní Neapol v třicátých letech - a postava komisaře Luigiho Alfreda Ricciardiho ....
Komisař, který má vrozenou zvláštní intuici - on rozumí posledním sdělením mrtvých ...
Je to pro jeho práci klad - anebo je to prokletí ?
Sugestivně se ocitneme v jižní Itálii - a kromě sledování řešení zločinů sdílíme i osudy neapolských obyvatel - a tajemný vztah introvertního komisaře k jedné ženě ....
Zvláštní - tak trochu ospalý styl vyprávění - ale jižanské temperamenty skrývají drama ...
Opět jiné zaměření knihy - líbilo se mi ....
Komisár Ricciardi opäť nesklamal. Vraha som nevytušila do konca, ale krásne napísané, glanc 30. rokov, a opäť neskutočne ťažký život chudobných, čo si dnes človek 21. storočia v Európe ani nevie predstaviť. Giovanni proste "válí". :)
Čím dál víc oceňuji takovéto "poklidné" čtení. Popsanou atmosféru, postavy - to vše mi připomíná mnou kdysi čteného p. Nerudu. Souhlasím s komentářem alzbeta4340. A budu se těšit na další shledání s komisařem.
Kouzlo této knihy o Jaru komisaře Ricciardiho se těžko popisuje. Celé totiž leží v atmosféře příběhu odehrávajícího se v chudé předválečné Itálii. Začátek je až nemoderně pomalý a čtenář se musí seznámit se spoustou postav. Ale příběh se poznenáhlu vyloupne a nezbývá než fandit komisaři v jeho úsilí. Konec byl překvapivý, vraha jsem neuhodla.
Na další knihu se zvláštním komisařem Ricciardim jsem byla docela zvědavá, protože Bolest mě zaujala. Prokletí ovšem laťky Bolesti nedosáhlo. Příběh je nabušený spoustou více či méně důležitých postav. Dost často jsem se v nich ztrácela a myslím, že kdyby autor v tom počtu ubral, nebylo by to na škodu. V ději se proplétá tolik osudů, že mi to přišlo na jednu knihu prostě až moc. Odkrývá se nám také trošku více ze soukromí jak Ricciardiho tak Maioneho. To jsem si ráda přečetla, za to dávám palec nahoru. Příběh však plynul po celou dobu hodně pomalu až utahaně. Ano, autor mě vyloženě utahal, takže nakonec jsem sice chtěla vědět, jak se to všechno vyvrbí a rozmotá, ale spíš jen tak ze setrvačnosti. Příběhu chyběl švih, šťáva, něco, co čtenáře přiková ke stránkám. Mám ráda i poklidné detektivky, ale Prokletí mě neoslovilo.
Začátek této knihy mi připadal lehce zmatený - autor nám hned v úvodu představuje celkem velkou škálu nových postav. Ale když jsem se mezi nimi konečně zorientovala, vše se zlepšilo a já si zbytek knihy zcela užila.
Zaujal mne ten motiv - přiznám se, že jsem ho vůbec neodhadla, ale to asi byl autorův záměr a já to jen chválím. Skvěle napsané! Bavil mne také ten kontrast mezi tím, jak brutální byla ta vražda, která se zde vyšetřuje, a tím, jak klidná byla vlastně celková atmosféra knihy. Tento kontrast podle mého jen umocňoval celou brutálnost té vraždy. A konečně také Ricciardi a Enrica dostali víc prostoru, aby se mohl nějak více rozvíjet jejich vztah-nevztah.
Knihu jsem si moc užila.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány věštění italská literatura 30. léta 20. století Itálie duchové a přízraky historické detektivky NeapolAutorovy další knížky
| 2016 |  Bolest: Zima komisaře Ricciardiho |
| 2017 | Prokletí: Jaro komisaře Ricciardiho |
| 2018 | Místo pro každého: Léto komisaře Ricciardiho |
| 2019 | Den zesnulých: Podzim komisaře Ricciardiho |
Atmosféra detektivního románu je úžasná a komisař tomu dává šmrnc .o)
Rozhodně doporučuji skvělá klasika na jeden večer...