Syndrom E
Franck Thilliez
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/315360/bmid_syndrom-e-r4q-315360.jpg
4
558
558
Komisař Sharko série
< 3. díl >
Horké léto, dovolená právě začala, dvěma francouzským policistům však běhá mráz po zádech. A rozhodně není žádným příjemným osvěžením. Lucii Henebelleové, poručici z Lille, uprostřed noci zavolá jeden z jejích přátel. Prosí ji o pomoc, protože oslepl poté, co se podíval na anonymní krátký film z padesátých let, na který náhodně natrefil v pozůstalosti fanatického sběratele filmů. Komisař Franck Shark z Nanterre se zdvihne od svého stolu, za kterým vytváří psychologické profily vrahů, aby šel na sever Francie prozkoumat pět zmrzačených těl, které našli bagry stavební společnosti. Mrtvoly nelze identifikovat, nejenže nemají ruce, sadistický vrah jim vyloupl oči a ukradl mozky. Vyšetřování Lucie Hebelleové a komisaře Sharka spojí záhadný "syndrom E". Při pátrání po jeho původu, projevech a následcích se francouzští policisté dostanou do výzkumné laboratoře neuromarketingu v Belgii, setkají se tváří v tvář s káhirskou chudobou a touhou žít co nejdůstojněji, jakož i s temnou minulostí kanadského sociálního systému.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2016 , XYZ (ČR)Originální název:
Le Syndrome E, 2010
více info...
Přidat komentář
No tak mně kniha teda neodsejpala jako ostatním. První polovina knihy se mi dost vlekla, vlastně víc jak polovina knihy. Jak se pořád prokousávají případem a ne s ním pohnout. Jakmile Lucie odletěla do Kanady, konečně to nabralo správný směr a pak už se to četlo dobře. Je trochu znepokojující, jak pravdivé tvrzení o syndromu E je. Opravdu si agresivními hrami a filmy připravujeme nové agresory. Asi je potřeba další generace opravdu znovu vychovávat na pískovišti, s křídou v ruce malující po chodnících, s odřenými koleny při hrách a smějící se při hraní s obyčejnými hračkami. Konec knihy jasně vybízí ke čtení pokračování, ale upřímně, nemyslím si, že si ho přečtu.
(SPOILER) No ty kráso! Nemohla jsem dýchat, tak rychle jsem to slupla. Tohle byla snad jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla. Úplně jsem odpadla. Musela jsem se na začátku nejdříve zorientovat, protože před touto knihou jsem četla pouze Krvavého anděla a neměla jsem ani páru, co se stalo ve druhém díle (pokud to tam vůbec bylo řečeno) s jeho manželkou a dcerou. Ale vidím, jak to Sharka změnilo. Případ byl boží, trochu mysteriózna. Připadala jsem si jak ve filmu Kruh, Black Widow a další (plus teď čtu Kingův Ústav a furt se mi to vkrádalo na mysl) a vzpomněla na střední, kdy nám promítali v kině dokument o boji mezi Hutui a Tutsii (doteď z toho nemůžu). Příběh - bylo to tak na hlavu, že bych se ani nedivila, kdyby to tak bylo. Konspirační teorie? Sem s nimi :o)
Velmi zvláštní čtení. Příběh byl určitě zajímavý, ale někdy jsem se ztrácela. Konec byl až děsivý a určitě to láká číst další pokračování.
Detektivní žánr šel prozatím kolem mě. Kniha Syndrom E s počátečním pomalým rozjezdem, nás zavedla do "vědeckého" prostředí. Francouzský komisař Sharko s Henebellovou rozplétají zdánlivě nesouvisející nálezy mrtvol, oslepnutí bývalého přítele, filmového nadšence a sběratele starých němých filmů Henebellové, které je, při vyšetřování dovedou do různých částí světa, ba i do Cizinecké legie, kdy se postupně dopátrají šokujících zjištění.
Audiokniha: Hezký namluvena audiokniha, snadno se nad příběhem udržela pozornost.
Příběh odsejpal, bavil mě. I přes to, že jsem nečetla předchozí díly, tak vše dávalo smysl.
Poslechnuto jako audiokniha. Pěkné, napínavé. Měla jsem pocit že se děj rozbaluje jako bonbon z pozlátka. Doporučuji.
Špicová bichla, zase něco trochu jinýho, než su zvyklé. Betálně vylíčený poměry v bakelitlandu, kde náčelník nechal zfajrovat špinavca. Radovanec, že Lucce vykropil hrobku, ale těžký paso doble ve finálce, asi proto, abysme rychle začli lóskat další bichlu...
Kniha se čte dobře jen mě trochu vadilo že autor některá témata rozebírá příliš odborně ale příběh to moc neohrožuje.
Výstižné popsaná egyptská chudoba a jejich poměry, neschopná policie, korupce. Podprahový film mě také zaujal, ale o tom jsem už četl nějakou odbornou literaturu před mnoha lety. Napětí žádné, jen vyšetřování a rozbory filmu. Sharkovi osobní problémy. Imaginární Eugenie mě dost vadila. Po předchozích dvou dílech trochu slabší, přesto velice čtivé s otevřeným koncem.
81%
..."Měla jsem konkrétní důkaz, že syndrom E skutečně existuje a že může zasáhnout kohokoliv. Kohokoliv! Vás, mě, všechny. Nerozlišuje dobu, národnost ani víru."...
________________________________________________________________________________________________
Skvělý temný thriller. Franck Sharko vyšetřuje smrt pěti mladých mužů a zjistí, že tento čin souvisí s případem policistky Lucie Henebelleové, jejíž přítel oslepl při sledování anonymního krátkého filmu z 50. let. Oba spojí své síly při pátrání po zločincích, kteří jsou v patách i jim. Zvrácené vraždy jsou jen dílečkem postupných šokujících zjištění.
Knížka je originální a opět velmi napínavá, má spád, překvapivý motiv a rozuzlení, musíme se připravit na morbidnosti a surovosti, ale u pana Thillieze jsem na to zvyklá. Jenom jsem nebyla připravená na to, co přinesl epilog.
Rozhodně doporučuji!
Docela čtivé, ale to s tím filmem bylo takové zvláštní. Možná až příliš konspirace, mám raději pravděpodobnější příběhy. Ale určitě si přečtu další.
Ne, tak tohle se mi nelíbilo ani za mák a u mě autor končí. Nebo bude tak rok v podmínce. Téma filmu jsem vyzkoušel s Timem Weaverem a taky se to nepovedlo. Shark sice nechlastá první ligu, jako jiní vyšetřovatelé, ale musím uznat, je zcela nevyrovnaný...tipoval bych to na schyzofrenniho autistu. Nebyl mi sympatický, dalo by se říct, že tam působil rušivě. Jeden den arogantní mistr světa a v zápětí je rád když se štěstím přežije. Děsná patlanina s otevřeným koncem, nebudu doporučovat.
Další děsivý případ, ve kterém Sharko spojí své síly s policistkou Lucií Hennebelovou. Jeho pátrání jej zavede mimo jiné i do horkého Egypta.
Opět velmi dobré, zamotané a následně rozmotané. Jen ten konec...
Ze začátku jsem se nemohla začíst. Přišlo mi na jednu knihu že je v ní neskutečně moc odbornosti, kterým jsem ze začátku neholdovala.
Nicméně jakmile se spojili Sharko s Hennebellovou, tak to nabralo spád.
Poté jsem se již nechala unášet realitou, akcí, napětím, Ale i i láskou a brutalitou.
Líbí se mi pohled jak ze strany Hebebellove tak i Sharka.
Za ně super.
Už teď se těším na další díly.
Tak děsivé, snad proto, že některé věci se skutečně staly, snad proto, že vždy se najde někdo, kdo se "zpronevěří" morálním zásadám a lidskosti jako takové. Zde Sharko je povolán jako specialista na profily k ostatkům 5 mužů. Ti byli brutálně zabiti a "nejsou v celku". Pak poznáváme novou policistku z menšího města detektiva Lucii, ta začne vyšetřovat "oslepnutí" svého bývalého přítele po zhlédnutí němého starého filmu. A i když je to ze začátku trochu zdlouhavé a vše se rozbíhá jiným směrem, přesto se dějové linky brzy protknou.
Je to brutální hlavně po psychické stránce, o to víc, že je to velice reálně možné, alespoň pro mě. Prostě a jednoduše - věda je pokrok, ale může být také naše záhuba. Čtení jen pro odolné jedince s pevnými nervy.
Audiokniha. První kniha kde vyšetřuje komisař Sharko. Nebýt zdlouhavých vysvětlování lékařských problémů, mé hodnocení by bylo vyšší. Ty pasáže jsem doslova přetrpěl. Jinak námět, průběh vyšetřování i rozuzlení skvělé.
Syndrom E je má první kniha od francouzského autora Francka Thillieze a určitě ne poslední. V knize se současně vyšetřují dva případy. Jeden vyšetřuje komisař Sharko a druhý policajtka Lucie Henebelleová. Postupně vyjde najevo, že tyto dva na pohled zcela odlišné případy spolu souvisí a Sharko s Lucií spojí síly.
Musím říct, že tato vyšetřovací dvojka mi skvěle sedla a moc jsem jim fandila.
Příběh je velice originální, děsivý, zvrácený, ale skvělý.
Má skoro 400 stran a bohužel bylo pár míst, které mě moc nebavilo. Nicméně převažuje velká spokojenost a rozhodně se pustím do dalších dílů!
4,5⭐️/5⭐️
80% - Jedná se časově o první díl, ve kterém se kromě komisaře Sharka objevuje i Lucie Henebellová. A právě střídání jeho a jejího pohledu na postup vyšetřování záhadných vražd s odstraněním mozku a očí spolu s vraždami lidí, kterým přišel do ruky záhadný film z roku 1955 plný novátorských technik včetně podprahových obrazů, bylo asi důvodem, proč autor přešel z ich formy do er formy. A jak ji mám normálně mnohem, mnohem raději, tak zrovna tady mi už od začátku ten osobní, až intimní a velmi působivý vhled do Sharkovy hlavy bojující po smrti manželky a dcery s návaly schizofrenie začal nesmírně chybět. Z expresivního a syrového podání Sharkových úvah, které se v předchozím dílu Smrtihlav začaly často odchylovat od reálného světa, a z mnohdy až básnického vyprávění autora, jež perfektně dokreslovalo atmosféru, je náhle jen další dobře promyšlený, leč odtažitý detektivní příběh s hlavními hrdiny, kterým se v osobním životě zkrátka moc nedaří. Tohle mě tedy zamrzelo.
Na druhou stranu samotná zápletka, pachatelé a motiv a celý ten propletenec vzniklý již v dávné minulosti, jemuž se Sharko a Lucie snaží porozumět, se mi líbila o několik řádů víc než zápletka v Krvavém andělovi a Smrtihlavovi, kde jsem prostě pachatelům nedokázala věřit, proč by to dělali (a proč takhle komplikovaně). Jasně Syndrom E už se ocitá na pomezí těch nejdivočejších konspirací, jakými jsou např. organizované pokusy na lidech, ale je to zkátka napínavé, podíváme se po celé Francii, do Belgie, Káhiry i do Kanady, dozvíme se mnohé o filmových technikách a tricích (až z toho mrazí), o fenoménu davové psychózy a obecně i o tom, jak my lidé vlastně vnímáme okolní svět.
Jednou či dvakrát se mi stalo, že jsem zabojovala s autorovým členěním textu a jela víc kousků jedné dějové linky pohromadě, protože to přeskakování mezi Sharkem a Lucií v dané chvíli nemělo pro děj žádný význam a místy mi připadalo, jako kdyby mi někdo nabídl sklenici vynikajícího červeného vína a sotva bych upila, tak by mi ji vyměnil za neméně výtečnou sklenku bílého, ovšem sotva bych ho poválela na jazyku, dostala bych zpět to červené a tak stále dokola. Ale to je u tohoto typu výstavby děje často problém a je mi jasné, že pro autora, který zná svůj příběh, je těžké tu správnou míru udržování napětí (vs. překažení navozené nálady) nalézt. Úplný závěr pro mě opět přitažený za vlasy, pořádný detektiv zřejmě nemůže být nic jiného než životní tragik, ale budiž, asi je to tak pro čtenáře přitažlivější...
Syndrom E
(SPOILER) Za mě průměrně dobrá detektivka. Vadil mi schizofrenní komisař - nevím jak ve Francii ale u nás by ho okamžitě dali mimo službu. A ten óbr výzkum zahrnující CIA, legie a kdoví jaké ještě instituce mi taky připadal dost přitažený za vlasy, ale celkově to tase nebylo až tak špatné.