Na houpačce
A. M. Ollikainen
Komisařka Paula Pihlajová série
< 2. díl
Když je v lese nedaleko Helsinek nalezena oběšená žena, policie to vyhodnotí jako jasnou sebevraždu. Obzvlášť když vyjde najevo, že oběť trpěla nevyléčitelnou nemocí, která pokročila do posledního stadia a nezbývalo jí mnoho času. Vyšetřovatelka Paula Pihlajová je však skeptická, od začátku jí na místě činu něco nesedí. Další tragédie na sebe nenechá dlouho čekat a krátce nato je na dětském hřišti nalezen mrtvý horolezec, jak visí nad houpačkou. Tentokrát není pochyb, že šlo o vraždu. Na druhém konci houpačky Paula objeví písek, který je příliš jemný na to, aby byl přirozený — a stejný druh písku byl nalezen i v lese u první mrtvoly. Paula si uvědomí, že oběti byly před smrtí nuceny balancovat na houpačce a bojovat o holý život. Kriminální vyšetřování se mění v honičku, stejně zvrácenou jako vraždy samotné. Je jen otázkou času, kdy si vrah vyhlédne další oběť. Paula mezitím skrývá tajemství, jehož odhalení by mohlo znamenat konec její kariéry. Jenže smyčka kolem vyšetřovatelky i vraha se utahuje stejně rychle. Komu se podaří uniknout a komu ne?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
Kiikku, 2022
více info...
Přidat komentář
Druhý případ vyšetřovatelky Pauly Pihlajové ze současného Finska. Spojují se v něm dvě - zřejmě fingované sebevraždy. Obětí je stará, těžce nemocná žena a známý horolezec. Paula musí přijít na to, co je spojuje...
Motiv vraha a načasování zločinů se mi zdálo trochu zastřené, ale budiž. Děj se zaměřuje hodně na průběh vyšetřování, které je celkem i věrohodné. Žádné velké nečekané zvraty, spíše sledování logického postupu policistů.
Soukromý život Pauly ustupuje trochu do pozadí a možná proto je úplný konec až dojemný. 4,5 hvězdičky
Podivné čtení, postavy, zápletky, nesmyslné vraždy... celou dobu jsem čekala, že to bude mít nějaký smysl, ale nemělo. Konec úplně na nic. Ztráta času a žádná přidaná hodnota,
Po přečtení prvního dílu jsem měla trochu obavy, zda se ten druhý nepotáhne na stejné vlně. Ale musím říct, že druhý díl je o chlup lepší. Vyšetřování je mnohem svižnější, ale především taky zajímavější. Tentokrát nemohu říct, že by vyšetřovatelům vše padalo do klína, naopak to do sebe postupně hezky zapadá a stopy se objevují.
Už od samého začátku se mi líbil námět spojený s dětskou houpačku. Nechci nic prozradit, ale je až neuvěřitelné kam to autoři dokázali dotáhnout. Škoda toho, že uzavření celého případu nedostalo více prostoru. Celé vyšetřování bylo napínavé, ale vše skončilo lusknutím prstu a bohužel to nedává příliš velký smysl. Chybí detaily, a především chybí hloubka motivu.
Nakonec musím vyzdvihnout také vedlejší linku v podobě soukromých životů vyšetřovatelů. Autoři nám dovolí nahlédnout do jejich soukromí a otevírají tím opravdu hodně otázek. Pokud se v budoucnu dočkáme pokračování, určitě to bude jeden z hlavních důvodů proč budu chtít v této sérii pokračovat. Především linka spojená s Paulou a jejím synem vypadá opravdu hodně napínavě, a mohlo by se tam toho ještě hodně zvrtnout.
Hodnocení: 4/5