Komu zvoní hrana

11.02.2018

Je škoda, že o tomto konfliktu je strašně málo knih, filmů nebo povědomí u obyčejných lidí. Bere se jako něco druhořadého, jakoby to nebylo nic. Však zde si Němci a Sověti zkoušeli svůj zbrojní arzenál. Kniha vám letí před očima jako pendolíno. Opravdu se rychle čte, a pokud si myslíte, že děj ve 3 (potažmo 4) dnech na asi 400 stran je strašně zdlouhavý, opak je pravdou. V knize se vám řekne vše, abyste pochopili, proč se tato válka nesmí opomíjet.

Asi sa tu už povedalo všetko, čo sa o tomto románe vôbec povedať dá...perfektný aj mizerný, otriasajúci aj nudný, táraniny aj hlboké úvahy. Všetko možné. A je to tam, naozaj. Prečítal som si to rád a takmer jedným dychom, no už to v živote čítať nechcem

11.01.2018

Spolu s E.M. Remarquem můj nejoblíbenější autor. Knížka mne pohltila, chvílemi jsem ani nadýchala, snad abych spolu s hlavním hrdinou nepřilákala nežádoucí pozornost :) Rozhodně stojí za přečtení.

11.01.2018

Kniha mě moc nezaujala. Jo jasně je to z války a každého to tak neláká si to přečíst. Je to vlastně o občanské válce ve Španělsku. Příběh mnoha myšlenek a pocitů. Kdyby jsem to neměla jako povinnou četbu, tak bych si to sama asi nikdy nepřečetla. Kniha mě už od začátku nějak nenakopávalá, že bych udělala jo to mě bude bavit. Dá se říct, že jsem stěží otáčela stránky této knihy. Četla jsem to jen kvůli referátu.

03.01.2018

Tato kniha mě příliš nezaujala. Byla zdlouhavá, hůře se mi četla a nebavila mě hlavní dějová linka. Milostný příběh mi přišel uspěchaný a dost neuvěřitelný. Navíc se zde objevovaly nudné popisné pasáže. Když bych to měla srovnat s knížkou E.M.Remarqua, Na západní frontě klid, rozhodně se mi více líbila druhá jmenovaná. Navíc ani téma španělské občanské války úplně mi není mým šálkem čaje.

28.12.2017

398 stránek. 3 dny děje. 1 až příliš uvěřitelný příběh plný pocitů a myšlenek. Skutečné veledílo. Jenom se musím přiznat, že se tam objevilo pár pasáží, kdy jsem se trošičku nudil.

21.12.2017

Začala jsem ji číst kvůli čtenářské výzvě, ale moc se mi nedařilo se začít a prokousávala jsem se jí doslova "násilím". Přitom si vzpomínám, že před lety jsem s chutí přečetla od Hemingwaye několik knih. To mě přivedlo k úvahám, nakolik čtenářský vkus podléhá módním vlivům, nebo jak se mění s věkem člověka.

23.11.2017

Knihu jsem četla už před mnoha lety v rámci povinné četby, proto si na ni zase až tak dobře nevzpomínám. V paměti mi ale utkvělo, že mne zaujala a líbila se mi. Takže ji na základě těchto vzpomínek hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami ;-).

12.11.2017

„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj : smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

Propojení lásky, násilí a hledání smyslu lidského života. Dokonalé ❤️

05.11.2017

Po knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě. Nějak jsem se nemohla jejím dějem prokousat i když musím uznat, že je vlastně úžasně napsaná. Prostě tento styl psaní mi moc nesedí.

27.10.2017

Knížka u které vždy, když se blíží konec, potřebuji kapesník :)

13.10.2017

Nevím, jak knihu hodnotit. Hemingway je jistě výborný autor, jinak by nezískal ceny....Ale nemohla jsem se vžít do role partizána (jak už někdo psal), některé pasáže byly příliš rozvleklé. Jiné zajímavé. Krásně vykreslené postavy, jejich pocity. Rozmlouvání hlavního hrdiny se sebou samým.... K přečtení mě vedly dva důvody - bod ve čtenářské výzvě a vzpomínky na dovolenou v Andalusii, kdy nám z této knihy četla průvodkyně v autobuse. Ta hrozná scéna o ubití fašistů se stala ve městě Rondo, ke kterému měl Hemingway vřelý vztah. Je tam po něm i pojmenovaná ulice.

10.10.2017

Hemingway je vynikající spisovatel, přes 70 let stará kniha a člověka přesto naprosto pohltí. Skvělá historická výprava do války zmítaného Španělska, do dob, kdy ještě nikdo netušil, kam až se zrůdnost fašistické ideologie rozroste.

19.07.2017

Na první pohled je tato kniha poněkud zdlouhavá a roztahaná. To však nemění nic na tom, že je celkem čtivá a některé výjevy jsou popsány velmi živě, že máte pocit jakoby jste byli přímo v centru dění.

Když však přijde na řadu láska a pocity, tak je Hemingway kýčovitý jako stádo růžových velbloudů. Zde však příběh ze své vlastní podstaty vylučuje cukrkandlování na minimum a tak naštěstí zůstane pouze u "králíčka" a "země se pohnula", ale i tak to bohatě stačí.

Naopak pokud jde o vylíčení hlavního hrdiny jako racionálně uvažujícího člověka, který v rozhodujícím okamžiku nepřipouští žádné "ale", tak tam jsem Hamingwayovi uvěřil každé slovo. To je prostě poloha, která mu sedí, jak palčáky na tulení ploutve. Ze stejného důvodu však Hamingway nikdy nebude mím oblíbeným autorem.

Dávám 4 hvězdy, protože i když mi Hamingwayův styl v určitých ohledech nesedí, tak musím uznat, že se jedná o poměrně slušné čtení.

29.06.2017

Kniha není vůbec špatná, ale je dost zdlouhavá. Příběh je pěkný, ale nějak jsem se nemohla vcítit do role partyzána v občanské válce.

25.05.2017

Musím říct, na rozdíl od ostatních komentářů tady, je to jediná Hemingwayova kniha, kterou jsem přečetl a hrozně mě bavila. Hltal jsem každou stránku, každé slovo... Pravda, už je to dlouho, co jsem ji četl (někdy v době maturity?), ale o to víc si pamatuju, že jsem neměl v ruce knížku z válečného prostředí, která by mě dokázala tak vtáhnout do děje. Hlavní hrdina pořád chlastal absinth a pamatuju si, že jsem chtěl zažít ten pocit rozlévajícího se tepla do těla, když si ho loknete. Při první příležitosti jsem si objednal panáka a... shořela mi huba. Od tý doby jsem ho nepil, ale na knížku vzpomínám pořád a rád.

14.05.2017

Přečetl jsem napotřetí a trvalo mi to půl roku...
Hemingway sice dokáže zachytit válečné utrpení věrohodně, naturalisticky, ale píše takovým stylem, že je to pro mě i čtenářské utrpení.
Milostný motiv srovnatelný s Titanicem nebo Osobním strážcem.
"Milovali jste se?" zeptala se žena.
"Co ti řekla?"
"Nechtěla mi nic povědět."
"Ani já ti to nepovím."
"Tak jste se teda milovali," řekla žena. "Zacházej s ní pokud možno opatrně."
"Co když bude mít dítě?"
"To by nevadilo," řekla žena. "To by nijak nevadilo." (s.78/79)
Vadil mi překlad Jiřího Valji (Vyšehrad, 1987) - proč nemůže napsat Pilar, Pablova žena a píše žena Pablova? Zpočátku jsem se ztrácel, jestli kromě Pilar a králíčků jsou v jeskyni ještě další ženy.
Na oslovení "králíčku" jsem byl alergický. Pasáže z jeskyně mi přišly zdlouhavé.
Chyběly mi vysvětlivky - překlad španělských slov.
Zachycení vzájemného lynčování fašistů i republikánů, ponižování, znásilňování je drastické, ale čtivé.
Zajímavé jsou aluze na Dolores Ibárruri a jejího syna. Neotřele působí i popis komunistického vedení v Madridu.
Občas se v Robertových vnitřních monolozích objeví zajímavá myšlenka: "Jestli dnes zemřu, bude to škoda, protože několik věcí už vím. Rád bych věděl, jestli je chápu, protože jsem přecitlivělý, poněvadž nám zbývá tak málo času. Nic takového jako málo času neexistuje."
Závěr je očekávatelný, ale podobně jako v Körnerově Slepém ramenu překvapí, jak ho autor vyřeší.

V polovině jsem to vzdala, bohužel knihu nedokážu dočíst. Nejspíš to bude tím, že se děj odehrává ve třech dnech, přišlo mi to hrozně zdlouhavé. Hemingwaye ovšem nezatracuji, určitě se k němu někdy vrátím nebo zkusím jinou z jeho knih.

10.03.2017

Dobrodružná kniha z období španělské války. Děj mě bavil, byl zajímavý, ale v některých chvílích až moc zdlouhavý. Pro mě je válečné pole nepředstavitelné místo. A Hemingway umí vyprávět barvitě a realisticky. Doporučuji!