• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 27 knih

Nové komentáře u knih Ernest Hemingway

Stařec a moře

„Rozsahem nevelká kniha. Dle mě je umění popsat tak čtivě ten zdánlivě tak jednoduchý příběh. Příběh ve kterém se nevyskytuje moc postav. Kde se vyskytuje stařec a moře. Moře se vším tím co v něm žije (plave). Nejsou tu žádné mrtvoly, žádní násilníci, žádní vyšetřovatelé, žádná záhadná monstra... Nevím zda by to měla být zrovna povinná četba. Mám pocit, že pro mnoho mladých lidí to téma moc záživné není. Nevím, zda je tahle kniha dokáže přivést k četbě? Spíš ne. Kdyby mi někdo předložil jako stěžejní knihu, tehdy pro mě povinnou Babičku Boženy Němcové nevím zda by se ze mě stal tak vášnivý čtenář. Babička mě prostě nebavila. I když je to zřejmě také velké umění. Je to jiná kniha než "Komu zvoní hrana" a "Sbohem armádo." Já jsem ale tuto jednohubku ocenit dokázal !!!“... celý text
— Modi666

---

Pohyblivý svátek

„Nechápu, jak může někdo nedat plný počet hvězd“
— Greenjack

---

Stařec a moře

„Nečetlo se to tak špatně, jak jsem si myslela. A nebylo to ani tak nudný. Tato krátká novela má i jednoduchý jazyk.“
— Ivet_V

---

---

Sbohem, armádo!

„Příběh se četl sám a byl zajímavý. Knihu jsem přečetl relativně rychle. Jediný, co se mi nelíbilo byly dialogy mezi hlavními postavami, přišli mi prostě strašně umělé a že postavy ani neví, co chtějí. Taky by nebyla stránka, kdy by do sebe nelili všichni líh...“... celý text
— Petr874

---

Přes řeku a do lesů

„"Věříte na hrdiny, seržante?" "A vy věříte na hrdiny?" "Věřím v lidskou odvahu." Mám ráda ten syrově úsporný Ernestův styl, který často jen naznačuje ... V příběhu plulkovníka Cantwella (a to je pořádně drsnej chlapík, který svůj život během obou válek dával nesčetněkrát všanc) se probíráš jeho vlastními vzpomínkami, a co se opravdu děje objasňují hlavně jeho vnitřní monology. A přece jsem v příběhu našla ten kus přítomného okamžiku – co tak ráda hledám – prchavého tady a teď … láska totiž žije přítomností, a o ní (jedné nepravděpodobné životní lásce) tenhle příběh (navzdory tomu, že se jedná o příběh velkého drsného muže - vojáka) z velké části je … „Bože, to je ale fantastická holka, a co já tady vůbec dělám? Je to ode mně ničemnost. Je to tvoje poslední a jediná opravdová láska, řekl si, a to není žádná špatnost. A to je jenom smůla. Ne, řekl si, to je obrovské štěstí …“ Víte, jak to s tímto příběhem bylo? Ernest po válce vycestoval do Itálie, kde se inspiroval pro jeho první „skutečně neúspěšnou knihu“ (za mě teda on nemá neúspěšných knih), v té době totiž jeho fyzický i psychický stav nebyl zrovna nejlepší, řekněme, že nebyl ve formě, no a pak napsal Starce a moře a za něj dostal Nobelovu cenu – předávání se ale nemohl zúčastnit, protože se dobrodruh Ernest léčil ze zranění z jeho druhého pádu letadla v africkém safari. Tak takhle nějak to s Ernstem bylo, ale mě se ten jeho "neúspěšný" příběh líbil, byl takový, jaký jsem od něj čekala ... chlapácky drsný a přímý (jako svět dobrodruhů a vojáků prostě je) … „Ale byl to váš nepřítel. „Někdy mám své nepřátele raději než své přátele. A námořnictvo každou svou rvačku vždycky vyhraje. O tom jsem se poučil v jedné budově, které říkají Pentagon – dokud jsem tam směl ještě chodit hlavním vchodem …“ … a zároveň melancholicky skoro romantický (a skoro poetický, jakoby navzdory typické úspornosti textu) … „Byl to krásný portrét; nebyl studený, ani snobský, ani stylizovaný, ani moderní. Byl namalovaný tak, jak by člověk chtěl mít namalovanou svou dívku od Tintoretta, kdyby ještě žil, a když ne, tak snad o Velázqueze … byl to prostě nádherně namalovaný portrét … „Je krásný,“ řekl plukovník.“ … „Třeba mu nepřál, aby se díval na něčí štěstí, ani jako žurnalista ne.“ „Ať už to štěstí znamená cokoli.“ „Tohle jsem se naučila říkat od vás a vy jste se to pak naučil zpátky ode mě.“ „To už tak chodí,“ řekl plukovník. „Co člověk vyhraje v Bostonu, prohraje v Chicagu.““... celý text
— alef