Modi666 komentáře u knih
Holocaust je oblast, která mě hodně zajímá a přečetl jsem o něm hodně knih. Je těžké pochopit, kde se v lidech bere tolik zla. Čím to je, že v davové psychóze jsou lidé schopni těch nejodpornějších činů? Tahle kniha zapadá do mozaiky všech těch, které jsem přečetl. To pro mě nepochopitelné zlo!! Je třeba takovéto knihy číst. Snad i proto, že kdyby byl člověk něčeho takového svědkem, aby se včas zarazil a neúčastnil se toho.
Tak tady už jsem věděl do čeho jdu. A nebyl jsem zklamán. Tak jako se mi líbil Stoletý stařík, tak jsem velmi spokojen i se staříkem o rok starším. Kdo má rád legraci, kdo rozumí absurdnímu humoru, ten musí být nadmíru spokojen. Ta kniha je určena k zábavě a tenhle účel bohatě naplnila.
Stoletý stařík byl pro mě zjevením. Původně jsem tuhle knížku vůbec číst nechtěl. Proč číst o problémech nějakého vetchého staříka? Pak mi o té knize nadšeně vyprávěla švagrová. Nahlédl jsem na první stránky a byl ohromen!! Nepamatuji, že bych někdy četl něco podobného. Pro mě, vedle Tří mužů ve člunu, (omlouvám se knihám, které jsem možná opomněl) snad nejlepší humoristická knížka, kterou jsem kdy četl. Koho tahle kniha neohromí, ten musí mít s vnímáním humoru dosti velký problém.
Kniha přináší pohled na problematiku s nepřizpůsobivými migranty z pohledu policistky, také původně migrantky z Řecka. Zatímco ona, a všichni jí podobní, když chtějí žít v Německu, tak považují za samozřejmé se přizpůsobit tamnímu životu, zákonům a zásadním zvyklostem. Její vyprávění o problémech je proto zcela věrohodné. Je smutné, že se policisté musí cítit ohroženi těmi, kteří se přizpůsobit tamnímu životu nechtějí ale žít tam, se jim velmi zamlouvá.
Skvěle napsaná kniha o neobyčejném životě skutečně nezdolného Louise Zamperiniho. Od počátku až do konce nesmírně zajímavé čtení o člověku s neuvěřitelným osudem. Čte se jedním dechem. Kdo tu knihu vezme do ruky a začne číst, zcela jistě neprohloupí. Naopak, obohatí se o jedinečný zážitek. Byť žádné sladkobolné čtení.
Mně se ta knížka četla velice dobře. Popis ruského vězení 90. let je dosti šokující. "Vorové v zakoně" skutečně existují. Do takového prostředí bych se opravdu dostat nechtěl. Při tom, když má člověk smůlu, stát se to asi může docela snadno.
Myslím si, že by si ji měl přečíst každý koho zajímá jak to v ruském vězeňství funguje. Neboli, jaká je ruská realita. Nic moc, přátelé.
Rád se v knihách seznamuji s jinými zeměmi. Zajímají mě prakticky všechny. Některé víc, některé méně. O současném Mexiku jsem toho až tolik nevěděl. Tahle knížka se čte úžasně. Autorka mi předložila Mexiko na stříbrném podnose. Při vtipném čtení jsem se ne jen bavil ale hodně jsem se o Mexiku dozvěděl. Zlatá česká byrokracie proti té mexické. Jednoznačně doporučuji k přečtení.
Touhle knihou jsem objevil Fredrika Backmana. A jsem za to moc rád. Jeho humor je prostě úžasný. Muž jménem Ove je skvělé, zábavné čtení, jakých není moc. Jak to ti Švédové dělají? Jak je tam tolik zimy a tmy, že mají takovou inspiraci pro úžasné humorné příběhy?
Otřesné čtení. Ovšem čtení, které by si měl každý přečíst, aby pochopil něco z mentality těchto lidí. Šílené jsou ty sebevražedné atentátnice i jejich rodiče, které jsou na ně pyšné. Příběhy všech čtyř si určitě stojí za to přečíst. Normálnímu člověku přijde takové uvažování totálně zvrácené, nelidské. Žel, islámští fanatici to takto mají. Byť je to nepříjemné čtení, Je dobré se s myšlením těch fanatických islamistů seznámit.
Další zajímavý pohled do Číny. Určitě jiný než je obvyklé. Ale to neznamená, že to není zajímavý pohled. Tentokrát nahlížíme na Čínu očima obyčejných mladých dívek. Tedy především jedné z nich. Poznáváme kontrast mezi životem na venkově a životem v Šen čenu, městem těžícím z blízkosti Hong kongu. Poznáváme tak trochu realitu života tam dole. Je to trochu jiné ale za přečtení určitě stojí.
Doznání, to byla zřejmě první kniha, kterou jsem si po listopadu 1989 koupil. Tehdy jsem toho věděl hodně málo o praktikách, které používala STB při výsleších. Bylo to otřesné, strašlivě smutné čtení. Jak to, že se něco takového mohlo odehrávat v Československu? Teprve řada dalších knih mi napověděla, že STB měla svůj velký vzor v NKVD. Tam ty metody, které vedly k "doznání" měly propracovány dokonale. Však i nyní to vyšetřování vlastně vedli sovětští poradci.
Moje nejoblíbenější knihy jsou knihy podle skutečných událostí. Mezi ně patří i cestopisy. Na tenhle jsem byl obzvlášť zvědav, neboť mě velmi zajímalo jak to vypadá v tom obrovském Rusku. A ta knížka mě rozhodně nezklamala. Dozvěděl jsem se z ní mnohé. Proto stojí za to si ji přečíst.
Ta knížka se čte jedním dechem. Je to kniha z období druhé světové války. Téma holocaustu. Přečetl jsem hodně knížek z tohoto období a tahle patří k těm nejlepším. Autor nejen že je velice odvážný a houževnatý ale má vyprávěčský dar, kterým ty své zážitky dokáže čtivě předat.
Výborná knížka. Četl jsem ji kdysi na gymnáziu a ohromil s ní při maturitě. Dostal jsem otázku "Literatura 2. světové války" (nebo tak nějak). Popsal jsem pár děl, která znali všichni, a pak přidal Wernera Holta. A toho neznal z komise nikdo. Mohl jsem je tak seznámit s tím, že jsem byl moc rád, že jsem si o té válce mohl přečíst něco z pohledu Němce. Komise zírala a nezmohla se na slovo. A já zabodoval!! Ta kniha je skutečně velmi čtivá. Asi si ji budu muset zase po těch létech přečíst a přesvědčit se, jaký dojem na mě udělá dnes.
Příšerná kniha, respektive příšerný děj samozřejmě. Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo chce vědět něco o tom, jak snadno dokáže propuknout vražedná nenávist mezi ještě nedávno v souladu žijícími sousedy. Téhle nesmírně emočně vypjaté knize se vyrovná málokterá. Četl jsem ji vícekrát a nemohl se od ní odtrhnout. Vždy zhnusen tím, jak nelidští dokáží někteří tvorové, kteří si také říkají lidé, být. Silným povahám knihu jednoznačně doporučuji!!
Miloval jsem Jugoslávii. Tahle válka mi tamní obyvatele hodně znechutila. Nepochopil jsem, jak je možné že se nedávní sousedé dokáží mučit a zabíjet.
Díky za tuhle knihu, která ukázala, že i v té nejhorší době se najdou lidé ryzích povah. Určitě to stojí za přečtení!!
Moje první seznámení se s Ladislavem Mňačkem. Tahle knížka zřejmě zrodila mou lásku k dálnicím. Přesněji, k AUTOBAHN. Prvně jsem AUTOBAHN spatřil z výšky kousek u Plauen v NDR a několik hodin na to se po ní poprvé svezl od Gery až skoro k Erfurtu. Fascinovaně jsem sledoval ukazatele typu, Jena Ost, Jena Mitte, Jena West a tak dále a tak dále. Od té doby uplynulo spousty let, dálnic jsem poznal docela hodně ale vždy, když vidím odpočívadlo a na něm restauraci, vzpomenu si na tuhle knihu Ladislava Mňačka.
Přečetl jsem knížek, z ne tak dávné historie Číny hodně. Tahle byla jednou z prvních a řekl bych, že nejlepší. Velmi poutavé a zároveň děsivě drsné čtení o životě v Číně za vlády Mao Ce Tunga. Uff !!! Doporučuji každému kdo se chce o nedávné minulosti Číny něco dozvědět.
Tuhle knihu jsem četl poprvé před mnoha lety na gymnáziu. Tehdy to pro mě bylo zjevení. S Páralem, tedy s jeho tvorbou, jsem se setkal poprvé. Dokázal jsem knihu docenit až o hodně let později.
Podle mě, nejlepší kniha Vladimíra Párala. Brilantní od počátku až do konce. Není v ní snad slovo navíc. Něco podobného bych chtěl také umět. Marek Paar je zřejmě mladý Vladimír Páral a s autorskou licencí popsány jeho pracovní počátky. Mnoho vtipných postřehů. Vyzdvihl bych ty dary předávané lidem podle jejich postavení. Ti nejméně významní, nějací akademici, se musí spokojit s potřesením rukou. Ta pasáž, která se odehrává v tom lázeňském městě v rámci těch "textilních dní", je naprosto famózní. Pět hvězd je málo.