Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40491/bmid_komu-zvoni-hrana-Dke-40491.jpg
4
1697
1697
Americký román z období španělské občanské války, kdy je hlavní hrdina Robert Jordan vyslán, aby velel partyzánské skupině, která má úkol zabránit přesunu nepřátelských sil. „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa je menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SvobodaOriginální název:
For Whom the Bell Tolls, 1940
více info...
Přidat komentář
Přesto, že člověk ví, stále doufá. Ke konci má kniha takový spád, že se nelze odtrhnout.
Spláceje dluhy tzv. klasice, jsem rád, že bezúročně... Hemingway prošel natolik nasyceným životem, že do literatury přenesl sotva jeho odstín. Jestliže by prožil dobrodružně-milostnou misi v sevření horského prostředí a v obklopení hrstkou rázovitých partyzánů, svedl by vykřesat víc; nejen přímočarou a obyčejnou epizodu na 400 stran. 50/16
Nezapomenutelná knížka! Skvělý, procítěný příběh.
Jediné, na co jsem si nezvykla, je autorův styl psaní. Vše bylo takové zdlouhavé. Ale bude to asi tím, že se celý děj odehrál pouze ve 3 dnech.
Stává se mi to sice málokdy, ale stává. Nedočetla jsem. Nemohu se do toho začíst. Došla jsem sice až skoro k 230 straně, ale i přes to to vzdávám. Pro mě to není ani zajímavé, ani napínavé, ani nijak extra hluboké. Prostě ne.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, autor je opravdu mistr vypravěč. Velmi pomalý tok děje dává prostor pro detailní vykreslení charakterů postav, pro vnitřní monology, pro zajímavé odbočky od hlavní dějové linky v podobě vypravování a vzpomínek jednotlivých postav. Musím přiznat, že nebýt téhle výzvy, asi bych četbu brzy vzdala. Střídaly se zde strhující pasáže s rozvleklým nudným vyprávěním. Bojové scény v období španělské občanské války a popis vojenské techniky mi taky nic neříká, tak tyhle scény jsem jen tak přelétla. Milostný vztah mě taky moc nezaujal. Nějak jsem jim tu jejich čtyřdenní lásku na život a na smrt neuvěřila. :) Jako ano, určitě se tato kniha právem řadí mezi klasiku světové literatury, ale asi se k ní vracet nebudu.
Dech beroucí kniha. Nemohla jsem odtrhnou oči od textu, což se mi často nestává. To naprosto dokazuje, jak mě dostala. Je to velmi obsáhlý válečný román a přitom se odehrává jen ve čtyřech dnech a dokázal se vecpat do ohromných 515 stran. Moc se mi líbily Hemingwayovy myšlenkové pochody, protiřečí a úvahy.
5 hvězd jasných.
Nekonečný potrat - tak by se tato kniha mohla jmenovat. Robert Jordan přijede vyhodit do vzduchu most někde v zemi Andrése Iniesty, ale jelikož to píše hemingvajor, tak to není jen tak. Bobeček se musí prvně v horách skamarádit s ostatníma tortilama a povídat si s nimi naprosto o všem, přičemž hned první noc začne klátit jednu místní čmafítas, které říká králíček. Když uběhlo třista stran a most pořád stál a Roberto Jordan pořád klábosil v jeskyni s cigánkou a bandou neschopných vojáků, tak jsem fakt už myslel na to, že přestanu do konce života kadit, abych tuhle knížku nemusel číst na záchodě. Nakonec kniha skončila, za což ji uděluji dva body - to byl totiž její jediný plus.
Ačkoli jsem od Hemingwaye po přečtení Starce a moře neočekávala, že by mě bavil, kniha mě velmi překvapila. Zpočátku to byl poněkud zdlouhavý příběh, plný zajímavých úvah a pohledů na život. Ale možná právě proto mě konec románu tolik zasáhl, přestože se smrt nesla celým dílem.
Přesto si ale Hemingwayův styl psaní nejspíš neoblíbím.
Tak z knihy o cca 500 stranách mě bavilo tak 100 stran. Očekávala jsem něco úplně jiného a byla jsem velmi zklamaná, dělalo mi potíže knihu vůbec dočíst. To plané tlachání mezi Robertem a Marií bylo úděsné, jedině Pilar se mi líbila, taková rázná žena. Ke čtení této knihy je zřejmě potřeba koňská dávka empatie, která mi zřejmě chyběla.
Musím říct, že když jsem knížku začal číst, tak jsem se sám sebe ptal, za co je tak vysoce ceněná? To jenom kvůli autorovi? Ale nedal jsem se odradit počáteční rozvláčností, už kvůli stejnojměnému názvu mojí oblíbené písně od skupiny Metallica, jsem pokračoval ve čtení, když jsem si najednou uvědomil, že jsem společně s hrdiny v lese a prožívám jejich den a přípravu na nezvratné finále, které příjde a stejně jako hlavní hrdina na ně nejste 100% připraveni ani vy.
Z počátku pomalý nudný tok děje se zvolna mění v napínavý krásný příběh. Hlavní hrdina je mi velice sympatický svou chladností, racionalitou, určitým odstupem, ale zároveň i trochu pošetilou láskou k dívce s ostříhanými vlasy.
Smrt hlavních hrdinů většinou adoruji, ale tady mi to bylo opravdu moc líto, fandila jsem mu po posledních písmen..
Ráda bych věděla co se stalo se zbytkem party.. Ale bohužel / bohudík musím si vystačit se svou fantazií.
Smutný příběh líčící válečnou tragédi, lidskou nenávist v zabíjení, boj za svobodu a demokracii, odhodlání partyzánů a jejich vnitřní souboj o přežití. Příběh je mile protkán krátkou a silnou láskou prožitou v hrůze války.
Hemingway má zvláštní styl psaní, takže chápu hodně rozdílných komentářů. Z mého pohledu měl za tuto knihu dostat Nobelovku ... ale to je jen můj názor. Za mě 5z5 prostě mi ta kniha sedla :)
O životě, hlavně o životě v šílených situacích. Taky trochu o lásce. Hrdinové jsou velice lidští, je mezi nimi spousta zajímavých postav. Vidím, že ne každému sedl styl, jakým je tato kniha napsána, ale mě se naopak líbí - pomalejší a retrospektivní pasáže mi umožnily více nasát a pochopit atmosféru.
Přiznám se, že to na mě bylo trochu zdlouhavé, ale napsáno to bylo mistrovsky. Jenom tak na tento příběh nezapomenu. Doporučuji.
Válečné romány nejsou můj šálek kávy. Knihu jsem začal číst na doporučení sestry. Od půlky knihy už jsem přeskakoval vzpomínkové pasáže a sledoval jsem jenom aktuální děj. Konec byl napsaný moc hezky, ale celkově mě kniha nezaujala.
Zajímavý, že už jen kvůli úvodnímu mottu a závěrečný kapitole a větě nahodím tři hvězdy. Vyvarovat se nudnějším pasážím nejde, koneckonců je to starší literatura, neasi, ale opět důkaz, že Hemi byl prostě jiný a lepší. 6.4/10
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Pro tuto knihu jsme šáhl jednak z důvodu, že je to autorova celkem známé dílo a jednak také proto, že se s tímto jejím názvem setkávám i v pincu, tak proč si nepřečíst rovnou i knihu?;) Ze začátku se kniha jevila, že bude mít dobrý spád, že jakmile se dokončí úvodně nastíněná akce, budou následovat další akční situace, ale ouha... místo toho tu byly dlouhé stránky o ničem, v podstatě o cca 100 stran dál se uděje vlastně pouze to, že hlavní hrdina obhlídne jenom místo události, aby se mohl vytvořit nějaký plán realizace, což by v jiných knihách bylo třeba tak na 5 stran. Už mi pomalu začínalo být jasné, že když se zadaří, tak do konce knihy snad skončí alespoň ta jedna jediná akce:(. Ono i to by se dalo přežít, kdyby ovšem obsah mimo hlavní děj byl záživný, což rozhodně není případ této knihy. Místo toho je to samé rozvláčněné omýlání jednoho a toho samého, příběhy, které nemají s hlavní linií knihy skoro nic společného, případně se na jedné straně vyjádří názor, druhá strana řekne jiný a ta první zas svůj názor pozmění, aby se víc blížil názoru straně druhé a přesně takhle "záživně" je jeden názor nemající vliv na hlavní příběh rozveden na 1 až 2 strany. (...zkrácený náhodný příklad "dynamického" rozhovoru:
Osoba 3 se ptá os. 1: Co se s ním stalo?
Os 1.: Byl těžce raněný, musel jsem se ho zbavit.
Os 2.: V jednom kuse tvrdil, že to bude jednou nutný. Byla to jeho utkvělá myšlenka.
Os 1.: Ano, V jednom kuse tvrdil, že to bude jednou nutné, a byla to jeho utkvělá myšlenka...
...no přijde Vám toto jako svižný rozhovor, zvlášť, když to není výjimečný způsob komunikace a hlavní hrdina ani na nějaké obsáhle rozhovory nemá moc času?)
Čím dále jsem knihu četl, tím častěji se mi stávalo, že vlastně ani pořádně nevím, co čtu, či proč se o nějakém tématu v knize tak sáhodlouze píše, ale už jsem to ani nezjišťoval, protože to stejně nebylo důležité k pochopení hlavní linie příběhu. Takže po cca 50 stranách nějakého děje, přijde tak 400! stran nudy a pak teprve opět přijde nějaký ten děj. A navíc po přečtení poslední stránky se stejně nějakou uspokojivou odpověď na to, proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, dovídám až teprve teď, když zde čtu popis knihy, že to vlastně bylo v motu knihy, což si ani nepamatuji, že by tam něco takového bylo. No zkrátka tato kniha byla pro mě jenom ztráta času!
Slabší 2*.