Konec
Mats Strandberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410430/bmid_konec-FS2-410430.jpeg
4
95
95
Mrazivý young adult román odehrávající se v posledních dnech světa. Je ti sedmnáct let. Je léto a svět vypadá úplně normálně. Jenže ty víš, k čemu se schyluje. K Zemi se řítí kometa Foxworth a zhruba za měsíc, přesně 16. září ve 4.12 ráno, bude po nás. Čtyři miliony let evoluce přijdou nazmar. Co uděláš s časem, který ti zbývá? Koho chceš mít vedle sebe, až nastane konec? Jaké to je přesně vědět, který den a v kolik hodin umřeš? Konec je preapokalyptický román o dvou osamělých mladých lidech ve světě, jemuž brzy odzvoní. Jsou spojeni tragédií, která přerůstá v posedlost. Podaří se jim nalézt odpovědi, ještě než nebe zbělá a oceány se vypaří?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
Slutet, 2018
více info...
Přidat komentář
Simon je kluk, který si užívá života. Má partu kamarádů a svou velkou lásku Tildu. Ta ale nezvládne situaci. Začne brát drogy, opíjet se a podvádět ho. Nakonec se se Simonem rozejde. Ten se ale nechce jejich lásky vzdát. Pak se ale stane něco, co úplně všechno změní. Simon přijde o všechny kamarády a navíc je podezřelý z vraždy. Tehdy se potkává s Lucindou. Dívkou, která už před oznámením konce světa bojovala s rakovinou. Dva odlišné životy se protnou a navíc mají stejný cíl. Objasnit vraždu, ze které je Simon obviněn, než nastane konec světa.
Když jsem knihu viděla poprvé, myslela jsem si, že půjde o sci-fi. Pak jsem přečetla anotaci a zjistila, že tohle sci-fi moc nebude. Spíš YA román. Že se jedná o YA je cítit z lehké naivity hlavních postav, ale upřímně v 17 letech jsme naivní byli všichni, a kdoví, jak bychom se chovali 4 týdny před smrtí. Takže mne tato skutečnost vůbec nevadila.
Moc se mi líbilo jak autor dokáže popsat emoce všech postav. Jak se chová žena, která čeká dítě, které nikdy nepřijde na svět, jaké pocity má matka, jejíž syn je obviněn z vraždy, jakou bezmoc zažívá otec dcery, která trpí rakovinou?
Pocit beznaděje umocňuje odpočítávání času. Kniha začíná kapitolou 4 týdny a 5 dnů a každá další má o jeden den méně. Poslední kapitola se jmenuje Poslední noc. Víme tedy, jak nezadržitelně rychle se konec blíží. Neustále jsem si říkala : ,,Takhle to neskončí. Určitě přijde zvrat a přijdou na něco, co Zemi zachrání."
Kniha plyne rychle. Úplně mne strhla. Vlastně nejde ani tak o ten konec světa, ale o chování lidí, jež vědí, že se konec blíží.
Hodně se zde řeší i víra. Jedna ze Simonových matek je totiž kazatelka. Ano, jedna z matek. Simona totiž vychovává homosexuální pár.
Tak co, už víte co by jste dělali vy před koncem světa? Jak a s kým byste trávili svůj poslední den?
Hodnocení: 4,5/5
Kniha byla úžasná, celý příběh byl krásně vymyšlený, hlavní postavy sympatické. Při čtení jsem pociťovala snad všechny emoce od zoufalství, radosti, smutku, beznaděje.... Tohle se povedlo
Knížka je původně YA, ale je to rozhodně je to i pro starší. Příběh byl velmi dobře zpracovaný a poutavý, dneska celkem aktuální. Trochu jsem se bála, jak autor vymyslí konec, ale nakonec byl geniální a rozhodně nezklamal.
Už dávno nepatřím mezi YA čtenáře, ale někdy se v této sféře objeví témata, která mě upoutají a zasáhnou mé osobní nitro a mou podstatu. Tato kniha totiž naprosto vystihuje mé pocity ohledně možného konce světa. Možná je troufalé to tady psát, ale už jako malá jsem vnímala život trošku jinak než děti běžné vnímají a má představa o životě se hodně zakládala na mém osobním pocitu a potřebě konečna.
Proto mne naprosto fascinuje, že se našel autor, který toto dokázal popsat tak, jak to celé roky vnímám já a tolik myšlenek a pocitů bylo pořád stylem: "Tak to cítím, tak jsem nad tím přemýšlela, tak jsem to řekla!" Je to směšné, já vím, ale co víc potřebovat, než souznění s autorem.
Cesta ke konci světa je protkána několika hlavními postavami, které řeší své osobní problémy a teď zjišťují, že na to nemají tolik času, jak by si mysleli. Jak je v knize uvedeno "vše je zhuštěné". Detektivní zápletka mi nevadila, protože je na ní dobře ukázáno, jak je mladý člověk křehký a zranitelný a taky, že u dospělých lidí tomu není jinak. Ve světle blížící se komety a nevyhnutelného zániku se každý stává zranitelným ještě víc než dosud byl.
Za mě - autor dokonale vystihl situace a řešení v takové chvíli. Neopomněl žádná témata, která dnes každého tíží či o nich slyšíme.
Rozhodně se ale držel trendu, že v žádné současné knize nesmí chybět LGBT problematika a pomalu všechny národnosti. No co už, to se nedá nic dělat, překousnu.
Co je podstatné pro mne jako člověka, který nad tímto často přemýšlí, že spisovatel se nebál žádných témat - těhotenství, stáří, lásky, smrtelné nemoci, násilí, zoufalství, všech vyznání, dalších tragédií, které se děly pod tíhou této knižní skutečnosti. Nic nevynechal a čtenář tak dostává možnost se nad tím vším zamyslet. A to pak ty emoce jen lítají a ukazují, zda jste opravdu pořád lidští a nebo je vám to jedno.
Každopádně ač věřím, že na toto téma jsou i jiné a možná lepší knihy, tak ke mě přišla tato kniha a pro mě se stává srdcovou záležitostí.
Mats Strandberg není zrovna nejmilosrdnější tvůrce. Koneckonců, jak sám název románu napovídá, o komedii nepůjde. Nomen omen, víc netřeba dodávat.
Přesto člověk počítá s tím, že když jde o knihu pro dospívající, nebude jim autor nalévat do hlav neředěnou depresi. Jenže když hned z kraje dá na srozuměnou, že se k Zemi blíží kometa, která z nás všech udělá čevabčiči, musela by to být velká sci-fi, aby s tím šlo něco dělat. O to navíc v příběhu vůbec nejde. Ten se totiž soustředí na životní peripetie dvojice rozdílných hrdinů před dvacítkou, kteří za pár týdnů očekávají zánik všeho. A třebaže se může zdát, že nic nemá smysl, potřeba nějakého cíle – například najít vraha své ex-přítelkyně – může být ve finále tím, co udržuje vaši příčetnost v normálu.
Konec je zvláštním románem, plným zdánlivě zbytečných dialogů, odboček a proslovů, zároveň však pohlcující atmosférou prosycenou apatií. Skutečný armageddon by takhle poklidně asi neprobíhal, ale snad nebudeme mít příležitost to zjišťovat.
Noo... je to ... young adult prostě. Ale docela jsem se naladila na tu depku z knihy, i když už rozhodně nejsem cílová skupina. To se mi dost líbilo.
Ale protože jde o švédskou knihu, nesmí chybět PP Ikea, ach jo. A protože je to pro mládež, tak nějaké to LGBT, ekologická agitka ... Chudáci young adults. Taková masáž.
Takže jak tohle dohromady ohodnotit? Za tu masáž, která je namířena na mladé lidi, musím strhnout hvězdu, alergie na Ikea PP je čistě moje osobní, ale to mě vytrhlo z jinak působivé atmosféry...
Na úvod musím říct, že nevím proč, ale knížku jsem si zařadila do sci-fi a očekávala jsem od ní něco trochu jiného, takže jsem z ní byla překvapena a rozhodně v pozitivním slova smyslu. Knížka ve mě vzbudila hromadu emocí, a to do konce takových, že jsem se v noci vzbudila s noční můrou o konci světa v duchu knížky.
Často jsem četla, že je knížka hodně rozvláčná a postavy moc přemýšlejí, to mi vůbec nevadilo. Naopak se mi jejich úvahy líbily a vedly mě k zamyšlením. Oceňuji, že se autor věnoval poměrně podrobně psychice dospívajících, kterým má brzy skočit život. I to jak na sebe narážely jednotlivé povahy a i jednotlivé generace. Přišlo mi pochopitelné, že mladý kluk bude chtít prožít své poslední dny jinak než by si přály jeho mámy.
Stejně tak mi nevadila ani dějová linka s Tildou, která dodala knížce zajímavou zápletku.
Konec už byl vyložený doják, u kterého jsem si poplakala. Přestože s knížky vyloženě čiší deprese, musím říct, že se mi opravdu líbila a budu ji mít dlouho v hlavě.
Hrdinové příběhu si buď hrají na detektivy nebo citově rozjímají. Protože je ale těžké s nimi navázat vztah (aspoň pro mě), tak mi byly jejich osudy úplně ukradené a nebyl jsem schopen se do příběhu vžít. Celá knížka je nudná, utahaná, zřejmě musíte mít rádi tento podžánr, aby se vám to líbilo. Samozřejmě v knize jsou povinní homosexuálové, narážky na ekologická témata nebo rozjímání o náboženství. To by nevadilo, pokud by to do příběhu nebylo tak okatě naroubované. Pozitivum knihy je, že celkem uvěřitelně vykreslila na pozadí jak vy v takové situaci svět asi vypadal.
Drama které se odehrává na pozadí blížící se katastrofy. Marně se snažím rozpomenout jestli jsem někdy četla něco depresivnějšího, nežli byl tento román. Z čeho mě opravdu mrazí je fakt, že to nebyla fikce, ale jedna z možných vizí naší budoucnosti. Líbilo se mi, že autor tento román nepojal globálně, nepopisoval vraždy, sebevraždy a šílenství celého světa, které by se dalo předpokládat, ale věnoval se detailně pouze jednomu páru mladých lidí, jejich přátelům a rodinám. Přistihla jsem se, že se ke konci příběhu zapomínám nadechnout. Nesmírně silný příběh. Audiokniha je také velmi povedená. Čtou Jakub Burýšek a Sára Erlebachová.
Číst to v téhle situaci lehce zavání masochismem, ale některé knížky za to stojí.
Za mě vážně skvělá kniha. Vžila jsem se do děje snad jako nikdy, dokonale popsané pocity.
Nejprvé byla kniha trochu zmatená, bála jsem se, že taková bude pořád, ale hned po dvou prvních částech taková být přestala. Dost mě překvapila. Doporučuji všem.
Konec mě zaujal okamžitě, jelikož kniha s podobnou tématikou Všichni jsme hleděli vzhůru od Tommy Wallach se mi líbila moc. Bohužel po přečtení musím konstatovat, že Konec mi tolik nelíbil. Emoce na mě tolik nepůsobily, přitom kniha je jako zrozená do této doby. Taky apokalyptický svět jak byl tady vykreslený byl úplně mimo mé gusto. A krimi příběhy mě většinou nezajímají už vůbec, popravdě kdybych věděla, že to bude trochu do tohoto stylu, tak knihu ani kupovat nezvážím, ale musím říct, že to až tak moc "krimi příběh" nebyl, vlastně to tam bylo spíš jen aby to podrželo příběh. Takže nakonec hodnotím tak neutrálně. Nic převratného a knihu asi znovu neutevřu, ale přečetla se mi dobře a rychle, a pár dobrých myšlenek v ní také bylo, zejména když se rozebíralo náboženství.
"Jestli je všechno jedno, tak už nic nemá smysl."
Asi nejlepší na knize byla ta přirozená rozmanitost hlavních hrdinů, to vždycky budu hodnotit kladně.
Jako první mě zaujala nádherná obálka. Když jsem si potom přečetla, o čem kniha je, řekla jsem si, že si ji musím přečíst.
Podle mě je skvělá. Našla jsem v ní spoustu hezkých myšlenek. Jediné co mě ze začátku trochu štvalo, bylo to, že kniha je psána v přítomném čase a to mi trošku rušilo atmosféru.
Když jsem si přečetla anotaci, nabyla jsem dojmu, že se mi do rukou dostalo akční sci-fi, nakonec se ale z knížky vyklubal spíše pomalejší psychologický YA thriller s detektivní zápletkou. Díky tomu byl ale příběh ještě originálnější a působivější, než jsem čekala. Více než na samotnou kometu, která má během pár týdnů zničit celou planetu Zemi, se příběh soustředil na psychologii postav, která byla zpracovaná na jedničku! V knížce bylo krásně vidět, jak různí lidé reagují na blížící se katastrofu různými způsoby: někdo se dá na víru v Boha, jiní si plní své sny, někteří se zas nechají zlákat drogami… Čtenář u takového příběhu musí přemýšlet, co by dělal on, kdyby mu zbýval měsíc života.
Detektivní zápletka mi popravdě přišla zbytečná, ale nevadila mi. Myslím, že tam byla potřeba kvůli tomu, aby posouvala příběh dopředu a čtenář se tak měl stále na co soustředit. Co mi naopak vadilo byla délka knížky. Takřka 500 stran mi na knížku, kde se toho vlastně moc neděje, přijde celkem dost. Ne že bych se při čtení nudila, to vůbec, ale už tak od poloviny jsem měla pocit, že mi ten čas strávený u knížky vůbec neutíká. Kdyby se zkrátila na polovinu, bylo by to téměř dokonalé, takhle ale musím na hodnocení trošku ubrat. I tak vám ale Konec můžu jedině doporučit, pokud do toho půjdete dopředu s tím, že tam jde hlavně o psychologii postav (podobně jako třeba v knížce Sucho od Neala Shustermana), myslím, že nebudete zklamaní.
za mě zajímavá kniha, která měla takové neotřelé téma a to pád komety na Zem ... bylo to z pohledu dvou lidí, kteří prožívali poslední měsíc a kus svého života ... konec byl popsán tak živě, že jsem si to dokázala představit ... málo která kniha mě tak nadchne od začátku ...
Ještě teď se mi svírá hruď...
Něco tak neskutečně intenzivního jsem dlouho nečetla. Tahle kniha má přesah, zasáhne váš život. I když se její četbě zrovna nevěnujete, ten příběh tu s vámi stále je a vy jako byste žili v realitě, ve které se čeká na smrt. Všechno, úplně všechno najednou vnímáte tak, že to tady najednou nebude. Řešíte smysl naší planety a našeho lidského plahočení. Neustále jsem přemýšlela, jak bych se já s mojí rodinou zachovala, kdybych se ocitla v takové situaci... Děsilo mě to a fascinovalo zároveň...
Nejhorší na tom všem je, že nečtete nereálnou nebo jen těžko představitelnou budoucnost planety Země. Čtete něco, co by se nám všem mohlo zkrátka úplně reálně stát. Co bychom všichni, jak jsme tady, mohli zažít. A nemohli bychom to nijak ovlivnit.
KONEC je mou první knihou od Matse Strandberga a musím říci, že velmi dobrý. Autor prostě umí psát, jeho dílo je čtivé a nadupané napětím a emocemi. Nebyla jsem schopná přestat - za den jsem měla polovinu knihy přečtenou.
Příběh hlavních hrdinů a svět, ve kterém jsou nuceni dožít, se mě velmi dotkl. Intenzivně jsem prožívala každou větu a zdálo se mi to strašně reálné. Co cítí hrdinové, to cítíte s nimi. Je to síla, nemá to obdoby - žádná kniha se mě dlouho takto tělesně a mentálně nedotkla. Když jsem od knihy odcházela, jako bych pořád žila v posledních dnech lidstva. Když jsem se do knihy naopak vracela, polil mě pocit absolutního neskutečna a znovu jsem prožila šok a děs nad tím, že tato kniha prostě skončí a s ní podoba našeho světa. Světa, který znám i já. Kterého se bojím. Který miluju.
Tento komentář asi nedává smysl. Nicméně já sama si ještě asi dlouho budu představovat konec mého světa, budu ještě pár dní žít v této knize. Ještě mě to bude fascinovat i děsit. I bavit.
Jsem tím pohlcená a panu Strandbergovi se klaním. Protože napsat něco takového, co nejde pustit z hlavy a čeho se doslova dotkne vaše srdce, je prostě strašně těžký. Je to výjimečný.
Jsem úplně mimo.
Děkuju za zážitek.
Kniha s velkým K.
(Spoiler: bála jsem se toho, že detektivní linka v tomto případě, v tomto světě bude spíše na škodu. Pořád si myslím, že tam tak úplně být nemusela. Autor ji sice zvládl na výbornou a chápu, že byla i určitým zdrojem toho, aby se jeho hrdinové nezbláznili a měli co dělat a čemu se věnovat, ale přesto si myslím, že nebyla úplně tím pravým.
Také si myslím, že když nastal konec, tak mohl autor ukázat i hysterii a davové šílenství, vyzenovaní lidé v kostele mě trochu iritovali, neboť sama jsem měla nahnáno a to jsem to jen četla.)
I když má kniha trochu much, promíjím. Protože ty si pamatovat nebudu. Budu si pamatovat, že jsem se od knihy jen stěží odpoutávala. Budu si pamatovat, že jsem v ní žila dnem i nocí.
Budu si pamatovat, že můj život ještě neskončil a že náš svět a naše planeta tu pořád je. A my na ní. A že mohu tím pádem dál číst knihy a objevovat další světy. A dál snít.
Ale zároveň budu mít na paměti to, že vesmír je nevypočitatelný a prohání se jím mnoho potencionálního nebezpečí, které nás může kdykoliv obrátit v prach.
Konec
Bylo to opravdu dobré čtení