Konec frývaldovského kata
Jiří Krutil
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476752/bmid_konec-fryvaldovskeho-kata-mQJ-476752.png
4
7
7
Román z období čarodějnických procesů s fakty z historie Jeseníku, nazývaného v knize velmi případně Frývaldovem (jde o český ekvivalent německého Freiwaldau) v období od dvacátých let 17. století do roku 1646.
Přidat komentář
Za mě hromada příběhů, které by si možná zasloužily každý vlastní knihu. Takhle možná zbytečně zabíraly místo, kde by se mohl více rozvinout hlavní příběh. Potenciál toho silného příběhu nebyl tak úplně využit. Chápu, že nasbírat materiál ke knize byla obrovská dřina, a autor nechtěl ani kousíček zahodit, proto by pomohlo oko zkušeného redaktora. To vše s tím, že mám k tématu a kraji patriotický vztah.
Kniha je plná zajímavých lidských osudů, napínavá a zároveň velmi čtivá. Z pohodlí a tepla svého domova jsem se při čtení této knihy ocitla na Jesenicku v nelehké době 17. století. Musím říct, že přes krutost a nástrahy doby, o kterých autor vypráví (války, čarodějnické procesy, mor atd.), ve mě nakonec po přečtení knihy převládl především pozitivní obdiv k lidem, které tyto rány nezlomily a přes prožité nespravedlnosti zůstali pracovití, poctiví a rovní. K přečtení doporučuji, nudit se čtenář rozhodně nebude.
Knížku jsem koupila jako novinku v létě na dovolené v Jeseníkách. Historické knížky moc nečtu, ale po návštěvě expozice o čarodějnických procesech v Jeseníku (doporučuji) jsem neodolala. Procesů se knížka sice dotýká spíš jen okrajově, ale jinak postihuje celou dobu cca první poloviny 17. století, a to z mnoha úhlů. Vykresluje celkem reálně a přesvědčivě životy obyvatel tehdejšího Jesenicka a zasazuje je do reálných historických souvislostí (dánské drancování, neštovice, požár Jeseníku). Prolíná se zde několik dějových linek, ale orientace je snadná a na příběhu to neubírá. Kniha je vcelku čtivá, co však mně osobně na čtivosti ubíralo, bylo relativně větší množství překlepů a chyb. Nicméně jako historický román ze 17. století z oblasti Jesenicka určitě stojí za přečtení.
Takhle nějak by asi měla vypadat správná historická kniha.
Výrazy typu hrotek, máz, huntýř, robenec, korec, furketa, šišák, morion jsou naštěstí pro nás neznalé vysvětleny, ale i tak je patrné, že autor městské, řemeslné i vojenské uspořádání té doby (první polovina 17.století) výborně ovládá a snaží se nenásilnou cestou vzdělat i čtenáře.
Naštěstí je jeho způsob psaní opravdu zajímavý a čtivý, takže kromě úseků nezbytně popisných se dozvíme mnoho o nelehkém údělu všech obyvatel dnešního Slezka (tehdy knížectví niského a biskupství vratislavského) - děj zahrnuje nejen začátky nechvalně proslulého období honu na čarodějnice, ale také drancování švédských a dánských oddílů při třicetileté válce, nákazu pravých neštovic, dobytčí mor i požár města Frývaldova, kdy vyhořelo přes dvacet měšťanských domů.
Osudy padlé děvečky Gerty, kořenářky Judity a jejího nalezence Kuby, pacholka Bartoloměje - syna svobodné děvečky, a také frývaldovského kata Michaela jsou zachyceny velmi poutavě a přesvědčivě. Ve snaze uhlídat všechny historické souvislosti se zřejmě autor dopustil časových nesrovnalostí právě v životě oněch konkrétních postav (například Jakubův věk se neslučuje s Hedvičiným), ale to opravdovosti příběhu nic neubírá.
Pro mě jako frývaldovskou "náplavu" to bylo zajímavé a krutě reálné čtení o neveselé historii zdejšího kraje, která rozhodně neskončila 17.stoletím, jak dokládají mimo jiné i knihy dalšího spisovatele, severomoravského rodáka Vladimíra Körnera.
"V duchu ale přemýšlela o tom, jestli Kubovi vtlouká do hlavy ty správné zásady. V této těžké době se většina lidí musí starat hlavně sama o sebe; z vlastní zkušenosti věděla, že pomoci od jiných se dočká jen málokdo. Možná by kluka měla spíš učit, jak si urvat co nejvíc ve svůj prospěch. Vždyť spojit se s tím silnějším bývá často výhodnější."
Konec frývaldovského kata
Kniha mě zaujala názvem, protože Frývaldov je hned za kopcem. Nemohla jsem ji nechat v knihovně bez povšimnutí. Ale podle anotace jsem tedy čekala něco jiného - hlavně více o čarodějnických procesech a méně.... všeho okolo. Dokonce i ten konec kata jsem čekala jiný. Podle mě autor rozehrál spoustu dějových linek, ale u žádné nešel do hloubky a bral to jen tak povrchně. Chápu, že chtěl zmínit všechny strasti, které trápily tehdejší lid, ale méně je někdy více. Nevím, jestli je to jen mou nepozorností, ale některé časové skoky se mi zdály trochu nelogické a některé osoby stárly rychleji než ostatní.