Konec krásné epochy
Josif Brodskij
Josif Brodskij, petrohradský Žid a básník nejprve pronásledovaný sovětským režimem a později vyštvaný do emigrace v USA podobně jako o generaci starší Polák z Litvy Czesław Miłosz nebo Seamus Heaney z Ulsteru do Irské republiky. Nepochybně univerzální dědic Osipa Mandelštama.
Přidat komentář
Brodského básně se táhnou jako kvalitní med.. někdy ale až moc. Brodskij je mistr dlouhých, reflexivních, meditativních a filosofujících básnických skladeb, které jsou plné čarovných přirovnání, ale občas jsem se v tom dost ztrácel a bylo obtížné (zvlášť u těch opravdu dlouhých básní) udržet pozornost až do konce. Brodskij vyžaduje pozorného čtenáře, nejlépe takového, který má rád barokní, komplikovanou stavbu veršů. Básně plynou jako nějaký sibiřský veletok s nespočtem přítoků a všemi těmi slepými rameny a ohromnou deltou ústící tam někde daleko na severu do moře a oceánu... Nejlepší báseň výboru je jednoznačne Balada o černém koni. Jedna z mých nejoblíbenějších básní.
Autorovy další knížky
2003 | Vodoznaky. Zrcadlení času |
1998 | Jeden a půl pokoje |
1997 | Konec krásné epochy |
2004 | Římské elegie |
1997 | Mramor |
Asi není poctivé psát o Brodského básní na základě četby překladu. I tak jsou některé uhrančivé.