Konec nylonového věku
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464514/bmid_konec-nylonoveho-veku-VM5-464514.jpg
4
147
147
Danny Smiřický série
< 3. díl >
Po únorovém puči se koná poslední ples Amerického ústavu, zlatá mládež ještě tančí a baví se, ale přichází doba, kdy jazz a angličtina nebude mít mezi uvědomělou mládeží místo.
Přidat komentář
Knížku jsem četla jen kvůli čtenářské výzvě a byla to skutečně výzva. Česká a československá tvorba není prostě můj šálek kávy. Ale oceňuji bohatě popsanou psychologii postav. To jsem u tak malé knížky nečekala. Kniha popisuje pouze jediný plesový večer. Podíváte se něj z mnoha úhlů pohledů. Je to takový průřez lidskými postoji k tehdejší současnosti. Zahrnuje i jejich osobní životy a očekávání.
Když jsem v knihovně před prázdninovou uzavírkou sahala po Škvoreckém, na blind jsem vzala Zbabělce a Konec nylonového věku. Po Zbabělcích, na kterých přece jen něco bylo, jsem sjela kdysi viděný tv seriál Prima sezóna, který mě utvrdil v tom, že autor píše jen o tom, jak by chtěl zasunout, a jakoukoli dívku, která je k tomu svolná miluje. Konec nylonového věku proto spíše překvapil - je zde více vypravěčů, vnitřní svět každého z nich je rozpracovanější. Jenže kniha je tak útlá, že ty dílčí osudy působí neuzavřeně a jako výkřiky do tmy, abych si z toho sedla na zadek, muselo by to mít pětkrát větší rozsah.
Pan spisovatel a literatura s velkým L - formou i obsahem. Zlatá mládež na jednom s posledních plesů, rok 1948. Staré časy a hodnoty končí, nové nastávají. Mladí, jejich lásky a budoucnost pod vládou bolševika. A všichni takňák cítí, že je něco špatně...
Z tiráže:
"Nový režim zneplatní osvědčené normy, zvrátí osudy rodin, ke kariérám vyzdvihne bezzásadové oportunisty a hlavním měřítkem lidských kvalit paradoxně učiní materialismus"
K této útlé knížečce mám zvláštní vztah. Mám vydání z r.1967 a pod dojmem Zbabělců se mi při prvním čtení moc nelíbila.
V roce 1991 mi do ní připsal svůj podpis autor !
O 15 let později jsem šel s dcerou do "Repre" na brzy vyprodaný koncert orchestru Glena Milera. Seděli jsme výtečně (hodně vpředu) a já začal za znění úžasných melodií sledovat více než orchestr, zajímavou starší dámu. Seděla pod varhanami, přímo proti nám a užívala si to na plné pecky, včetně rytmického podupávání do rytmu.
Teď jsem knihu znovu přečetl a:
Jsem nadšen ! Vrátila mne k tomu koncertu a nahradila mi lítost, že jsem v Repre na plese začátkem roku 1948 ještě nemohl být.
Starší dáma se přeměnila v jednu z těch na parketu řádících luketek a já jí trochu záviděl, jednoduše proto, že kdysi dávno "byla u toho".
Pochopil jsem Martyho (Dannyho), proč je na plese tak smutný . Již měl umístěnku. I když promovaný "anglista" na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, byl před odchodem do jakéhosi malého městečka na severu Čech, kde měl učit na "základce".
Opouští Prahu, neuvidí orchestr Karla Vlacha a neuslyší ten báječný swing. Ani luketky tam nebudou. (Luketka-přeneseno z Plzně od vojáků US-Army - Look at her ! Koukni na ni !)
Nikdo jiný se nedovedl vcítit do oné doby tak, jako autor. Jeho ideály mu vzali "Kluci z Karlína" (čti: K.Gottwald + jeho tovarišči - proto ono RAF-RAF včetně azbuky na krásné obálce J.Šalamouna).
A děkuji Alef za trefný komentář.
Mno uf...teda, kniha rozsahem malá, ale nějak mi dala. Škvoreckého mám rád, ale tahle knížečka mě do půlky těžce nebavila, včera jsem to nakonec překonal a přelouskal ji a nebylo to tak špatné, ale myslím si, že jsem čekal trochu jiné sdělení, než, že nám ty zlý komunisti zakážou plesy. Ale pravda psané to bylo v roce padesátém, tudíž ještě asi nebylo úplně jasné co jsou zač.
Škvorecký myslí stále na sex a ten vždy zabalí do něčeho, aby to vypadalo jako "hlubší myšlení"...
Škvorecký se na adresu knihy vyjádřil následujícím způsobem: „Konec nylonového věku je pokus o popis uskutečnění té noční můry, která mě začala přepadat od jara 1945, kdy mi Přema, kamarád z tabákového skladu, přinesl ilegální komunistický leták: v němž se konstatovalo, že Němci jsou poraženi, proto se likvidační pozornost soudruhů musí soustředit na buržoazní skupiny protinacistického odporu, tedy na nás.“
Zajímavá sonda do života zlaté mládeže poválečných let, jejíž konec nastává spolu s únorem 48 ... a Škvoreckého osobitý pohled na to, jak se její představitelé s novými poměry vyrovnávali. Na nás, čtenáře, pak z příběhu dýchá smutek a touha nebo naděje ... že se vše vrátí zpět:
„Všechno se v něm zastavilo před krásou neskonale estetické noci. Jenže věděl o tom příliš mnoho. Byla to jenom další z těch prchavých, falešných chvilek, které v člověku zůstávají a z jakých se nakonec skládá to, co zbývá ze života. Vzpomínky a sny. Věděl to. A v té zimní, lákavé, falešné hezké noci mu bylo nesnesitelně smutno, k nevydržení strašně a zoufale.“
Danny a jeho lásky... Škvoreckého knihy by měly být zahrnuty do studijních materiálů pro výuku českých dějin druhé poloviny dvacátého století, protože kdo to nečetl, neví o té době nic.
Kniha pojednává o životě mladých lidí v době po druhé světové válce. Zažívají první lásky, zklamání. Očekávaní od nového života mnohé.
Pootevřené okno k nahlédnutí do života zlaté mládeže a vysokoškoláků v době, kdy se ještě psávaly dopisy s datem 1948. Téměř celý děj se odehrává na reprezentačním plese anglického klubu. Pro jednoho páska, statkářskou tlustoprdku, budoucího učitýlka, pěknou Irenu, bolševického joudu i jazzového astmatika přichází komunismus a s ním úplně jinej svět, ale tady se řeší holky a kluci a jazz a hlavně strašně, ale strašně těžkej život a taky trochu pohodlnej.
Tak trochu mi to připomínalo Hemingwaye... škoda, že se takovéto knihy moc nečtou. Myslím, že by byla čtivá i pro dnešní teenagery, ale je nějak zapadlá. Nikdo o ní moc neví.
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Tak tohle bylo utrpení. Bohužel Škvorecký není můj šálek kávy.