Konec řetězce
Fredrik T. Olsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451458/mid_konec-retezce-4yN-451458.png
4
106
106
Kryptolog William Sandberg série
1. díl >
Strhující pátrání po velkých životních záhadách sleduje několik zdánlivě samostatných dějových linií, které se posléze protnou v neuvěřitelném a děsivém příběhu. V Amsterdamu beze stopy zmizí mladá lingvistka, v zapadlé berlínské uličce dojde k vraždě neznámého muže, ze stockholmské nemocnice je po neúspěšném pokusu o sebevraždu unesen padesátiletý William Sandberg. Zprvu se zdá, že spolu podivné události nijak nesouvisí, postupně však vyplouvají na povrch hrůzné důsledky dávného, přísně střeženého tajemství. Bývalý vojenský špion William Sandberg se probere z bezvědomí na starobylém zámku, kam jej převezla tajná organizace, aby rozluštil obsáhlý šifrovaný text záhadného odesílatele. Williamova bývalá manželka, novinářka Christina, se s mužovým zmizením odmítá smířit a společně se svým asistentem Leem postupně odhaluje stále strašnější pravdu. Williamův úkol má pouze zastřít sktečné plány jeho únosců, a zatímco si špion se svou spoluvězenkyní, sumeroložkou Janine, láme hlavu nad zprávou, čas nemilosrdně běží... Konec řetězce je skvěle napsaný napínavý román, který kromě kriminální záplatky a širokého geografické záběru přináší i zajímavé otázky týkající se původu lidstva a skrytých hrozeb, jenž se mu v budoucnu mohou stát osudné.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2016 , Kniha ZlínOriginální název:
Slutet pa kedjan, 2014
více info...
Přidat komentář
Dominuje především originální námět ohledně skrytého tajemství zakódovaného v DNA. Poutavý děj sleduje několik zdánlivě nesouvisejících linií, které se nakonec propojí, nechybí stupňované napětí, celkový spád, sympatický hlavní hrdina Sandberg a dobrá čtivost. Jedna drobná výhrada: kniha mohla být snad o něco kratší, některé popisy jsou až příliš rozvleklé. Závěrem konstatuji, že jde o velice solidně napsaný thriller se zajímavou zápletkou.
Knihu jsem četla hned, jak vyšla - líbila se mi, ale nějak jsem na ní zapomněla. O téma DNA jsem se tenkrát ještě nezajímala. Teď jsem si dělala pořádek ve čtečce, nemohla si vzpomenout, o čem to vlastně bylo a začala čístděj jsem si vybavovala, ale po covidové blamáži a přečtení knihy Kosmický had o DNA pro mě získala kniha úplně nový významúplná paráda. Kdo jsme ,odkud pocházíme a kam směřujeme? Jsme jen částí kosmického celku? A navíc parádní thriller
"Teď ti bude vrtat hlavou, jestli bys jí rozbil, kdybych ti o ní neřekla."
Tak takhle jednoduché to v podstatě je. Ale je to tak promyšlené a tak super napsané, že to nevadí. Je to jedna velká adrenalinová jízda a nic na tom nemění ani chudší závěr, kde se tato myšlenka z Matrixu vlastně třikrát vrátí, aby její důsledky pochopil i ten poslední čtenář, aby nakonec zůstala samozřejmě nezodpovězena. Velmi milé překvapení!!!
Myšlenka, že všechny významné události v historii lidstva jsou předurčené v naší DNA, je dost originální a fascinující. Kniha je určitě delší, než by bylo nezbytně nutné, ale díky autorově strategii nechat rozjet dějovou linku, aby ji následně utnul v nejlepším a přeskočil na jinou, si stále drží napětí. Je v ní dost hlavních i vedlejších postav, ty jsou sympatické a víceméně realisticky vykreslené, a není nijak náročné se v nich orientovat (a navíc nepřežijí všichni). Uvítala bych, kdyby spisovatel přepracoval závěr, který mi přišel useknutý a podstatně zjednodušený.
Skvělý nápad na knihu, nicméně zpracování je hodně špatné. Vleklý děj, sáhodlouhé popisy.
Už hodně dlouho jsem nečetla tak neskutečně rozvlekle napsanou knihu - úvahy na stránku, proč si vzal sako, nekonečné popisy na nudných místech... Námět je zajímavý, ale jinak... Obdivuju překladatele, já bych si u toho hodila mašli :)
Do dnešní doby je příběh knihy Konec řetězce více než aktuální. Hlavním tématem je totiž mor. Během čtení jsem si tedy mnohokrát říkal, jestli je fajn číst v dnešní době zrovna takový námět, leč mě to na první pohled nenapadlo. Čekal jsem nějakou variaci na Dana Browna a té jsem se vlastně nedočkal. Spíše se jedná o tradiční, trošku mysteriózní thriller, který nabídne zajímavou myšlenku, ale v podstatě jí prakticky nijak nerozvíjí. Kolem té myšlenky se to odvíjí, ale příběhově to jde spíše po akci, napětí a konkrétních činech hlavních hrdinů. Napsané je to ale skvěle, až filmově. Kniha doslova baví a to i přesto, že obsahově je ve výsledku, podle mě, jednodušší. Chvílemi jsem si až říkal, že v příběhu nejsou hlavní hrdinové, jen série postav, které se po kapitolách střídají. V poslední části knihy se ale vše vyjasnilo a závěrem se splnilo vše, co kniha mohla nabídnout. Tedy solidní dynamický thriller, od kterého nelze čekat nic víc, než právě to. I to ale k radosti stačí.
Za mě zklamání. Těšila jsem, protože téma napovídalo skvělý zážitek. Místo toho natahované popisy všeho, co mohlo být řečeno dvěma větami. Ze začátku ve mně tohle vyvolávalo napětí, poté to přešlo v utlumení radosti z příběhu a pokračovalo až do rozčilených myšlenek "kdy už se konečně vymáčkne a budu vědět, o co jde".
Nápad zajímavý. Styl psaní dobrý. Ale je pravda, že kniha mohla být o něco kratší. Obzvlášť ke konci. Člověk je zvědavý, jak to vlastně je, a autor "zdržuje" celkem zbytečnými popisy nepodstatných věcí. Trochu mě zklamalo, že některé otázky nebyly dořešené - hlavně "kdo?". A drobná míra nelogičnosti : SPOILER: pokud je virus tak smrtící a nakažlivý, pak mě překvapilo, kolik lidí přežilo. Očividně dost na to, aby celou dobu krize fungovala elektřina, média, tekla voda, dal se koupit benzín. Plus dávám za fyzické zpracování knihy. Byla radost ji držet v ruce. :-)
Překombinovaný, nechutně roztažený, chladný techno-thriller. Autor má slušné nápady, ale provedení pokulhává.
Mam hrozne rada obsahle knihy, ale u nekterych je to az moc.. Tato kniha, kdyby mela o 150 stran min, tak by ji to vubec neuskodilo, ale jako tak se mi v celku libila, neberu to jako ztratu casu
Trochu zvlášní kniha, v níž mi hlavně moc neseděl styl psaní. Příběh sice zajímavý a víceméně i napínavý, že mě to nutilo knihu dočíst, ale občas jsem se v knize i ztrácela a nechápala, o co jde. Trochu takový zamotaný příběh. No a konec moc překvapivý nebyl, něco takového mě napadlo už někde na začátku.
Za mě thriller jako malina. Napínavý, gradující, originální zápletka, sympatické hlavní postavy, správná míra akce, konspirace i tajemna... Líbí se mi, jak kapitoly přeskakují mezi vypravěči a nechávají člověka déle v napětí. Hlavní linka příběhu mě pohltila, i když je v ní jistá nedotaženost, možná až nelogičnost, některé věci zůstávají jen nakousnuté, ale pro plynulost příběhu jsou to - pro mě osobně - jen podružnosti, na kterých kvalita knihy nestojí a nepadá.
Tak toto bylo opravdu jedno velké překvapení, kniha od začátku měla poutavý děj, který mi nedal spát a konec výborný. O knize a její myšlence budu dlouho ještě přemýšlet
Nedočetl jsem to. Nezačetl jsem se do toho. Ono se to vlastně moc číst ani nedalo… Své čtenáře si ale jistě najde... Tak je to u každého (nejen) uměleckého díla. Někomu se to líbí, někomu ne. A není většinou moudré sám sebe ujišťovat, že jenom ten můj vkus je správný. Ale dosti obecných a dobře známých plků. Ať má recenze neskončí stejně rozvláčně, jak kniha Konec řetězce.
Přečetl jsem asi sto stran, a když se stále nic nedělo, a když jsem pochopil, že se dalších tři sta stránek nic dít nebude, knihu jsem odložil. Úspěch – myslím tedy spíše ten prodejní – této knihy stojí (ovšem taktéž padá) na dobrém marketingu. Skvělá anotace, podsouvání Dana Browna a dalších, technologie, historie, tajemství – to všechno jsou ingredience úspěšného příběhu. Čtenář očekává, že skutečně dostane skvělý technothriller, plný akce a úžasných odhalení. Namísto toho dostane jen příběh utahaný a vyčpělý, jak stará žvýkačka.
Jeden můj známý – v současné době velmi úspěšný spisovatel Jiří Březina – se kdysi podílel na vydání české verze kultovního manuálu: Jak se dostat na vrchol hitparády. Někdy mám pocit, že mezi spisovateli koluje podobný návod. Pravdou samozřejmě je, že jistá obecná pravidla úspěšnosti skutečně fungují. Ale dosti často to dopadá jako s tím dortem pejska a kočičky…
Mě se kniha líbila. Ne, že bych z ni byla utržená, ale byla jsem zvědavá co a jak se stane, dal. Ano, některé pasáže a konec byly hodně ala James Bond, kdy hraje vse do karet hlavním hrdinům. A možná už jsem si chvílemi říkala, že to zbytečne natahuje.Ale myšlenka, že máme v DNA napsáno, co se stane se mi líbila,stejne jako propojení mini osudu lidí.
.. a mně se kniha moc líbila, jednotlivé kapitoly končily tak, že mě nutily číst dál a dál. A závěr knihy? Pro mě nečekaný, ale když tak se zpětným pohledem o tom přemýšlím, tak krásný a v souladu se "skutečným životem".
Přirovnání k Šifře mistra Leonarda je velmi nadsazené. Byl to důvod, proč jsem si knihu přečetla, protože všechny předcházející recenze říkaly, že tato kniha je ještě lepší. Není!! Námět knihy sice super, první polovina knihy také, i když zdlouhavé popisování nepodstatných detailů knize taky moc nepřidá. Celou druhou polovinu knihy mi ale bylo jasné, jak celý příběh skončí. Škoda, námět by se dal určitě zpracovat lepším způsobem.
Opětovné shledání s Williamem Sandbergem... Nevím zda jde o chybu, ale Konec řetězce je prezentováno jako první díl série, ale kdož četl Vševidoucí oko, ví o smrti Sáry, což je na několika místech výslovně uvedeno a bylo také důvodem Williamova pokusu o sebevraždu. Pozorný čtenář si také určitě povšiml změny v popisu postav. Zda-li jsem si až skoro stěžoval u Vševidoucího oka na obemilani jména Sandberg, tak zde se toto už nevyskytuje, jelikož autor předpokládá, že každý ví, kdo je kdo. S tím tedy skočme do nového dobrodružství, které toho dle mnohých zde hodně slibuje.
Kniha určitě neztrácí oproti předchozímu dílu nic ze své tloušťky a popisnosti. Než jsem se dozvěděl hlavní pointu, důvod únosu Williama, uběhlo bezmála dvě stě stran. Do toho času kniha plynula jednotným způsobem narozdíl od Vševidoucího oka, kde jsem několikrát byl nucen přehodnotit svá očekávání, jak se děj vyvíjel. Olsson nicméně i tak nechává čtenáře do určité míry tápat, jako Connors a Franquin nechali Williama, jemuž předhazovali jen fragmenty pravdy. Očekávání se tak pokaždé měnilo, a to aniž pozbylu na tempu. Posuďte sami: V jedné chvíli jsem byl v myšlenkových pochodech před samotným Williamem, který se určité skutečnosti dovtípil až o kus později (Arecibo). Bylo hezké být v něčem napřed než náš hrdina. Ovšem o chvíli později přišlo vystřízlivění, když Connors vyjevil Williamovi pravý zdroj krypticke zprávy, přičemž mé závěry vzaly zcela za své. A bohužel v tom okamžiku i mé naděje.
Čím více jsem postupoval k závěrečným stránkám, tím jsem se střetával s pozvolnějším tempem. Tam, kde měl děj nabírat na obrátkách, místy až sklouzával do letargie. Snad až na příběhovou linii Janin s Williamem mě žádná z ostatních nebyla schopna plně uspokojit. Dříve oslavována popisnost po vypuknutí moru byla tytam. Nebyl jsem s to plně vnímat rozsah a hloubku katastrofy, jako strach, strádání či nutkání ke záchraně lidí.
Kniha mi v počátcích duchem připomínála více dobrodružství organizace Sigma Force z péra Rollinse, než-li jak vyznívalo Vševidoucí oko, jež mělo zase blíže k Počátku od Browna. Jde nicméně o podobnost vskutku jen zdánlivou. Autor totiž vystavuje svůj svět a dění v něm na širším celku, než na detailech. Nikde se tak v knize nedozvíme ani základní informace o výzkumu DNA, klínového písma, způsobu šifrování nebo fungování tajné organizace, nebo rozsahu šíření moru. Hlavní je zkrátka kontext, což je paradoxne i premisa celé knihy. Williamovo odkrytí pravé podstaty zprávy bylo zajímavé nicméně celkové její vyznění mi přišlo nedotaženě.
Olsson vyslal určité poselství, ale bez patřičného kontextu, který by si zasluhovalo pří jeho stylu psaní minimálně dalších dvě stě stran. Nevím jak Vám, ale se závěrem jsem zkrátka nebyl stopro spokojený a kladl přede mne více otázek než bylo zodpovězenych. Kdo vpravil výjevy budoucnosti do DNA? Proč ten někdo zvolil sumerštinu a ne jiný jazyk? Proč nebylo členům organizace zřejmě, že za novodobý mor mohli oni sami čímž vytvořili samonaplnějujici proroctví? Bylo vůbec možné z kódu DNA vyčíst přesný rok vypuknutí události, či jen odhadnout údobí? Napadlo někoho, že když je v DNA zapsaná budoucnost, značí to možnosti manipulace s časem ... ?