Konec zákona
Martin Vopěnka
Podtitul: Zlo zvítězilo a lidé ctí desatero zvrácenosti Mravní rozklad společnosti způsobí tragické změny v životě hlavního hrdiny, který ztrácí schopnost soucitu a klesá na dno zrůdnosti. V blíže neurčené zemi a čase se odehraje příběh bezdětného čtyřicátníka, dosud žijícího spořádaný život s milovanou manželkou. Postupný mravní rozklad společnosti rozleptává psychiku hlavní postavy, až se z normálního člověka stává zrůda, která se se svými kumpány vyžívá v krutostech a týrání. Autor hlavní postavu potrestá prozřením a odsouzením k marnému hledání odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Pecka! Kdo hodnotí odpadem, nechápu proč do toho jdou. Nic pro útlocitný..nicméně bomba, ani jediná stránka nenudí.
Znám lidi, kteří knihu nedočetli, ale následně se mně ptali, jak to dopadlo… Kniha se nečetla ani moc lehce, ani moc příjemných pocitů nenabízela. To jistě nakonec ani nebylo autorovým záměrem. I po deseti letech, co jsem knihu přečetl, si její některé momenty vybavuji a přemýšlím nad nimi. Derou se otázky, může někdy nastat skutečně takové bezvládí ve společnosti? Takové bezvládí spravedlnosti? Až takový propad osobnosti? I když pokud si vybavuji dobře, tak k závěru hlavní antihrdina nedotáhl zamýšlenou akci… Nicméně například i v Novém zákoně jsou části, kde jsou popsané budoucí hrůzy i zkaženost lidská (Evangelia, Zjevení sv. Jana)… Možná měl autor potřebu nějak ilustrovat tyto nesnadné pasáže Bible. Každopádně nejdůležitější zvěsti Bible je záchrana člověka a naděje, ale i v dané knize jsem kousíček naděje ke konci snad postřehl, a snad správně…
Knížka mě zaujala tématem postkatastrof. Přišla mi sadistická, místy nechutná, hlavně jak se hlavní hrdina spustí se svými kumpány. Je ale možné, že i tohle se může stát...
Autorovy další knížky
| 2011 |  Spící město |
| 2015 | Nová planeta |
| 2012 |  Spící spravedlnost |
| 2013 | Spící tajemství |
| 2009 | Pátý rozměr |
Co je člověk zač a jak se projevuje, když je přesvědčen, že mu za to nic nehrozí, je známo z období válek či ze zemí, jejichž zákony jsou bezzubé či vláda, soudy i policie zkorumpované. Ale co tím chtěl autor vlastně (hlubokého) říci, zůstává pro mne záhadou. Čekala jsem upřímně něco jiného. Jsem poněkud v rozpacích (četla jsem rozhovor s panem Vopěnkou, který mne tehdy zaujal, a teď tohle?) a v pokušení si myslet, že autor se v hromadném znásilňování a vraždění spíše vyžívá, než aby je vysloveně odsoudil. Protože jakýkoliv morální apel (který byl zřejmě v úmyslu, pač jako braková literatura a la Kotleta se to netváří) totálně pohřbila vulgarita (např. v jednom kuse se tam někomu chce - cituji - srát...), explicitní sexuální scény a popisy brutality (za něž by se nemusel stydět ani markýz de Sade, což já opravdu číst nepotřebuju). Čekala jsem, že to bude syrové, ale ne bulvárně primitivní do té míry, že by se u toho mohl ukájet kdejaký psychicky narušený jedinec. Karamazovskou otázku "pokud není Bůh, je vše dovoleno" uchopil pan Vopěnka pro mne žel neakceptovatelným, nešťastně laciným způsobem, byť oceňuji tu myšlenku, že za úpadkem společnosti obvykle nestojí křupani z páté cenové, ale akademicky vzdělaní, charizmatičtí, leč vyšinutí jedinci.
Mimochodem: Ježíš řekl, že ze Zákona nepomine ani čárka.