Konečná stanica
Zdeněk Pluhař
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510015/bmid_konecna-stanica-i8f-510015.png
4
24
24
Román pod symbolickým názvem Konečná stanice vypráví o několika lidských osudech z prostředí domova důchodců a je jakýmsi protějškem k jeho románu Ať hodí kamenem z prostředí dětských domovů. Přináší citlivý pohled do psychiky starého člověka, těžce se vyrovnávajícího s osamoceností a problémem stáří. Autor ukazuje, že ani za zdmi tohoto domova není klid, zmoudření a porozumění, že lidé tu žijí stejnými vášněmi, radostmi a bolestmi jako všude jinde, zraňují se, milují, nenávidí, chovají se čestně i hanebně a že stáří je ani nezbavilo charakteru, ani nezušlechtilo.... celý text
Přidat komentář
Velmi příjemná a čtivá kniha z prostředí Domova důchodců.Moudro získané věkem střídá stařecká naivita.Hezké i nehezké,smutné i veselé je žití,nebo spíše dožívání lidí v jedné takové instituci.Za mě moc poučná kniha,odkazem smutná a hlavně nadčasová.
On asi život lidí na konci jejich cesty asi není žádný akční film.Jak asi taky,když jsou většinou nemocní,příbuzní za nimi většinou nechodí a z čeho tak asi mohou mít radost.Ono totiž mít tyto staré lidi doma není žádná sranda.Vím co povídám,protože jsme měli doma 10 let maminku manželky.Užili jsme si svoje,ale do posledka byla u nás v rodině a nikdo jí nikdy nevyhazoval.Ale musel bych se stydět jí dát do domova důchodců už jenom proto,že se toho hrozně bála.Bohužel dnešní doba je jiná a rodiče,kteří je vychovali a podporovali celý život když už nemohou jdou do domova důchodců nebo do LDN protože je nikdo nechce.Ale ti dnešní mladí si vůbec neuvědomují,že čas uteče a oni budou ve stejné situaci a pak pochopí,že jednali špatně.
Tak tohle je strašná nuda, to nemůžu dočíst. Potácení se k hrobu v jednom domově důchodců. Lidi na sklonku života, jejichž zájem je omezen tak akorát na radost z jídla nebo návštěvu příbuzných, která je v nedohlednu.
Když jsem četla ,že kniha je protipólem :At' hodí kamenem, zajásala jsem . Ale zde se žádná velká výprava do nitra postav nekoná. Jako by to ani nebyl ten Pluhař kterého jsem poznala v jiných knihách.
Nehvězdičkuji, bez dočtení nemám nárok, ale je to zklamání.
Autorovy další knížky
| 1960 |  Opustíš-li mne |
| 1966 |  Kříže rostou k Pacifiku |
| 1981 | Bar U ztracené kotvy |
| 1979 | Ať hodí kamenem |
| 1976 | Minutu ticha za mé lásky |
První kniha od tohoto autora a jsem nadšená. Líbí se mi autorův realistický styl a umění vykreslit různé lidské charaktery.