Konečná stanice
Zdeněk Pluhař
Román o životě starých lidí nejrůznějších společenských vrstev a charakterů v domově důchodců.
Přidat komentář
Velmi příjemná a čtivá kniha z prostředí Domova důchodců.Moudro získané věkem střídá stařecká naivita.Hezké i nehezké,smutné i veselé je žití,nebo spíše dožívání lidí v jedné takové instituci.Za mě moc poučná kniha,odkazem smutná a hlavně nadčasová.
On asi život lidí na konci jejich cesty asi není žádný akční film.Jak asi taky,když jsou většinou nemocní,příbuzní za nimi většinou nechodí a z čeho tak asi mohou mít radost.Ono totiž mít tyto staré lidi doma není žádná sranda.Vím co povídám,protože jsme měli doma 10 let maminku manželky.Užili jsme si svoje,ale do posledka byla u nás v rodině a nikdo jí nikdy nevyhazoval.Ale musel bych se stydět jí dát do domova důchodců už jenom proto,že se toho hrozně bála.Bohužel dnešní doba je jiná a rodiče,kteří je vychovali a podporovali celý život když už nemohou jdou do domova důchodců nebo do LDN protože je nikdo nechce.Ale ti dnešní mladí si vůbec neuvědomují,že čas uteče a oni budou ve stejné situaci a pak pochopí,že jednali špatně.
Tak tohle je strašná nuda, to nemůžu dočíst. Potácení se k hrobu v jednom domově důchodců. Lidi na sklonku života, jejichž zájem je omezen tak akorát na radost z jídla nebo návštěvu příbuzných, která je v nedohlednu.
Když jsem četla ,že kniha je protipólem :At' hodí kamenem, zajásala jsem . Ale zde se žádná velká výprava do nitra postav nekoná. Jako by to ani nebyl ten Pluhař kterého jsem poznala v jiných knihách.
Nehvězdičkuji, bez dočtení nemám nárok, ale je to zklamání.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1960 | Opustíš-li mne |
1966 | Kříže rostou k Pacifiku |
1981 | Bar U ztracené kotvy |
1979 | Ať hodí kamenem |
1976 | Minutu ticha za mé lásky |
První kniha od tohoto autora a jsem nadšená. Líbí se mi autorův realistický styl a umění vykreslit různé lidské charaktery.