Konečná stanice

Konečná stanice
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67775/bmid_konecna-stanice-nHV-67775.png 4 24 24

Román pod symbolickým názvem Konečná stanice vypráví o několika lidských osudech z prostředí domova důchodců a je jakýmsi protějškem k jeho románu Ať hodí kamenem z prostředí dětských domovů. Přináší citlivý pohled do psychiky starého člověka, těžce se vyrovnávajícího s osamoceností a problémem stáří. Autor ukazuje, že ani za zdmi tohoto domova není klid, zmoudření a porozumění, že lidé tu žijí stejnými vášněmi, radostmi a bolestmi jako všude jinde, zraňují se, milují, nenávidí, chovají se čestně i hanebně a že stáří je ani nezbavilo charakteru, ani nezušlechtilo.... celý text

Přidat komentář

martunka
12.11.2021 5 z 5

První kniha od tohoto autora a jsem nadšená. Líbí se mi autorův realistický styl a umění vykreslit různé lidské charaktery.

Abroš
07.09.2020 5 z 5

Velmi příjemná a čtivá kniha z prostředí Domova důchodců.Moudro získané věkem střídá stařecká naivita.Hezké i nehezké,smutné i veselé je žití,nebo spíše dožívání lidí v jedné takové instituci.Za mě moc poučná kniha,odkazem smutná a hlavně nadčasová.


Pavelpi
09.02.2019 5 z 5

On asi život lidí na konci jejich cesty asi není žádný akční film.Jak asi taky,když jsou většinou nemocní,příbuzní za nimi většinou nechodí a z čeho tak asi mohou mít radost.Ono totiž mít tyto staré lidi doma není žádná sranda.Vím co povídám,protože jsme měli doma 10 let maminku manželky.Užili jsme si svoje,ale do posledka byla u nás v rodině a nikdo jí nikdy nevyhazoval.Ale musel bych se stydět jí dát do domova důchodců už jenom proto,že se toho hrozně bála.Bohužel dnešní doba je jiná a rodiče,kteří je vychovali a podporovali celý život když už nemohou jdou do domova důchodců nebo do LDN protože je nikdo nechce.Ale ti dnešní mladí si vůbec neuvědomují,že čas uteče a oni budou ve stejné situaci a pak pochopí,že jednali špatně.

Ivaksa
17.06.2014

Tak tohle je strašná nuda, to nemůžu dočíst. Potácení se k hrobu v jednom domově důchodců. Lidi na sklonku života, jejichž zájem je omezen tak akorát na radost z jídla nebo návštěvu příbuzných, která je v nedohlednu.
Když jsem četla ,že kniha je protipólem :At' hodí kamenem, zajásala jsem . Ale zde se žádná velká výprava do nitra postav nekoná. Jako by to ani nebyl ten Pluhař kterého jsem poznala v jiných knihách.
Nehvězdičkuji, bez dočtení nemám nárok, ale je to zklamání.