Konfucianismus
Dorothy Hoobler
Tato kniha z edice Světová náboženství představuje čínskou filosoficko-náboženskou školu zvanou konfuciánství. Autoři, kteří se zaměřují na přiblížení čínské kultury a čínských ději, si kladou za cíl oslovit všechny zájemce včetně mladších čtenářů. Proto je kniha psaná přístupně a doplněná množstvím komentovaných obrázků, tabulek a informačních rámečků. Přitom však mapuje konfuciánství podrobně, ve všech jeho aspektech. Představuje tedy jeho podstatu, život jeho zakladatele, historický vývoj náboženství od období Sta škol do současnosti, jeho šíření v Asii, proměny tradice i vlivy, které na ni působily, rituály a také literaturu. Na své si přijdou především čtenáři, kteří si chtějí rozšířit povědomí, jež jim o konfuciánství vštípila stručná školní výuka, nebo kteří se s ním chtějí seznámit poprvé. Knihou jistě nepohrdnou ani zájemci o asijské kultury obecně.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem měla na seminární práci o Starověké Číně, kde jsem si vybrala právě Konfucianismus. Kniha je opravdu skvěle napsaná. Obsahuje mnoho obrázků, ukázek a slovníčků. Je skvěle rozřazena a popisuje, jak se konfucianismus vyvíjel v čase i jeho úpadek. Doporučuji na různé práce, tak i jen na informční čtení. Četla se mi velice dobře.
Už léta uvažuji o konverzi ke konfuciánství, ale teprve teď mě četba hinduistky Sávitrí Déví donutila posunout svoje náboženské tápání na trochu serióznější úroveň; tedy přečíst si o konfuciánství knihu.
Myslím, že tahle publikace je ideální pro rozšíření základního povědomí. Figuruje někde uprostřed mezi skoupou středoškolskou látkou na jedné straně a úzce odbornými sinologickými výstupy na druhé. Autoři píší pro laiky, dokonce spíš pro mladší čtenáře, ale rozhodně ne po lopatě. Naopak mě udivila šikovnost, s jakou skloubili stručnost s informativností. Dozvěděla jsem se toho opravdu hodně (na sedm stránek výpisků) o všech aspektech konfuciánství i neokonfuciánství, a dokonce o dějinách různých zemí Východní Asie. Ostatně nejvíc ze všeho mě zaujalo povstání sester Trungových, vojevůdkyní z 1. století, za svobodu Vietnamu – tedy záležitost, která s konfuciánstvím souvisí jen okrajově. Autoři se nevyhnuli ani pokusu o shrnutí neokonfuciánské filosofie Ču-Siho, která vzhledem ke svojí složitosti asi není právě čtenářsky vděčná.
Kromě fotografií doplňují vyprávění i různé zajímavosti a anekdoty, které ho dělají čtivým a snadno zapamatovatelným. Tak například že konfuciánství nastoupilo cestu ke státnímu náboženství Číny díky tomu, že se vulgárnímu císaři Tchaj-cungovi zdálo být jediným způsobem, jak udržet na uzdě vlastní opilé vojáky plenící palác. Nebo že Japonci při okupaci Konfuciova rodiště za druhé světové války prokazovali místu takovou úctu, že se ani nedotkli sušenek, jež tu zanechali prchající Konfuciovi potomci. A nebo že jste-li konfucián, musíte mít stejné oblíbené koně a psy jako váš otec. (S tou konverzí si to ještě rozmyslím.)
Takže jednoznačně velmi dobrá kniha. Škoda jen špatného překladu.